Adasin

Stejně jako v komentáři u jedničky předem upozorňuji, že knižní předlohu jsem nečetla, kritika zejména děje se tak týká pouze filmu. ----- Je to moc dlouhé, to mě napadlo jako první. Je zde spousta scén, které by šly vypustit nebo – k čemu bych se přikláněla spíš – sestříhat do koláží, díky čemuž by film získal svižnější tempo a pocit natahovanosti by byl ten tam. Je sice hezké, že se tvůrci chtěli věnovat hlavním postavám (v kontrastu s tím, že např. postava Henryho Bowerse mi zde přišla naprosto zbytečná a vhodná tak maximálně k natahování děje), které jsou i sympatické a dle mého dobře obsazené (děti i dospělí – někdy až zarážející podobnost herců), ale nic se nemá přehánět, a za sebe jsem zase nepotřebovala vidět úplně všechno (např. o vztahu mezi Richiem a Eddiem). Pokud vám postavy a obsazení nesednou, tak je to docela problém, kromě toho film dle mého nemá moc co nabídnout, aby to člověka nějak výrazněji zaujalo – dějově je dvojka podobná jedničce – zlo se najednou objeví, začne terorizovat město, skupina lidí se dá dohromady, bojují se zlem, přitom se hádají, několikrát to skoro vzdají a pak je na řadě finálová řežba. Oproti jedničce je asi nejvýraznější změnou přidání flashbacků a vyrovnávání se s předchozí zkušeností s Pennywisem (klaun opět dobře zahrán Billem Skarsgårdem). Doporučuji tedy zhlédnout v maratonu s jedničkou, kdy flashbacky z dvojky doplňují děj jedničky. ----- Ani po technické stránce se moc nemění, přesto musím přiznat, že zde jsem se párkrát lekla. Ovšem, že bych měla vyloženě strach a celou dobu byla napjatá, jak to bude dál, to se říct nedá. ----- Do žánrů sem na ČSFD bych připsala i komedii – na horor mi přijde, že jsem se (a se mnou půlka sálu) smála až moc často. Na druhou stranu cameo Stephena Kinga bylo perfektní. 6/10

No, na tenhle film jsem slyšela jen samou chválu a vypěstovala si dost velká očekávání, proto možná prozatím tu pátou hvězdu udělit nemůžu. Pořád ve mně hlodá pocit, že z toho šlo vymáčknout ještě víc. Myslím že takováhle zápletka by byla dost výživná v nějakém fiktivním (ať už sci-fi nebo fantasy) světě. Tady je to jen vracení se do minulosti, i když dost děsivé a ten konec je dost smutný. Každopádně jeden z těch filmů, který dovede člověka zasáhnout a utkví mu v paměti. 8/10

Knižní předlohu (přecejenom, 1000+ stran je fakt hodně) a první filmové zpracování neznám, tudíž mohu srovnat maximálně tak se Stranger Things, se kterými má To společného i jednoho z dětských hereckých představitelů. Musím říct, že jak jsem dřív dětské obsazení moc nemusela, poslední dobou se to celkem zlepšuje a To je jeden z těch případů, kdy děti nejsou otravné a Vás zajímají jejich osudy. Z dospělých herců jednoznačně vede Bill Skarsgård jako Pennywise. To, co dělal Pennywise, byl občas fakt hnus. Jenže i přes to, že to někdy bylo opravdu nechutné, jsem se nebála, ale vůbec nebála, nelekla se, ta atmosféra na mě moc nedolehla (asi hlavně proto jenom čtyři hvězdy). Nevím proč, ale před zhlédnutím mi v hlavě utkvěla představa, že se budu u filmu spíš nudit, ale vždy se našlo něco, co jsem musela vidět, případně kvůli chvilkové nepozornosti přetáčet o kousek zpátky. Jsem zvědavá na další kolo (Smolaři vs Pennywise). 7/10

Oproti části/sérii z roku 2016 rozhodně zlepšení. CGI animace už tak nebije do očí a dá se na ní v pohodě dívat, ale přecejenom je potřeba na ní ještě zapracovat (třeba pro anime typické vyjadřování určitých emocí si vzhledem k povaze příběhu mohli odpustit). I příběh je lepší, není tak roztěkaný jako v předešlé části/sérii, je naopak přímočarý bez zbytečných odboček. Prohlubují se i charaktery postav a vztahy mezi nimi. K mnou vytouženému střetu sice pořád nedošlo, ale aspoň se tu Griffith objevil už přímo. Taky se nemůžu dočkat okamžiku, až Casca zase bude sama sebou. Musím přiznat, že svět Berserka se mi začíná dostávat pod kůži. 8/10

Doufala jsem, že jako 4000. hodnocení budu mít nějaký film, který stojí za to. A s Laputou jsem nešlápla vedle. Miazaki mě opět dostal. A taky se po Laputě dostal do mých oblíbených režisérů a scénáristů. Ani Laputa sice není taková emoční bomba jako Princezna Mononoke, ale i tak má super příběh a sympatické ústřední duo, které mě bavilo sledovat i přes fakt, že je to jen jiná variace u Miazakiho již viděného. Při sledování Laputy jsem si vzpomněla na několik mých oblíbených filmů a seriálů a tipla bych si, že jejich tvůrci čerpali inspiraci právě zde (schválně zkuste porovnat Laputu (zámek) a vzdušné chrámy ze seriálu Avatar: Legenda o Aangovi). Krásný soundtrack mě pak vede k domněnce, že se zde mohli inspirovat i Daft Punk při tvorbě soundtracku k Tron: Legacy - přecejenom víme, že mají rádi anime. Spousta současných animáků před tímhle bledne. 10/10

První dojem byl takový, že je to tak, jak píšou v recenzích - pomalejší (jo, trochu eufemismus) rozjezd a pak nabušené finále. K tomu fajn herci a super atmosféra. Pak se mi rozleželo v hlavě. Následný dojem je: hrozně pohodový a příjemný film, ale Tarantinův, takže je to sice často "feel-good", ale s příměsí napětí a soubojů. Jsou tam věci jako prostřihy s vyprávěním, které byly i v Panchartech, kde mě to hodně bavilo. Tady to dělá z jinak spíš průměrného filmu něco víc a to čekání na finále je tak hned příjemnější. Bavila mě ta atmosféra Hollywoodu šedesátých let nebo sledování natáčení těch filmů a seriálů. I přizpůsobení formátu tehdejším rozměrům ve scénách braných jakože z televize potěšilo. SPOILER: Jediné, co mě lehce zklamalo, byla Sharon Tate - čekala, jsem, že se do děje zapojí o něco víc, a že jí zmasakrují (ne, nejsem sadista) - takhle tam skoro nemusela být. Ale vyloženě mi nevadila. A ano, znám souvislosti, tak aby si někdo nemyslel, že mi přišla zbytečná, protože jsem to nepochopila. Konec SPOILERu. ----- Nemůžu říct, že jsem nečekala větší řežbu, i přesto jsem si to ale užila. Přiznám, že jsem nepobrala úplně všechny odkazy na všechny filmy a seriály, ale nemyslím, že by to zážitek nějak zásadně ovlivnilo. Spíš mi přijde jako ten případ, kdy tyhle odkazy mají přidanou hodnotu, než že by jejich neznalost vyloženě škodila. 7/10

Takovejch let po seriálu z roku 1997 přišlo pokračování a ta animace je snad ještě horší než ta původní statická! Tady sice akci nezastavují statické obrázky, ale tahle CGI animace je prostě hnusná. Zde je hezky vidět, že CGI je dobrý sluha, ale špatný pán. Tenhle Berserk se úplně utápí v příšerně použitém CGI. Postavy vypadají divně, divně mluví, divně se hýbou. Třeba Gutts a Casca vypadali v původním seriálu MNOHEM líp a měli nějaké to charisma. Tady jsou to jen figurky v příběhu, se kterýma nejde vůbec soucítit, natož jim fandit. Zvláště ztvárnění Cascy se mi hodně nelíbilo, kdyby ji neoslovili jménem, vůbec bych ji nepoznala. Prostředí je možná hezky nakresleno, ale jakákoliv akce v něm vypadá divně, je z toho cítit ta umělost. A krev je tu tak tmavá, že to občas vypadá, jako by tam místo ní stříkal třeba benzín nebo nějaký hnusný olej. Nejsměšnější je ale cenzura nahoty, to bylo fakt něco. ----- Pozitivem je, že se příběh nerozjíždí skoro polovinu všech dílů a pořád se děje něco, kvůli čemu tohohle Berserka sledovat až do konce. Snad bude další série lepší. 5/10

Asi jako když stojíte na nástupišti na nádraží a kolem vás projede vlak, který ve stanici jen zpomalí, ale nemůže zastavit, protože má zpoždění a už by nestíhal plnit plán cesty. Tenhle film je na tom podobně: kolem jenom prosviští, nepříliš se snaží hlavní zápletku moc rozvíjet, hlavně, aby už byl u akčního finále a tvůrci si tak mohli odškrtnout, že projeli první zastávkou na cestě za vybudováním univerza monster. Jenže do cíle už nedojedou, jelikož Universalu to univerzum šlo po neúspěchu Mumie s Cruisem do kytek. Novou Mumii jsem zatím neviděla, ale jestli je stejně jako tenhle Drákula plná šedých nepřehledných a digibordelu plných akčních scén, tak se tomu ani moc nedivím. Btw. Ani herecké výkony žádná sláva. A soundtrack na Djawadiho nebývale nevýrazný. 6/10

Naušika se mi hodně líbila, obsahuje skvělou kombinaci post-apokalyptického sci-fi a fantasy až středověkých prvků. Hlavní hrdinka je dobře napsaný uvěřitelný charakter a nelze jí nefandit. ----- Neubráním se srovnání s Princeznou Mononoke, která mě narozdíl od Naušiky emocionálně zasáhla daleko více. I oproti Naušice je v ní více rozveden vztah mezi hlavní postavou a protějškem opačného pohlaví, na kterého hlavní postava během své cesty narazí. V Naušice mi postava Asbela přišla skoro až zbytečná, jeho roli by dle mého mohla zastoupit kterékoliv z vedlejších postav. Příběh mi přišel v mnohém podobný (hlavní hrdina musí opustit rodnou vesnici a posléze ji zase bránit), přesto o dost jiný... řekla bych, že to, co Miazaki začal zde, v Mononoke ještě víc rozvinul a zdokonalil (v Mononoke přibylo kromě snahy vyjednat mír i snaha zbavit se kletby a vlastní provinění vůči přírodě). ----- Překvapila mě hudba, ta se opravdu povedla, působí hodně moderně i na dnešní dobu. Animace samozřejmě též, na rok vzniku vypadá fantasticky, zřejmě film dostal patřičný rozpočet. 9/10

Opakovali to v televizi tak často, že už jsem se tomu jednou musela přestat vyhýbat. Nápad i provedení na jedničku, ale ten film je hrozně krátký. Zanechal ve mně pocit nevyužitého potenciálu. Výjevy z mysli sériového vraha byly filmařsky nápadité, ale podávané v příliš krátkých úsecích. Všechno se seběhlo tak rychle, že jsem se nestačila divit. Čekala jsem, že přijde ještě něco, ještě nějaký zvrat, který by jednoduchý příběh něčím vylepšil, ale bohužel. Lehký SPOILER: Myšlenka přátelství s mladším já toho vraha mě rozhodně zaujala, škoda, že na děj vlastně neměla až takový vliv a k získání zásadní informace v podstatě stačil jen zásah třetí osoby. Přitom herecké obsazení bylo výborné a všechny postavy obstojně zahrané. 7/10