Adasin

Fascinující film. Jak díky příběhu, postavám a hereckým výkonům tak díky audiovizuální stránce. Četla jsem Fuksovu předlohu v rámci četby k maturitě a byla to jedna z knih, kterou jsem si přála u zkoušky vytáhnout, jenomže nakonec to byl Obraz Doriana Graye. Proč jsem si přála vytáhnout si zrovna Spalovače mrtvol? Začalo to právě zhlédnutím Herzova filmu, knihu jsem si díky filmu přečetla až později. Film upoutal mou plnou pozornost již od netypických úvodních titulků, které, jak se později ukázalo, již na začátku odhalovaly pokřivený charakter hlavního hrdiny a úchylky, které skrýval (nebo se o to snažil) před světem. Dále to byl herecký projev Rudolfa Hrušínského - pan Kopfrkingl mi v jeho podání i přes počáteční milé a uhlazené chování naháněl hrůzu a ve mě rostl pocit, že tohle dobře neskončí - hlavně, jak např. pořád opakoval, že je abstinent nebo jeho posedlost krematoriem, Tibetem a smrtí obecně. Dále jeho prazvláštní způsob mluvy - do teď mi nejde na rozum, jak si ho mohla Marie vzít, ale holt měla asi jiný vkus... Nejdřív se mi zdál jako někdo, kdo i přes svoje úchylky atd. ze svých nároků a názorů nesleví, jenže právě jedna z úchylek, fascinace smrtí, ho nakonec změní k nepoznání... Proměna je to děsivá, pomalá, dlouhá, ale jistá. Oproti knize jsou některé pasáže zkráceny nebo chybí úplně, film ubíhá rychleji než kniha, ve které je kromě dalších detailů i více opakujících se částí, což mi čtení trochu znepříjemňovalo. Knihu samu o sobě bych jako horor neoznačila, možná při velmi bujné fantazii - což se týká hlavně druhé poloviny. Ve filmu ovšem panuje stísněná atmosféra již od začátku - hraje znepokující hudba a kamera předvádí nevídané věci. Hudba i dialogy přechází mezi scénami tak lehce, že může díky náhlé změně prostředí a času docházet k chvilkovým dezorientacím. To bych čekala spíš u hudebních filmů, možná i u akčních nebo třeba animovaných... prostě ne u dramatu. Filmu to dodává zvláštní auru - i přes časové skoky a již zmíněné zkracování je Kopfrkinglova proměna plynulá - vše směřuje k od jisté chvíle očekávanému, přesto nechtěnému konci - kde se plynulý přechod mění na rychlý střih - kdy si přejeme pro postavy nějaký lepší osud. P.S.: Projekce zrestaurované verze na festivalu v Karlových Varech ještě umocnila můj prožitek (zejména v hororových pasážích) a fascinaci tímto filmem. Jeden z nejoblíbenějších, dost možná můj nejoblíbenější český film. Díky spojení proměny osobnosti s ideologií i díky dobovému zasazení bych film doporučila do hodin psychologie, společenských věd i dějepisu. Vsadila bych se, že žáci/studenti si to pak budou určitě pamatovat. 10/10

Egyptská kinematografie zřejmě není pro mě. Toto bylo totiž pro mě nesnesitelně dlouhé utrpení. Opravdu bych nevěřila, že zrovna na festivalu v Karlových Varech narazím na film, který se mi bude tak moc protivit. Přes ředění jinak potenciálně zajímavého dramatu nemelodickými a vůbec nedobrými písničkami se prostě přenést nedokážu. Zejména písnička o loučení se se školou mi připadala naprosto irelevantní - silně pochybuju, že existuje někdo, kdo by měl tak moc rád svou školu, a to ani v Egyptě. Kdyby nebylo těch písniček, bylo by to i na tři hvězdy, ovšem náhlá proměna téměř všech postav v naprosté k*koty bez mozku, to už byl vrchol všeho. A ten krvavý konec, to je kopanec do zadku každému divákovi, který od toho čekal spásu filmu. 1/10

Než abyste čekali nějaký promakaný super příběh s několika překvapeními (bohužel je jen jedno), raději se uvolněte a sledujte a smějte se všem možným narážkám (za mě vede ta na Star Wars) a ujetým postavám - Zelda neměla chybu, tím spíš mě mrzí, jak to s ní nakonec (ne)dopadlo a jak ji tvůrci (ne)využili. Co do využití, zklamali mě i teenageři z diagnostického ústavu, trojice "hipsterů" v čele se Selenou Gomez nebo rasistický farmář Frank. I Poustevník Bob tam byl podstatě jen jako křoví. Tvůrci si mě zpět získali až jistou záležitostí se "scénáŕem" a dobrým soundtrackem. 7/10

Hodně depresivní a emotivní. Díky námětu mi to hned připomnělo Přelet nad kukaččím hnízdem, přesto je to jiné. Občas hodně děsivé a zároveň působivé (především ten závěrečný oheň). Několikrát jsem měla chuť nakopat těm vychovatelkám prdel, herečky to zahrály skvěle, vyzdvihnout pak musím démonickou Evu Holubovou v roli Jiřiny, která mimochodem teď vypadá stejně jako tehdy. Nesnášela jsem i vychovatelku Věru - SPOILER: na konci jsem si fakt přála, aby to schytala, o to větší bylo mé zklamání při zjištění, že má asi nějakou superschopnost, když přežila takový výbuch v bezprostřední blízkosti... asi jediná věc, co mi na filmu vadila - Konec SPOILERu. I mě u závěrečných titulků dostalo to, že hlavní hrdinka to nakonec schytala víc než ty vychovatelky. Btw. Na karlovarské projekci byl i sám režisér Filip Renč, který řekl, že na film nejvíc zareagovaly právě odsouzené vychovatelky (aneb potrefená husa se vždycky ozve). Také prozradil, že ve filmu pojmenoval vychovatelky podle svých učitelek ze základky... 8/10

Viděno na festivalu v Karlových Varech. Další netradiční filmový zážitek, což je možná způsobeno tím, že je to první muzikál, ve kterém se zpívá arabsky, který jsem viděla. Zpívání v arabštině mi přišlo zvláštní, takové nemelodické a na milostné vyznání skoro až nevhodné. Kromě toho mi většina písniček přišla stejná. Nepopírám, že mé stížnosti pramenní z neznalosti arabštiny, přesto pochybuji, že by znalost arabštiny nějak výrazněji ovlivnila celkový dojem z filmu. Příběh samotný byl docela zajímavý (hlavně začátek), ale zde se mi moc nezdála náhlá proměna hlavního hrdiny (i když obě polohy dobře zahrané), kdy se z morouse stal přátelský a otevřený člověk. A pak mě zklamal i konec, kdy hlavnî hrdina prostě zmizel za oponou a jeho osud nám byl sdělen pouze ústy jednoho z jeho "přátel" a ty emoce, které tu mohly být, šly někam. Před projekcí nás upozornili na možnou horší kvalitu obrazu a zvuku, v tomto směru však nemám co vytknout. 6/10

Komedie, jasně. Já měla spíš dojem, že sleduju pokus o hluboké sociální drama, na tu část pro jistotu dramaticky ztmavl obraz. A hlavní hrdina tam stejně většinu času jenom vyjeveně civí a neví pořádně co, tudíž o nějakém charakterovém vývoji nemůže být řeč. K tomu pokud nemusíte vizáž Jakuba Koháka jinde, zde budete nejspíš rovnou trpět. Jo a děkuju pěkně, hned to svoje příjmení zase miluju o něco víc ;-). 4/10

Nejsem nadšená, naštvaná, ani zklamaná. Vlastně mám pocit, jako by mi to bylo skoro jedno, co se v tom filmu stalo. Neviděla jsem žádný výraznější posun ve vztazích postav (nejvíce mi chyběla již častokrát komentovaná nedokončená linka mezi Magnetem a Quicksilverem, kterého odklidili hned, jak to šlo) a co se charakterů týče, když už něco, tak hlavně posun k horšímu (kromě titulní postavy zejména u Profesora X a Beasta). "Stará" garda z První třídy je samozřejmě opět super a spolehlivě film drží nad vodou (i když Magneto mi tam přišel přidaný "na sílu" jak v Apokalypse), James McAvoy přesvědčivě uhrál cokoliv sebedivnějšího, jemu jsem věřila i ty pasáže velmi podobné Poslednímu vzdoru - v těch byla ostatně nejlepší i samotná Jean neboli Phoenix. Za ty a akci ve vlaku - jediná scéna, která mi utkví v paměti po delší dobu a ráda si ji kdykoliv pustím znova - bych klidně napálila pět hvězd, ale za to ostatní určitě ne. Jistě, je to remake, ale asi není úplně dobře, když nejlepší jsou ty téměř totožné pasáže s první verzí a to ostatní je jen nevýrazná šeď. Možná to s otcem Jean bylo trochu zajímavější oproti verzi s Famke Jansen. Tu podle mě Sophie Turner nepřekonala, a to ne, že bych ji nesnášela, ale velká herečka to podle mě asi nebude, většinu jejích úšklebků zde jsem jí nevěřila. Ani zbytek mladých mutantů není nijak oslňující, ale nijak mi nevadili. Záporačka rovněž neoslnila, Jessica Chastain mi přišla taková studená, slizká, jak duch, co se má každou chvíli vypařit. To, že tímhle dílem ještě víc podělali již tak pro mnoho lidí nepřehlednou časovou linii(e), je už v podstatě jen taková drobnost. To, co mě opravdu potěšilo, byl spolu se zmiňovanou scénou ve vlaku pouze soundtrack od Hanse Zimmera - asi to jediné, v čem letošní X-Meni překonali Avengers: Endgame. 6/10

Chyběli už jenom asiati (nebo jsem si jich nevšimla), jinak ovšem Aladin splnil alespoň v náznacích snad všechny společenské kvóty - od rasové pestrosti po feminismus a transgender. Ale to mi na tom nepřišlo nejhorší. Nejhorší byly jednoznačně ty písničky, mnohdy (spíš většinou) tlačené na sílu a s debilními texty. A ty grimasy, co při nich dělali herci, to jsem se buď smála nebo si kelímkem od coly zakrývala výhled. Vím, že je to muzikál, ale někdy to přehrávání bylo skoro až nesnesitelné, a to se obsazení celkem povedlo. Smithův Aladin nebyl vůbec špatný, a to ani v té modré verzi, pokud ovšem neměnil obličej. Mou nejoblíbenější postavou se však bezkonkurenčně stal kouzelný létající koberec, zdaleka největší sympaťák ze všech postav. Ten koberec bych chtěla taky, zvlášť, když má nejspíš nějakou auru neviditelnosti - pokaždé, když letěl nad městem nebo kolem paláce, kromě hlavních hrdinů a mimořádně inteligentního papouška si ho nikdy nikdo z řad stráží nebo civilistů nevšiml. Kromě nepříjemných a mnohdy debilních písniček a zbytečného přehrávání (a trochu i kvůli někdy až příliš okatého plnění těch kvót) mě k nižšímu hodnocení vede i délka - tady jsou i ty dvě hodiny zbytečně moc, ani ty děti to už na konci nebavilo a jakmile začaly závěrečné titulky, spolu s rodiči byli do minuty venku ze sálu. Nejblbější je, že tu délku nastavovali právě písničkami. Nebýt to muzikál, byla by to fajnová dobrodružná podívaná nejen pro děti, ale takhle je to spíš utrpení. 5/10

O havárii v Černobylu jsem již před seriálem hodně věcí věděla, protože jsem se o ni zajímala již pár let zpátky a v televizi (asi na ČT2) jsem o ní viděla skvěle zpracovaný dokument. V tomhle seriálu jsem se dozvěděla ještě mnohem víc a jeho zpracování mě naprosto ohromilo. Začnu tím, že si postěžuju na kritiky, kterým zde vadí "hollywoodské" způsoby vyprávění (četla jsem o tom na Aktuálně.cz) - no, točí to kromě Britů i Američané, tak co se diví, navíc to není dokument, ale dramatické zpracování, fikce (ti, kteří tam vystupují jsou hráni herci, ne sami sebou). Už jen kvůli té dramatizaci muselo být jasné, že se můžou objevit historické nepřesnosti nebo odchylky od skutečnosti pro lepší dramatický efekt. Chápu, když tohle někomu vadí - to mě taky, když je to do očí bijící a není to řádně vysvětleno - to ovšem není případ Černobylu: na konci posledního dílu (ne, není to spoiler) se spolu s dobovými záběry objeví ještě mnoho dalších informací a nepřesnosti pro dramatizaci (příklad za všechny - postava Uljany Chomjukové) jsou zde vysvětleny. A co víc, srovnání seriálu se skutečností je teď plný internet a mnoho z nich je i zde v zajímavostech. Nejdůležitější ale je, že tyto odchylky v tomhle seriálu nijak výrazně nenarušují děj (svůj účel tedy plní dokonale) a i přesto se dozvídáme opravdu hodně nových detailních a pravdivých informací. Když jsem k tomu slyšela ještě ty detailní popisy toho, jak probíhá nemoc z ozáření (toto navíc názorně ukázáno na hasiči Ignatěnkovi a zaměstnancích elektrárny - fakt hnus) nebo co přesně, jak a proč se stalo té osudné noci v elektrárně, přála jsem si, aby to nebyla pravda, protože to byla hrůza, přestože jsem o nehodě už hodně věděla. Vůbec atmosféra celého seriálu je neuvěřitelná: děsivá, depresivní, ve správných momentech jsem se bála, bylo mi smutno, byla jsem nervózní, napjatá. Kromě faktů a detailních popisů na tom má zásluho ještě několik dalších věcí: 1. natáčecí lokace - v porovnání s fotografiemi elektrárny Černobylu a třeba Pripjati to bylo dokonale věrné, skoro bych věřila, že natáčeli na místě, což je ale samozřejmě pitomost. 2. herecké výkony - všichni zúčastnění předvedli skvělé výkony, nejlepší pro mě byli asi Jared Harris (který se mi v druhém filmovém Sherlockovi moc nezamlouval), Stellan Skarsgård a Paul Ritter, jehož postavu Ďatlova jsem zvlášť ke konci opravdu upřímně nenáviděla. Mile mě překvapila i Emily Watson, kterou jinak taky rovna nemusím. 3. zvuk - hlavně ten, co běžel u závěrečných titulků a pak věčné skřípání/pípání dozimetrů - přitom jsem byla nervózní, a to jsem seděla před obrazovkou, kde mi nic z toho nemohlo ublížit. ----- V následující části komentáře se mohou objevit SPOILERy: Ze začátku mě trochu zarazilo, když seriál začal již explozí, kterou navíc nevidíme z bezprostřední blízkosti, i když to fikce umožňuje - místo toho ji vidíme z pohledu obyvatel Pripjati. Do toho je zkombinován příběh Vasilije a Ludmily Ignatěnkových. Sice jsem se tak nedočkala toho, co jsem viděla a vlastně už znala z dokumentu, zato jsem však dostala to, co jsem neznala a ještě v luxusním balení. A to, co nebylo na začátku, se pak formou flashbacků objevuje v poslední epizodě, ve které do sebe vše zapadne a kruh, jenž začal Legasovovou sebevraždou, se tak uzavře. Jediné, co by v seriálu možná být nemuselo, je scéna se stařenkou ze začátku čtvrté epizody. Ale to jen drobnost. Konec SPOILERoidní části komentáře. ----- Seriál kromě zkázy Černobylu ukazuje ještě zlo v podobě Sovětského svazu: lži, utajování, arogance, pýcha. Všimněte si např., jak dlouho soudruzi nechtějí přiznat pravdu a jak dlouho trvá, než začne evakuace obyvatel Pripjati. ----- Neskutečná pecka, doporučila bych sledování ve školách povinně. Dlouho mě žádný seriál tak emocionálně nerozložil. 10/10

Trochu škoda těch částí, kdy písně začínaly na sílu, Rocketman je jinak moc fajnový muzikál, který jsem si užila, přestože bych před ním v rádiu nejspíš nepoznala Eltonovu píseň (ale teď už ji poznám) a kromě toho, že bral drogy a je homosexuál, jsem o jeho životě nevěděla prakticky nic. Nevím tedy, jak je to s pravdivostí informací ve filmu nebo zda-li došlo kvůli příběhu k nějakým posunům či úpravám tak jako v Bohemian Rhapsody, ale ani by mi to moc nevadilo, tak jako mi to nevadilo u Bohemian Rhapsody. Právě srovnání s Bohemian Rhapsody se přímo nabízí, když navíc na obou filmech dělal ten samý režisér (Fletcher). K tomu i hlavní hrdinové obou filmů mají něco společné - homosexualitu a drogy. Drogy se nebáli ukázat ani v Bohemian Rhapsody - prostě rozsypali prášek, ale to druhé neukázali skoro vůbec, jen v náznacích. Jistě, ani v Rocketmanovi se z toho nestane gay porno, ale to, myslím, snad ani nikdo nechtěl... V Rocketmanovi jsou rozhodně odvážnější a třeba rudě nasvícená scéna s nahými tanečníky nesoucími Eltona na rukou je opravdu působivá (mimochodem mi na začátku připomněla jednu ze znělek Nova Cinema). Opravdu se mi líbí to celkové pojetí jako nahlédnutí do Eltonovy mysli, do jeho svědomí, kdy se Elton musí srovnávat nejen s okolím, ale hlavně sám se sebou, což je vidět hlavně ve krásných scénách s jeho malým já (bazén, léčebna na konci). Všechny flashbacky jsou tak dobře napojené na "realitu", že je často těžké je díky plynulým přechodům rozeznat (najednou zjistíte, že tohle už se mu nezdá). Do toho ještě prolínačky a koláže shrnující některé úseky Eltonovy kariéry. A to vše propojuje Eltonova hudba, která zní ve filmu skoro pořád, takže jsem si originálního soundtracku (score) od Matthew Margesona popravdě asi ani nevšimla. Ve filmu zazní tak třikrát víc písniček než v Bohemian Rhapsody a mám pocit, že i déletrvajících. Jsem toho názoru, že Rocketman by mohl potěšit jak lidi zklamané z Bohemian Rhapsody tak i ty, kterým se Bohemian Rhapsody líbila. Oba filmy jsou v lecčem podobné a v lecčem odlišné. Přála bych Rocketmanovi podobný úspěch, jakého dosáhla Bohemian Rhapsody, ale upřímně, myslím si, že to v tomhle případě nevyjde (dneska jsme v sále seděli jenom čtyři). 9/10