Lex.San

Tak a je konec. Musím říct, že tohle dorama stojí a padá na postavách. Ne že by příběh stál za starou belu, ale kdyby hlavní duo nehráli Ikuta a Oguri, tak to možná ani nedokoukám. Nějak mi totiž nesedla gradace příběhu. Protože i když šlo o hodně a v některých situacích i o život, tak mi tam k tomu, abych byl přikovaný u monitoru a ani nedýchal, něco chybělo. Ale jelikož budu i přes tato negativa hodnotit poměrně vysoko, tak musím uvést i nějaké ty plusy :)*** Kromě zmíněných hlavních postav mi sedla i řada postav vedlejších. Ať už to byla Dannova pravá ruka, Takeshi Fukamachi, nebo detektiv Chono, vyšetřovatelské duo Tachibana a Mishima či yakuzácká šéfka, bylo vždy na co koukat. Bohužel se mi pod kůži nějako nedostala Hibino, která mi přišla v příběhu tak nějak navíc. A pořád nevím, jestli to byl záměr scénáristů, ale její vztah k Ikuovi mi přišel takový nevyhraněný. Šlo o nějakou romanci? (Pochybuji.) Na přátelství to bylo velice zvláštní a na pracovní záležitost moc šťouravé. To lepší dynamiku mezi sebou měli s Dannem.*** Jak už jsem psal, příběh byl takový, jaký byl, ale bod navíc přidávám za závěr, který byl famózní a ukončil celý ten kruh dokonale.*** Dalším bod dávám za hudbu, protože jak endingová píseň od Arashi (Sakura), tak i No one od Eny mi už zakotvily v mobilu.*** Tudíž za mojí osobu dávám silné 3*, ale berte to z rezervou, protože jsem zaujatý. Hodně jsem se těšil, že si zase spolu bok po boku zahrají Ikuta a Oguri, takže v mém případě šla objektivita hodně stranou. (7/10)

Zmožen prací a nalákán Zízinou recenzí jsem sáhnul po Otoko no Ishou, který jsem měl sice v doramalistu pod hlavičkou chci vidět, ale zrovna na něj ještě nepřišla řada.*** Chvíli jsem si musel zvyknout a přepnout z mé hektické nálady na klidný japonský romanťák, ale pak jsem se jen vezl na vlně velice milého a lidského příběhu a krásných obrazů japonského venkova. Dvě hodiny utekly jak voda a já se jen připitoměle usmíval u závěrečných titulků ;) Takže za příjemně strávený podvečer dávám 4* (8/10)*** P.S. Chvíli mi trvalo, než jsem si herečku v hlavní roli dokázal někam zařadit, už je to přeci jen nějaká ta doba, co jsem si pouštěl Mei-chan ;)

Otenki Onee-san jsem si pustil hlavně kvůli Takei Emi. Plus jsem měl chuť na nenáročnou záležitost, tak jsem sáhnul po detektivce s motivem počasí.*** Chvíli jsem si musel zvykat na Haruko, ale protože její postava byla zvláštní, nikoliv protivná, tak jsem se s ní srovnal celkem rychle. Aoki-san byl jako vyšetřovatel též příjemně snesitelný a spolu s patologem tvořili pěknou trojici. Do příběhu pěkně pasovali i lidé z televizní stanice se svými umělými úsměvy.*** SPOILER: Tak trochu jsem doufal alespoň v malý náznak romance, ale bohužel. Na druhou stranu by to nebyla ta pravá Abe Haruko, že?*** Doprovodná hudba byla více než poslouchatelná.*** Takže ve výsledku dávám 3*. Jen ten konec byl takový, že já, jako divák, doufal v něco jiného. I tak doporučuji, s Otenki Onee-san to byl příjemně strávený čas. (7/10)

I když nepatřím mezi diváckou skupinu, které je seriál především učen, tak musím přiznat, že to nebyl až takový propadák, jak jsem čekal. Původně jsem se chtěl podívat jen na nějakou šílenost. Jediné, co mě odrazovalo od zhlédnutí, byl nedopřeložený status. Když se ale překladu chopila jiná skupina, šel jsem do toho.*** Před Miko se objevoval jeden bratr za druhým a výběr, který měla holčina za jednoduchý, byl stále obtížnější. Seriál si na nic nehraje, což jsem jen uvítal. Je mi jasné, že doramu si užijí především fanynky Johnny´s boys, ale ani mě to nijak neurazilo – zasloužené 3* (5/10)

Co se povedlo? Herci a to hlavně těch vedlejších rolí. Na to, že to byla středoškolská romantika, mě výkony nijak neurážely a sem tam jsem byl i překvapený. *** Z čeho jsem rozpačitý? Je to smutné, ale z příběhu. Středoškolsky zajímavá zápletka ve výsledku vyzněla dost divně a nedopečeně. Nedokázal jsem podchytit, kdy došlo k tomu zamilování (hlavně ze strany Černého Prince). Trochu mi též unikala postava jeho nejlepšího rivala. Na druhou stranu jsem neviděl anime ani nečetl mangu, tak mi některé nuance mohly uniknout. *** A co se nepovedlo? Opravdu nevím, čí to byl nešťastný nápad, ale u kamery a některých scén jsem nevycházel z údivu. Nechápu, proč klíčové okamžiky – Eričino vyznání nebo třeba závěrečná scéna – musely být snímány kamerou z takové dálky a s tím, že se divák spíše zaměřil na vedle stojící sloup než na hrdinku souženou city. Některé scény mi přišly zase až moc dlouhé – hrdinka jde a prozpěvuje si a jde a jde a jde nebo plačící odchází a zase jen jde a jde a jde. Přišlo mi to, jako kdyby pokyn z režie zněl - běž a až neřekneme stop. No a pak to stop zapomněli říci. *** Původně jsem chtěl dát 2*, ale jelikož je tenhle počin přeci jen ve výsledku lepší než Kurosaki-kun, kde jsem dal 2*, tak musím trochu v hodnocení přidat – 3* (6/10)

Příjemně oddychové. Tohle dorama se mi prostě trefilo do nálady. Sednul mi děj i postavy. I když se přiznávám, že na první pohled mi hlavní protagonisté moc k sobě neštymovali, ale první dojem se asi po prvních 10 minutách poddal a já tak měl možnost sledovat příjemně plynoucí příběh, bez extrémně vypjatých scén a slzavých údolí, bez zbytečného křiku a překomplikovaných vztahů. Takže všem, kdo hledáte romantickou komedii bez přílišného tlačení na pilu, tak tohle je ta správná volba - 4* (8/10)

Pro takovéhle příběhy se vyplatí zhlídnout i méně povedené kousky, protože jedině tak má člověk možnost dostatečně ocenit něco takovéhoto.*** Na seriál jsem se těšil, protože ústřední dvojici hrají moji oblíbenci a byl jsem jen a jen rád, že se tady potkali. Příběh sám o sobě příjemně utekl, těch 16 dílů bylo požehnáním. Jen jsem se nějako nemohl zbavit pocitu, že i když se zde vyšetřuje o sto šest, tak spíš než detektivku sleduji seriál z pracovního prostředí, kde hlavními postavami jsou náhodou policisté. Nevím, něco mi na tom nějak neštymovalo.*** Je celkem zajímavé, že jsem fandil jak kladným, tak i záporným postavám. A to najednou. Zní to sice divně, posuďte po zhlídnutí sami.*** Hudba nebyla špatná, ale na zadek jsem si z ní nesednul.*** Tenhle počin si ode mě vysloužil hezké 4*. Doporučuji všem, komu nevadí detektivka a romantika v jednom. (8/10)

Když se ohlídnu zpětně, tak se musím přiznat, že jsem dlouho váhal, jak Samuraje s kočkou vlastně ohodnotit. Asi jsem od toho čekal něco jiného, a proto se teď cítím trochu zmateně. Celkově se sice vezeme na podobné vlně jako v předchozí sérii, ale bylo zde něco, co způsobilo, že jsem se do sledování musel trochu nutit. Asi za to mohl fakt, že příběh postrádal jistou hlavní linku, protože kromě hledání té správné samurajské práce zde chybělo jakési napětí či ohrožení. Na druhou stranu mě docela příjemně překvapil výběr vedlejších postav – hlavně bytná a i tchýně, ze které jsem měl při čtení obsahu seriálu docela obavu.*** U hudby jen a jen tleskám – opravdu povedené!*** A hodnocení? Ale jo, dám ty 3*, ale s hodně odřenýma ušima a hlavně za závěr seriálu, jinak bych šel o bod dolů. Tudíž doporučuji těm, kdo viděli předchozí sérii či film. Pár narážek vám pak bude dávat větší smysl. (7/10)

Mírné zklamání. Čekal jsem totiž pokračování příběhu o Kjútaroovi a Tamanodžo a dostal jsem jejich jiný a přesto hodně podobný příběh (nebudu zde spoilerovat). Některé scény proto na mě působily dost recyklovaně. I tak se pohybujeme ve stejném prostředí, jen vedlejší postavy jsou jiné (škoda). Nakonec se ale příběh dostane na vlastní kolej a konec to vše hezky uzavře. Ale i tak se nemohu ubránit pocitu, že tomu něco chybělo.*** Hodnotím sice stejně jako seriál 3*, ale je to s hodně odřenýma ušima a díky druhé půlce filmu, která hrany jistého zklamání obrousila. (7/10)

V téhle doramě se zhlédne snad každý majitel nějakého toho mazlíčka (já osobně jsem při sledování občas hodil okem po mých činčilách ;))*** Příběh o samuraji, který skrze bílou hromadu chlupů, najde cestu ke svým nejbližším i svému okolí, utekl jak voda. Epizoda dlouhá něco málo přes 20 minut je příjemným osvěžením, a i když se divák nedočká žádného extra bitky, příběh nikde neskřípe, ani se nevleče. Já jsem měl sice zprvu problém se zamračeným hlavním hrdinou, z jeho mračení mě bolela hlava za něj, ale tohle se časem podalo. Skvěle mu sekundovalo pár vedlejších postav a rámec tvořila pěkná příroda kolem chrámu, pár městských uliček a několik místností. Atmosféru dokreslovala parádní hudba. A stačilo to. Od příběhu odcházím příjemně naladěn s tím, že nehodlám ve sledování opomenout ani film.*** Za mě tudíž hezké 3* (7/10)