Lex.San

Uff! Upřímně, opravdu nevím, jak tenhle speciál ohodnotit. Námět byl zajímavý a měl nosnou myšlenku, ale vše v mých očích sráží ladění příběhu. Ta komická struna, na kterou se brnkalo celou dobu, mě dost točila. Proč? Proč se z vyprávění o pověsti a přátelství stala taková fraška? Postavy slibovaly víc, ale komedie tomu opravdu nesedla. Ač nerad, dávám dnes jen 2*. Bohužel. (5/10)

Hwarang je přesně tím typem historického seriálu, který jsem si schopen naplno užít. Intrikuje se zde v přijatelné míře, umírá jen minimum postav a vyloženě tragických osudů jsme zde též ušetřeni. Vydařené herecké obsazení umožňuje užít si více linek příběhu, kdy bylo zajímavé sledovat interakce mezi jednotlivými postavami. Hodně dlouhou dobu jsem ale měl problémy s hlavní hrdinkou. Prostě jsem měl pocit, že se její obličej jaksi nehodí do doby dávno minulé. Mám v úmyslu s ní vidět ještě The Magician a uvidím, jak mi bude sedět tam. Hudba, jak už to tak v tomto typu seriálů bývá, byla chytlavá a umocňovala zážitek ze sledování. Odcházím tak spokojen s tím, že i v kategorii historických seriálů se najde něco pro mě - 4* (8/10)

Čínské seriály mě vždy lákaly svým celkový vizuálem, bohužel mě zároveň odrazovaly počtem epizod. Moc jsem si totiž nevěřil, že bych dokázal vydržet těch x-dílů a neztratit o příběh zájem. Dále pro mě bývala těžko skousnutelná tragika v příbězích, kdy všechny postavy skončily neslavně. Ice Fantasy ale vypadalo, že by mohlo z této šablony vybočit, dal jsem mu proto šanci. Když už jsem se ale dal do sledování něčeho obsáhlejšího, tak napíši i obsáhlejší recenzi. Ice Fantasy bylo opravdu potěchou pro oko a upřímně mi bylo úplně jedno, že zde ve velké části zaúřadovalo počítačové zpracování. Bylo zde prostě na co koukat – na souboje, ale i oblečení a doplňky. Díky tomu jsem dokázal překlenout úplný začátek, který mě moc neoslovil. Nebyla to sice výslovná nuda, ale příběh se pro mě rozjel až když se Ka Suo vydává s ostatními hledat zlomky Šestilistého krystalu. Líbila se mi jednotlivá království, kterými procházeli, a moc jsem ze začátku nechápal, proč si u bohů tyto kmeny nezískaly větší respekt. Když se již od začátku ukazuje jejich síla a důležitost. Každé ze tří božských království má nějakého toho kostlivce ve skříni. I když se Ledové království tváří kdovíjak není na výši, hodně to v něm skřípe. Bez své ledové clony toho moc nesvedli. To Království Ohně se na takové berličky nespoléhalo a šlo si tvrdě za svým. I přes mrtvoly. Třetí z božských království mě už od začátku dost točilo. Neutralita Sirén byla alibisticky otravná a moc jim to stejně nepomáhalo. Využíval je jak oheň, tak led a ony šťastné snad nikdy nebyly. Jejich povaha i osud tak opravdu odpovídal charakteristice mořských panen. Jak se příběh postupně rozvíjí, navštěvují hlavní protagonisté rozličná území a jsou před ně kladeny nejrůznější překážky. Díky tomu, že tyto postavy mají určitý cíl, tempo příběhu neupadá a netočíme se nikterak v kruhu. Každému problému je věnován jistý čas, který je potřebný k jeho překonání, a pak se pokračuje zostra dál. Hodnocení postav: Ice Fantasy má 62 dílů, tomu také odpovídá počet postav, které do příběhu všemožně zasahují. Je tedy z čeho vybírat. Ka Suo zvládal roli jedné z hlavních postav docela obstojně a když se dokázal vyhrabat ze svého útrpně odevzdaného postoje, tak jsem mu i fandil. Ying Kong Shi mi přišel celkově hodně zajímavý a paradoxně mi přišel tím nejvíce ledovým princem, ke kterému si dokázal najít cestu právě jen Ka Suo. A právě o něj, jen a jen o něj Shimu šlo a dokázal pro něj překročit veškeré hranice. Li Luo patřila mezi mé nejoblíbenější ženské postavy. Byla silná i křehká zároveň. Bojovala i chránila vše, na čem jí záleželo. A že to mezi všemi těmi bohy neměla vůbec jednoduché. SPOILER: Proto mi vadilo, co se s její postavou stalo po její smrti. Nemám rád oživování mrtvých, a v tomto případě to Li Luo vůbec neprospělo. Byla taková neslaná nemastná. Temperamentnější ženský charakter pak držela hlavně Yan Da, které jsem hodně fandil, protože prosadit se v kmenu Ohně nebyla žádná brnkačka. To na druhou stranu Lang Shang mi byla ukradená. Dokonce mě někdy i dost otravovala. Neměla dost síly, aby pomohla, ale vždy byla ochotná se do něčeho namíchat a situaci zkomplikovat. Bohužel jsem ji ani nedokázal litovat. I když vládci jednotlivých kmenů měli co nabídnout, mě nejvíce oslovil Ying Jiu. Pán Snů byl asi mojí nejoblíbenější mužskou postavou. Pálilo mu to a nenechal sebou nikterak zametat. Z kmenových náčelníků si mě kromě něj získal i Král z kmene léčitelů. Huang Tuo byl troubelínsky neohrabaný, ale měl své zásady a srdce na pravém místě. Chao Ya, princezna ze země Duchů mě na vůbec nezajímala. Stejně tak i Liao Jian, král kmene Medvědů. Jejich příběh mě míjel, bylo tak škoda, že se do milostného trojúhelníku zapletl i Piang Feng, který mi sedl daleko více. Hodnocení hudby: Osobně na hudbu v příbězích kladu povětšinou velký důraz a myslím, že je asijským standardem mít v seriálech vychytaný soundtrack. A Ice Fantasy v tomto ohledu rozhodně nezklamalo. Jak instrumentální tak zpívané kousky stojí za poslech a dokáží navodit tu správnou atmosféru. Nejvíce rozporuplný byl pro mě opening, který mi svým tempem zprvu vůbec nesedl k celkovému vyznění příběhu. Tento pocit se ale postupně poddal a já si úvodní melodii nakonec i rád poslechl. Hodnocení kamery: Ve většině scén to měla kamera vychytané. V příběhu jsme se obešli bez roztřesených záběrů, které opravdu nemusím, a většinou bylo vše nasnímané pěkně. Jen v některých případech mi přišla kamera až moc blízko herců a nutila mě trochu šilhat a odsednout si od monitoru. Z čeho mi ale šla hlava kolem, byly zásahy střihačů. Hlavně na začátku příběhu se díky střihačským nůžkám děly v příběhu takové divné skoky, že jsem se opětovně díval dozadu, jestli jsem nějaký moment v ději nepřehlédl. Celkové hodnocení: Spokojenost. Seriál při své délce nenudil, dokázal zaujmout a vtáhnout do děje a to i v případě, že se zrovna na scéně nevyskytovali moji oblíbenci. Neměl jsem ani potřebu nic přetáčet. Příběh se netočil v kruhu, nepřešlapovalo se na jednom místě a dopadlo to, jak to dopadlo. Konec byl divácky hodně kritizovaný, ale mně se líbil. SPOILER: Myslím, že zakončení odpovídalo myšlence celého Ice Fantasy, tj. jistého znovuzrození. Proto dost váhám nad sledováním pokračování, protože pro mě příběh prostě již skončil. Malé P.S. pro co největší zážitek doporučuji sledovat Ice Fantasy v co možná nejlepším rozlišení. (8/10)

Vím, už delší dobu, že bych si měl na tchajwanské/čínské seriály dávat pozor. Dokáží mě totiž hodně navnadit a já prvních pár dílů dokážu sjet v kuse. Jen že pak se to láme a z většiny dost dobře rozjetých příběhů se stává neskutečná citová míchanice, která postrádá jakýkoliv děj i logiku. I tak se zas a znova nechávám přemluvit k další a další doramě. Refresh Man kromě děje dokázal nabídnout i herce v hlavní roli (jo,jo Aaron Yan). A tak jsem do toho skočil. Trochu po hlavě, přiznávám, protože jsem neměl tušení, kolik epizod měl Refresh Man vlastně mít. (A výsledně jsem byl jen a jen rád, že to bylo jen 20 dílů.) Od začátku jsme jeli podle známého scénáře. A i když díl co díl nechybělo nějaké klišé (nedorozumění, milostný n-úhelník, budování kolektivu apod.), tak jsem si po týdnu pustil další díl zvědav, kam se příběh posune. Možná ten týdenní rozestup od jednotlivých epizod byl tím správným způsobem, jak seriál sledovat. Bylo zajímavé, jak se minulost hlavních protagonistů prolínala do současnosti. Docela mě zaujaly i vedlejší postavy. Bylo zde ale též několik ALE. Tak jak se mi líbily postavy vedlejší, tak mě moc za srdce nevzaly ty hlavní. Také jelikož šlo mimo jiné i o pracovní tématiku, od příběhu jsem něco očekával. Ale upřímně, pracovní linka příběhu byla místy dost nudná, a když nebyla nudná, tak byla hodně naivní. V půlce se to opět začalo lámat a komedii nahradila romantika. Bohužel jsem si ani v tomhle okamžiku nějak nedokázal najít cestu k hlavní hrdince. Pořád na mě působila až moc chladně a já toužil trochu ty její dlouhé vlasy rozcuchat. Oživení příběhu přineslo až objevení se záporáka (toho zakukleného s velkým Z). Refresh Man se tedy může směle postavit do zástupu klasických tchajwanských romantických komedií. Jeho plusem je alespoň absence ukřičených postav, což ale na ději i tak moc nepřidá. Původně jsem chtěl dát nižší hodnocení, ale celkem rozumné a dospělé chování postav převážilo jazýček vah na 3*. (6/10)

Ona je to ve skutečnosti pěkná pitomina, ale v porovnání s anime předlohou, kde se to sice bišíky jen hemžilo, ale jinak to bylo dost nudné, z toho tohle live action vyšlo jako vítěz. Hlavním plusem hrané verze je postava Chizuru, která mě v anime neuvěřitelně točila, ale v zastoupení Ono Miku jsem jí fandil, aby to ve škole plné švihlých postav zvládla. Příběh ke konci kvůli repetitivnosti ztrácí na tempu, ale i tak si to slabší 3* zaslouží. (5/10)

Upřímně zde na rovinu říkám, že při hodnocení téhle doramy nejsem objektivní. Ale jelikož jsem ji viděl více než jednou (v nedávné době jsem ji opětovně po delší době zhlídnul 2x za sebou *-*), tak si těch 5* zaslouží. A i když to bylo v určitém ohledu naivní (ptž jako člověk prošlý všemi stupni našeho vzdělávacího systému jsem už měl tu čest s různým typem lidí), tak já jsem to všem postavám přál. Přál jsem jim vypořádat se s minulostí, napravit chyby a nedorozumění a pro všechny tu na ději na lepší zítřky. Prostě mě bavily snad všechny roviny příběhů - jak ti středoškoláci, tak učitelé i rodiče. Hudba se taky moc povedla, hned několik kousků už mi delší dobu leží v mobilu. Takže pokud máte rádi bromaci a školní prostředí, zkoukněte i tenhle kousek. (10/10)

Opět jsem udělal obrat o 180° a sáhnul jsem po korejské duchařině. Vyšetřovatel, který vidí duchy, je sice téma již několikrát zpracované, ale byl jsem zvědavý, jak se s tím tenhle kousek popere. A musím říct, že jsem byl příjemné překvapený. Hlavní trojice, ale i vedlejší postavy, byly na pohodu. Nikdo z nich mi nebyl proti srsti a nikoho jsem nechtěl vydat duchům napospas ;). Atmosféra příběhu, kde se tajemno a nadpřirozeno mísilo s vtipem, byla skvěle vyvážená. Nic příliš netahalo za vlasy. Mohlo by se tudíž zdát, že se jedná o doramu za 5*. Bohužel je zde jedno velké ALE. Kamera při akčních scénách byla na zabití! A jak se seriál chýlil ke konci, tak to šlo s kamerou k šípku. V některých okamžicích se na to ani nešlo dívat a umně vybudovaných příběh šel tímto pěkně do stoupy. Dávám tudíž 4* a doporučení pro všechny zájemce o duchařskou detektivku. Směle do toho, ale ta kamera …. (8/10)

The Princess and the Matchmaker je příjemným filmem na večerní sledování, ale při závěrečných titulcích jsem se nemohl zbavit dojmu, že tomu něco chybělo. I když jsem se během filmu několikrát hodně pobavil, tak tomu do komedie ještě krůček chyběl a nebýt posledních dvaceti minut, tak i z té romantiky tam nebylo dost. Na druhou stranu hlavní zápletka byla velice podařená a dokázala utáhnout skoro celý film – 3* (7/10)

Předlohu neznám a tak jsem si pravděpodobně neužil film tak, jak bych měl, protože jako neznalého diváka mě Donten ni Warau neoslovilo. Jak děj, tak postavy šly tentokrát mimo mě a než jsem se nadál, tak byl konec – 2* (5/10)

Na dobrou krimi spojenou s duchařinou se vždy rád podívám. A Ghost Detective nabízí opravdu zajímavou podívanou. Vedle samotného příběhu, který spojuje obvyklé prvky (schopnost vidět duchy…), s těmi méně obvyklými (kritéria pro převzetí vlády nad tělem…) je řeč samozřejmě o postavách. A to o velice kvalitně napsaných a zahraných postavách. Nejen hlavní dvojice, jejichž interakce jsem si opravdu užíval, tak i vedlejší postavy měly mnohé co nabídnout a nebyly jen do počtu. A právě postavy dokázaly podržet seriál, když samotný děj klopýtal nebo se moc zamotával. Za hudební doprovod oba palce hore, Korejci zkrátka umí udělat dobré OST. The Ghost Detective by si tak ode mě odnesl vysoké hodnocení nebýt toho konce. Nevadí mi, že se seriál ubírá jinými cestami, než bych si přál, to je jen můj osobní problém, ale vadí mi zbytečné motanice a natahování. Kupodivu to v mých očích zachránil dovětek „po roce“, který mi obvykle hodně vadí, ale zde mi patřičně zvednul náladu 4* (8/10)