DJ_bart

Málomluvná, tichá, atypická a především pak neskutečně subtilní (anti)romanťárna o tom, kterak se dvě dětské lásky opět setkají o dvě celé dekády v naprosto diametrálně odlišných životech. PAST LIVES vyniká především tím, že svůj příběh o kontrastu mezi minulostí a přítomností vypráví obrazem, skrze pocity [ať už skrze pocity postav či diváka], v náznacích a jemných vizuálních nuancích, díky čemuž má celá zápletka o opětovném setkání osudů dvou lidí a jejich nenaplněný lásce [motiv tak archetypální, a přesto stále aktuální] osobitě melancholickou emotivní náturu, která se u filmů podobnýho ražení jen tak nevidí. A24 prostě umí.

Český queer drama z předválečnýho období? Je to sice k nevíře, ale režisér Matěj Chlupáček natočil sice atypický, ale o to víc poutavý historický drama, který se v našich končinách jen tak nevidí. Natočit totiž drama zabývající se tématikou intersexuality, vztahu k jinakosti, a posedlostí skepticismem/konzervatismem na pozadí korporátní budovatelské baťovské idylky na sklonku druhý světový války chce fakt ambice, na který má koule fakt málokterý tvůrce. Navzdory dobovýmu zasazení a čecháčkovský nátuře Chlupáček tyhle kontroverzní [a bezpochyby moderní] témata pojímá s patřičnou něhou a poctivým filmařským řemeslem, za což si fakt zaslouží nejenom uznání, ale respekt celkově... Eliška Křenková s každým novým filmem navíc dokazuje, že jde o jednu z nejtalentovanějších domácích hereček, a každou scénu si zde krade zcela právem pro sebe. ÚSVIT je tak ve výsledku originálním dílkem, který česká kinematografie - a zejména pak historický žánr jako takový - potřebuje jak sůl. Inu, jak se říká: pokrok nezastavíš.

Na legendární oscarový animák Nicka Parka tohle pokračování samozřejmě nemá. Přesto nejde o pokračování, který by svýmu předchůdci dělalo ostudu. Jde o neskutečně zábavnej a konceptuálně hravej animák, u něhož fakt nemáte šanci se byť chvilku nudit. Zároveň Chicken Run: Dawn of the Nugget stejně jako jednička nabízí zajímavou analogii o týrání zvířat, mašinérii potravinářskýho průmyslu a důvtipnej disstrack na fast foody [takže jsem fakt rád za to že jsem už od mala vegetarián haha]. Parádní oddechovka.

Ryan Gosling steals the show.

Šéfové na zabití hadr.

Dekonstrukce iluze americkýho snu se vší parádou (a bez příkras).

'Děti, neberte drogy: ve filmu'.... horrorová satira TALK TO ME je skvělou variací na báchorku o Opičí pracce, a zároveň ukrutně děsivým a neskutečně upřímným vhledem do generace Z, jejich každodenních závislostí [socky, chlast a chlebíčky], strachů a obav. TALK TO ME tak působí jako jeden velkej paranoidní DMT bad-trip alá Climax, akorát s echt úzkostlivou duchařskou písničkou uvnitř alá Šestý smysl na koksu, která šponuje napětí do takových extrémů, že diváka vystřelí ze sedačky v ten nejmíň očekávatelný moment. To vše a nejen to na pomezí "pouhých" 90 minut. Víc takových žánrovek! 9 malých černoušků z 10 .... #A24RULES

Vizionářský sci-fi? Určitě ne. Originální autorský scífko s poutavým fikčním světem, pohlcujícím audiovizuálem a prvotřídními production values? Určitě ano.... Režisér Gareth Edwards má fakt talent na vizionářský žánrovky (Godzilla, Star Wars: Rogue One), a o "nezávislém blockbusteru" THE CREATOR, který se filozoficky a tematicky zabývá vztahem mezi člověkem a technologiemi/umělou inteligencí, to platí dvojnásob. Zrovna v éře, kdy je umělá inteligence a etika techno-optimistickýho pokroku tak zásadním hybatelem lidský evoluce, jsou tyhle žánrovky, upozorňující na tento fenomén (nebo spíš společenský morální dilema?), nutný jak sůl. THE CREATOR tohle ambivalentní (ba skoro až kontroverzní) mnohovrstevnatý téma pojímá s neskutečnou něhou a péčí, a na stříbrným podnose servíruje divákovi skoro až spielbergovsko meta-fyzickej zážitek, kde je stereotypní akce upozaděna na úkor hloubavých dialogů a atmosférických intimních momentů kde se nikam nespěchá. O to větší škoda je, že se u publika nesetkal s tak šťastným přijetím. A právě o to víc jsou tyhle typy řemeslně poctivých filmů ze starý školy potřeba hýčkat, protože jich je (bohužel) jak šafránu... 8 algoritmů z 10 ... PS: děkuju ChatGPT za podklady ;)))

KONEČNĚ film zabývající se útlakem [nebo přesněji systematickým vyvražďováním] původních amerických obyvatel – navíc s precizní filmařinou tý nejvyšší jakosti od mistra filmových gangsterek, Martina Scorseseho. I přes svou 3 a půl hodinovou dýlku jsou KILLERS OF THE FLOWER MOON strhující kriminální baladou a smutnou připomínkou systémovýho rasismu, která se v kinech objeví jednou za uherskej rok, a o to víc si ji cením. Nic nechybí, nic nepřebývá, žádná scéna není nadbytečná, natožpak zbytečná, všeho je tu tak akorát. Jen tak dál, Marty!

Bez hazardu nejsou koláče.