aribari

Prachobyčejný akčňák, který mohu sledovat v tv u vaření a o nic nepřijdu, když se otočím k plotně...Nudná bondovka bez bondovského vtipu a lehkosti. Zneužití postavy Lisbeth ze švédské verze. Kdo čeká severskou detektivku, tak může čekat až do konce.

Připadalo mi, že se dívám na velmi dobře udělanou sci-fi. Byli skutečně na Měsíci nebo je to jen fikce? Aniž by mě stroječky tak braly jako mého muže, byla to napínavá podívaná, a tak jsem unesla i nesnesitelné americké manželky. Velkou pochvalu zaslouží úžasně filmově udělané scény z X-15, startů, přistání, z havárie na trenažeru, takhle "dovnitř" se člověk v kině málokdy dostane

Po dlouhé době film, který se mnou hnul stejně jako Jdi a dívej se. Film, u nějž není nutné hledat smysl, proč vlastně byl natočen, film, který v nás vyvolává otázky, jak a proč se z jednotlivců stává zfanatizovaný dav. Přestože popisuje dobu před víc jak půl stoletím, mluví do (o) naší současnosti. O historii Volyně jsem nevěděla, za bolševika se u nás o ní nemluvilo, protože Ukrajina patřila k Sovětskému svazu, dnes se opět nemluví, protože Ukrajina je „náš přítel“ a je nepřítelem Ruska... Režisér Smarzowski ukazuje nejen střídání moci a válečné utrpení obyčejných lidí, ale v našem českém kontextu velmi odvážně odhaluje, jací ve skutečnosti byli dnes obdivovani ukrajinští nacionalisté z UPA a OUN-B. Poláci mají evidentně větší hrdost a odvahu a nepřevracejí své dějiny podle aktuálního politického požadavku, jak je tomu u nás. V tomto kontextu je mnohem srozumitelnější, co se děje na východě Ukrajiny a je neuvěřitelné, že Ukrajinci u nás mohli svobodně mávat nacistickými banderovskými vlajkami a demonstrovat proti Rusům, aniž by se někdo z naší demokratické věrchušky proti tomu vyjádřil, neb se jim to hodilo do dnes požadovaného odporu proti Rusům.

Znepokojující obrazy temné zlověstné krajiny, všudypřítomného téměř hmatatelného zla, zlé přání se splní, ale nic nepromění. Linie mezi ruinami starého světa a luxusem nového života je tak tenká! Rozbití, vyprázdnění a zneplatnění toho, co bývalo, jenže to nové, co se nabízí, není lepší, je to prázdnota bez obsahu, jiný způsob otroctví, život, který jen bere a používá. Chladný západní luxus, sobectví, odcizení, nezúčastněné sledování neštěstí druhých v televizi, jediným způsobem komunikace mezi těmi, co si mají být blízcí, je hádka, sex a smsky. Nevaž se, odvaž se, máš přeci právo na štěstí. Pokud člověk nenahlédne a očekává, že mu štěstí zaručí jiný člověk, hmotné věci nebo peníze, nic se nezmění a vše se opakuje znovu. Zlo vypadá tak lákavě, nabízí splněná přání, ale ve skutečnosti člověk nedostane nic, satan, kterému obětovali, nic nedá. . Nevím, co všechno čte Rus mezi řádky, ale pro mne je nejsilnější závěrečná scéna filmu, která evokuje otázku: Kam běžíš Rusko? Kam běžíš Česko? Kam běžíš Evropo? Vždyť není rozdílu mezi Ruskem a ČR, mezi východem a západem...Stranické linie vystřídaly firemní a lidé jsou ještě více zotročeni udržením zdání a životní úrovně. Tak kam běžíš ty člověče?

Je příjemné dívat se na film jako na dobře udělané divadlo malých jevištních forem, Rudolfová se nebojí používat filmový jazyk, má odvahu říkat své věci za sebe i s rizikem, že budou nepochopené. Není to explicitní popisný sled obrazů, je to vizuálně nápadité, vytříbené, jako používání rekvizit v chudém divadle. Trochu artový film, stojící za vícero shlédnutí. Napovídá, dává možnost více výkladů, nabízí možnost přemýšlet o svém životě. Plodková je dobrá herečka, v každé roli je položená, že si říkám, ona je taková, nemusí hrát... Čeští herci většinou ve filmech drhnou, ona je, ona se vznáší. Chytilovská moralitka, Plodková je ten morální anděl, předokonalá, muži jsou v podstatě pokřivení, bezvztahoví, nepřítomní ...Osobní příběh jako z osmdesátek. Já bych dala filmu název Smutek spíš než Rozkoš. Nebo Stojí za to žít.

Až na pár slabších scén slušný český film. Skvělý Roden (ale není to Saudek), nepřesvědčivá Málková (Sára). Saudek v podání Rodena je jako velké dítě, které žije svůj život ovlivněný zážitky z války, a je věrohodný, protože je upřímný a není pokrytec. Sára v podání Málkové připomná Chýlkovou v Čase sluhů, ale je těžko uvěřitelné, že se z ní přes noc stane taková mrcha. Nebo že by byla taková mrcha už od samého začátku? Nabízí se otázka, zda je to spíš ženský nebo mužský pohled na ženské mrchy. Vtipný začátek a konec filmu se skutečným Janem Saudkem.

Trochu zdlouhavý, ale celkem slušně zahraný seriál, připomínající severské detektivky nebo Temný případ, zkažený předvídatelným koncem: křivdou spáchanou na nevinných hodných Němcích nelítostnými primitivními Čechy, křivdou vytrženou z kontextu doby, bez souvislostí, které k této křivdě vedou... Současný pohled na poválečné události, který se nám snaží vnutit nejenom tento seriál, vrcholí ve slovech křehké dívky slzící nad svědeckým záznamem: to jim přeci nemohlo projít....Scéna, kterou záznam má evokovat, však připomíná masakr 25 českých obyvatel Leskovic u Pacova na konci války 5. a 6. května. Jenže pamětníků bohužel ubývá. Detektivka zneužitá pro agitku stejně jako detektivky z padesátých let...

Skvělý scénář, věrohodné postavy, věrohodný příběh, působivá atmosféra , lokalita, vizuálně pozoruhodný. Nejlepší český seriál ( film) za posledních 10 let.

Nejlepší zpracování evangelia vůbec. Passolinnimu – komunistovi – se podařilo zobrazit Ježíše a jeho pozemský život „nebeským způsobem“. Passolini je téměř doslovně věrný biblickému textu, přesto je to dech beroucí poselství. A není ani trochu barvotiskové jako většina filmů na toto téma. Nádherná hudba, především Missa Luba, kterou jsem díky Passolinimu objevila. Film „nevyčichl“ ani za 50 let.

Film, o kterém se musí společně rozprávět, film s obrazy zasněžené šedobílé krajiny bez slunce, lom a lidé pokrytí bílým vápencem, film s hudbou, jenž je příběhem sama o sobě ...Film o podsvětí, pekle, pekle na zemi, pekle ubíjející dřiny,nedostatku komunikace, o mužském pekle samoty, samohonky, zbraní, realita se míchá s halucinacemi, minulost s přítomností, mrtví se živými. Vstup do pekla vápencového dolu za nesnesitelného hukotu drtičů kamene a ventilátorů hlídá mrtvý pes mrtvého pána jako vstup do podsvětí.. Co tam dělá ta jediná žena, kvůli které se málem zabijí oba bratři? Je jako severská bohyně smrti a nenaplněné touhy vládkyně podsvětí Hel? Hel jsou určeni ti, co selhali naplnit své touhy a cíle, ti, co se pokoušeli získat zradou a úkladnou vraždou a ti, co žádné cíle neměli a svůj život promarnili. Je to nihilistický protiklad Tarkovského Stalkera. I když je to hodně těžký a nerozumitelný film, kvůli zvuku, hudbě a obrazu 5 hvězdiček.