aribari

Dvě hvězdičky: jedna za krásný Olomouc, druhá za krásnou Olomouc. Jinak naprostý souhlas s xxmartinxx.

Dala bych i šest hvězdiček, kdyby to šlo, Je to vskutku krásné a i pro obyčejné lidi. Santini by z toho měl radost, protože mu tvůrci dokumentu porozuměli, a nejen jemu, a dokázali to fenomenálně otevřít i pro nás kunsthistorií nepolíbené. Díky, že si 6thSun dal práci se zapsáním nádherné citace.

Teenagerovská stupidita.

Žádná sláva. Ani ryba ani rak. Na jednu stranu se to tváří jako komiks, na druhou jako psychologický film, takže polopatická ukázka Jokerova bláznovství není ani trochu věrohodná či přesvědčivá. Děsivá ilustrace stavu duše kapitalismu implikující možná nezamýšlené varování, že pohrdání chudými a „neuspěšnými“ lidmi velmi snadno může vyvolat vlnu násilí (revoluci) proti bohaté elitě, a že spouštěčem může být cokoliv.

Tenhle film by měl běžet od rána do večera na sekretariátech demokratického bloku a po pražských kavárnách. Za posmívaného socialismu jsme nic takového nepoznali. Možná jsme žili skromněji, ale takovou tíseň jsme nezažili. A teď to tu máme taky. Objektivní zlo, systém, jak je nastaven, systém, v němž jsou otrokáři všichni všem (kromě těch nejbohatších) a všichni mají svobodu toho nechat.

Pro mne nehodnotitelné, nudné, předvídatelné a nepochopitelné.

Tak trochu rozpaky. Film ukazuje dost zjednodušeně a polopaticky, jak se člen Svědků Jehovových (a nemusí to být jen Svědkové) dostává z vlivu sekty, jak přichází o vazby na komunitu a rodinu. Ale nezabývá se otázkou, co ve skutečnosti Svědky vede k tomu, že jsou schopni odmítnout transfuzi a vojenskou službu (u nás i za minulého režimu, což pro ně znamenalo vězení). Memorování odpovědí na otázky na to přeci nestačí.

Reklama doporučující prostředky proti nechtěnému úniku moči, která organicky následovala po skončení dílu, je přiléhavým zhodnocením. U tvůrců došlo zřejmě k nechtěnému úniku stolice.

Odcházení - bezmoc mocných. Zdá se, že si Václav Havel vyřizuje účty. Nejen s těmi, co se ho zmocnili, přisáli se na něj a udělali si z něho svého maskota, ale i sám se sebou, s vlastními krásnými, vyprázdněnými slovy, stejně tak se svými nejbližšími. Jeden šašek vedle druhého. Nikdo pozitivní. Osamělý rytíř smutné postavy, který i když může, bojí se nazývat věci pravým jménem, mluví o blbé náladě, ale neřekne, kdo nebo co za ni může. Tady si může konečně ulevit. Ale velmi opatrně. My diváci se jen domýšlíme, ti, o kterých to je, vědí a hlučně tleskají. Již neohroženi reflexí bezpečně utopeného principála nezávisle na závěrečných titulcích vystupují z filmu a pokračují dál ve své parazitické hře na pravdu a lásku.

Těžkopádná detektivka nesmyslně zarámovaná měnovou reformou padesátých let. Scénář je přitroublý a nepravděpodobný a moc nezapadá do obrazu, který nám o padesátých letech vnucují z Ústavu studia totalitních režimů. Proč vymýšlet pro odsouzení několika židů tak krkolomnou konstrukci s dvěma loupežemi a několikanásobnými vraždami? A proč k soudnímu procesu zvát německého kriminalistu (asi nacistu)? A opět klasická úlitba - hodný nacista (neudá českého policistu) v protikladu s brutalitou českých tajných policistů. A proč ve stínu? Asi je třeba zdůrazňovat, že to byla doba temna a na obrazovce je toho hodně málo vidět...