RNDr.Strom

Nevím, jakým algoritmem vybírat filmy, aby bylo možné vyhnout se jednou pro vždy takto nudným filmům. Nic takového v životě nechci a po tomhle zážitku se nad tím budi muset vážně zamyslet. Dost mi to přitom připomínalo pana Ripleyho, motivem v podstatě stejný film, ale ten rozdíl v kvalitě byl propastný. To srovnání by mohlo fungovat jako výukový materiál na školách. Já tedy za sebe určitě začnu tím, že vyšktnu Woodyho Allena z potenciálních kandidátů. Běžně vesměs benignní rádoby poetický kecálek se zde přesunul do polohy rádoby hlubokého dramata a to bolelo. Nad rámec zápletky, která by se dala shrnout jako "jedna je bohatá a druhá je kozatá - co teď?" neměl snímek bohužel co říct, u nesmyslně naboptnalých filmů většinou doporučuji sestříhat, tady by z toho ale vyšel kraťas. Tím pádem to asi chtělo jiného režizéra.

Nejvíc by mě zajímala sociologie toho, co činí tento film epicentrem davového hipsterství. Podle mě je to přesně ten typ filmu, který nezestárl vůbec lichotivě. Je ale také možné, že prvoplánovost jeho nudného cynismu ho v očích některých činí nadčasovým.

Krásně natočené. Jen tak pro informaci, děti s antisociální poruchou osobnosti (lidově psychopatie) mají často zcela normální rodiče a i když se na jejich "malý neduh" příjde již v dětsví, v naprosté většině je léčba neúspěšná i přes snahy odborníků i rodičů. Pokud se dítě narodí s downovým syndromem, nikoho nenapadne vynit výchovu rodičů, všichni jaksi chápou, že mozek takového dítěte nemá standartní anatomii, ovšem u antisociální poruchy dítě vypadá navenek normálně, to jest jistě "selhali rodiče"....