sud

Tu jednu hvězdičku dávám pouze za Bugse Bunnyho, i když se divím, že roli v tomto paskvilu přijal :-).

Když jsem se dozvěděl o vydání "Člena klanu" v ČR, neváhal jsem a pořídil si jej. A opravdu jsem neprohloupil. Opět se potvdilo, že když se řekne krimi ze 70. let, znamená to ve většině případů tvrdou a naturalistickou akci, spolu s pořádnou dávkou napětí a charismatických herců. Tato je navíc podpořena ukázkou moci zvané KKK na Americkém rasistickém Jihu. Film obsahuje několik skutečně brutálních scén (kastrace, znásilnění) a závěrečná přestřelka je dosti naturalistická a nepřikrášlená. Lee Marvin je v hlavní úloze dokonalý, přesně takový, jakého jsem si ho v jeho podání představoval. Zajímavou roli má rovněž Richard Burton, Cameron Mitchell v roli hlavního záporáka Budcuta rovněž září a velmi dobře se své role zhostil i O.J. Simpson. "Člen klanu" je velmi dobrá a hodně drsná kriminálka ze staré školy s dusivou atmosférou rasistického Amerického jižanského venkova a drsným (a nepříliš jednoznačným) koncem.

Když jsem tak neměl co dělat, prohlížel jsem si svoje staré, některé hodně let nepřehrané, véháesky. A tu najednou jsem narazil na titul "V pravé poledne 2". Říkal jsem si, že to bude blbost a plagiát legendární klasiky. Ovšem mýlil jsem se. Děj není ani trochu vykrádačka jedničky. Zápletka je zajímavá a celkem i neotřelá (autorem scénáře je Elmore Leonard, tvůrce vynikajících westernových románů). Lee Majors sice není Gary Cooper, ale jako Will Cane také není k zahození. Pernell Roberts se skvěle zhostil úlohy hlavního záporáka a zajímavou postavu si rovněž vyfasoval David Carradine. Ač televizní a značně nízkorospočtová věc, přesto velmi dobrý a zábavný western. 70%.

Nevada Smith není možná nijak extra převratný western, na svoji dobu je však dost syrový a nečekaně brutální. O brutální vraždě Maxových rodičů se sice jen mluví, ale i tak z toho mrazí. A to stačí. Maxova cesta za pomstou je rovněž přes mrtvoly a nezastaví se naprosto před ničím. A navíc vrahy vyřídí spíše chytrostí, než silou a bojovými schopnostmi. Steve McQueen ho zahrál skvěle. Navíc nechápu, kde vzal distributor, že se jedná o mladého chlapce, když ve filmu o jeho věku nepadne zmíňka. Jeden z nej westernů žánrového profesionála Henryho Hathawaye a rovnocenný nástupce revengewesternu Drzá čela. 85%.

Většina diváků nejspíš ve chvíli, kdy zpatřila v titulkách jména jako John Sturges a Charles Bronson, očekávala akční western se spoustou přestřelek a honiček. Ovšem nic takového zde není. Honička není žádná a přestřelka pouze jedna a ještě ke všemu nijak dlouhá. Film mě však zaujal něčím úplně jiným. A to atmosférou. Přítomnost chlapce Jimmieho kontastujícího s drsnou letorou rančera Gina Valdeze mi připomínala dobrodružné příběhy pro mládež o koních a tvdých mužích, které jsem čítal jako kluk. K tomu skvělý Charles Bronson v jedné ze svých nejsympatičtějších rolí, nádherně křehká Jill Ireland, bídácký Marcel Bozzuffi a naprosto nádherná hudba bratří Angelisů. K tomu nečekaný konec. "Valdezovi koně" je jeden z těch westernů, které bych zaškatulkoval jako pro mládež (dále třeba "Malí kovbojové").

Tento western mě prostě zklamal. Od začátku do konce. Místo toho, aby se řešily nějaké westernové zápletky se zde buď hledá lék proti otravě, či dlouhé dialogy o ničem. John Wayne tu nemá roli svého klasického tvrdého westmana, vojáka a ani romantického srandistu, ale obrýleného lékárníka. Tato role mu moc nesedí. Ale i tak jsem film bez potíží dokoukal a nelituju toho že jsem ho viděl.

Slátanina jako řemen. Kresleného "Prince Valianta" jsem jako děcko rád sledoval a rovněž mám už dlouho rád "Excalibur". A opět se nějakému tvůrčímu vágusovi povedlo dvě legendy zplácat do jednoho za podpory hloupého scénáře a špatných herců. Jenom ta hudba za něco stojí.

Duchařský příběh s odstupem času trochu zestárl, působí chvílema naivně a tempo má jak na houpačče (kéž by se film nesl v duchu úvodních a závěrečných dvaceti minut), přesto má atmosféru stále pořádně hutnou, některé lekačky jsou i po letech účinné a nepostrádá kouzlo poctivých gotických hororů ze staré školy. 65%.

V první řadě musím říci, že se mi film líbil. K Dekameronu jako k takovému od Boccacia mám velmi vřelý vztah, na střední jsem si pár povídek přečetl a líbily se mi. Z "Dekameronu" od Pasoliniho mám dost smíšené pocity. Jeden pocit je ten dobrý - svérázný obhroublý druh vtipu, určitá zemitost a u některých povídek atmosféra jako při čtení Boccacia. A teď to horší - občas značné tlačení na pilu (Pasolini se s estetikou skutečně moc nesral, ale přesto je jeho Trilogie života jeho nejmalebnějším obdobím tvorby), chvilková horší orientace (nebyl jsem si kolikrát jist zda se jedná pořád o tu povídku, či už o nějakou jinou) a někteří značně toporní neherci, kteří svými zjevy působí dosti odpudivě. Ale když to všechno vezmu dohromady, nemohu popřít, že je "Dekameron" dobrý film.

Poláci vždycky uměli točit filmy, ale u nás se jich bohužel nikdy moc nepromítalo. Jednou ze světlých výjimek je Macourkovsky laděná crazy sci-fi komedie "Sexmise". V době svého natočení to byla velká odvaha tvůrců natočit takovouto satiru na totalitní společnost a ve velkých zástupech film plnil kina i u nás. Ovšem "Sexmise" nepůsobí v dnešní době nijak hloupě a fórky z ní a její poslání je nadčasové. Jerzy Stuhr a Olgierd Lukaszewicz byli ve svých rolích dvou posledních Mohykánů skvělí. Jejich kreace jsou velmi přirozené a nádherně komické (útěk s kýblem na noze). "Sexmise" je komedie plná lechtivosti, krásných žen (z těch mladých není ani jedna ošklivá) a legrace. A to legrace první třídy. P.S.: Vynikající je i český dabing (viz kometář canakja). Naštěstí jej vydali i na DVD.