#47

Poměrně slušný seriál o vysokoškolácích s dobrým hereckým obsazením a zajímavými postavami - sobecký technik a šprt (Matásek), správňácký právník a frajer (Zounar), neúspěšný ekonom ale nadějný hudebník a tak trochu rebel (Šťastný), naivní lehce namyšlená herečka (Gajerová), hodná sportovkyně (Chýlková) a protivně dokonalá intelektuální svazačka archeoložka (Žáková)...za zmínku také stojí geniální role Jiřího Krejčíka představujícího sebe sama. Tenhle seriál je prostě průměr, který má jak silnější tak slabší chvilky a aspoň jsem měl možnost se podívat jak se asi studovalo za socialismu.

Hřebejk bohužel začal tak trochu "ČLOVĚČINKOVATĚT", což už jsem těžce nesl u předchozího filmu Horem pádem. Sám prohlásil, že Kráska v nesnázích je jakousi parodií na červenou knihovnu...velmi silná slova, která ale po shlédnutí na mě působila spíš komicky, protože Kráska má opravdu blíž k červené knihovně než ke komedii. Dá se řící, že jedinou postavou která tomuhle filmu dává alespoň nějaký náboj je Ríša (Jiří Schmitzer), přiznejme si, že bez něj by bylo hodnocení možná i poloviční. Dost dobře sice nechápu, že je Geislerová u nás považována za jakousi sexuální ikonu, ale proti gustu žádný dišputát a pokud jde o role které poslední dobou dostává, obávám se, že se postupně stává jakýmsi prototypem oduševnělého ženského herectví a už bych jí přál taky něco trochu odlehčenějšího. Za zmínku ještě stojí výborná hudba The Frames, která člověka zahřeje a ještě alespoň o jednu hvězdičku zvedá mé hodnocení. Celkově tedy dobře čili za 3...a to jsem ještě rád že Menzel stihl Anglického krále do konce roku 2006 a odstřelil tím všechny naděje Krásky, protože jinak bych asi u Českého lva opět nadával kam ten svět spěje...

Nepatřím mezi milovníky Páralových knih a ještě méně mně přirostly k srdci jejich filmové adaptace. Snímek Katapult je ale zářivou vyjímkou. Hlavní postavou je zde Ing. Jacek Jošt, ztvárnený Jiřím Bartoškou, který právě prožívá krizi středního věku. Žije ve stereotypním manželství s Lenkou (Kateřina Macháčková) a i jeho práce je denodenně naprosto jednotvárná a nudná. Rutinní denní koloběh je ve filmu skutečně vyhnán do téměř absurdní polohy - ranní rozhovor na balkóně se sousedy, příchod z práce, přivítání s dcerou, manželčina otázka zda koupil plyš, návštěva souseda v tílku a trenýrkách, večerní sledování televize, společné rozkládání gauče a konzultace právě viděného dílu seriálu přes stěnu se sousedem...a takto stále dokola. Aby si tedy hlavní hrdina zpestřil jednotvárný život, seznámí se přes inzeráty s pěti ženami, které mu vybere počítač, se všemi postupně naváže vztah a zjišťuje, jak by se mohl jeho život změnit, v závislosti na jiné partnerce. Ve filmu se právě oněch 5 žen povedlo výtečně ztvárnit, zejména díky vhodnému výběru jejich představitelek. Každá z nic představuje naprosto jiný typ ženy a jejich charaktery jsou poměrně jasně a podrobně vykresleny - naivní slušná dívenka z venkova Boženka (Jarmila Urbišová), která by se nejraději okamžitě vdávala, vdova po myslivci Lída (Johana Tesařová), která v Jackovi postupně až přehnaně vidí svého zesnulého manžela, pragmatická manažerka Anna (Jiřina Jirásková), která hledá jakéhosi muže do domáctnosti, divoká a bláznivá Tánička (Barbora Štěpánová), která si jenom naplno užívá života a poslední klasická mrcha Tina (Dana Homolová), která spíše než partnera potřebuje parťáka na svoje drobné podvůdky. Jak film graduje, scény s jenotlivými ženami se střídají stále dynamičtěji, postupně se začínají stále častěji prolínat a nakonec se snímek dostává do polohy, kdy už divák přestává rozumět tomu, kde končí realita a začíná sen, vize, nebo snad halucinace. Hrdina tedy nakonec dospěje k rozhodnutí, že vlastně svůj dosavadní život změnit nechce a rozhodne se opět vrátit ke svému stereotypu. Paradoxně však zjišťuje, že to co tak rád opouštěl a k čemu by se teď zase rád vrátil, není úplnou samozřejmostí a že by mohl vlastně díky svým sexuálním experimentům přijít i o onu jistotu a tím vlastně o všechno. V závěru je tedy krásně naplněn onen motiv uvědomění. Těžko říci, zda se tento snímek dá považovat za komedii, záleží spíše na úhlu pohledu, z toho mého se jedná spíše o jakousi sociologickou studii znuděného muže středního věku s několika vtipnými momenty. Jistě se také jedná o snímek nadčasový, svým způsobem i poučný a možná ale i hůře stravitelný pro běžného konzumního diváka.

Když jsem před pár lety sledoval díl Červeného trpaslíka "Pozpátku" a zhruba ve stejné době i Nolanovo originálně pojaté Memento, neměl jsem tušení, že o mnoho let dřívě již někdo měl nápad z filmem který má děj běžící pozpátku. Navíc tomu tak bylo v Čechách a těmi kdo za tímto nesmírně originálním a zábavným dílkem stáli nebyl nikdo jiný než Miloš Macourek a Oldřich Lipský. Scénář by samozřejmě v klasickém provedení byl naprosto banální, ale puštěno pozpátku nabírají dialogy nový rozměr a jsou vskutu výborně poskládány. Herecké výkony se těžko dají posoudit, protože to není to, na čem by tento snímek stál. Další rovina humoru je založena na scénkách, které v podstatě přimomínají němé grotesky, čemuž notně pomáhá i audiovizuální zpracování filmu, zvlášť zábavně působí například vyndavání koláčků z úst, chleba létající z tlamy hrocha, automobilová honička apod. Je třeba také zmínit Vladimíra Menšíka, který je zde i v roli vypravěče a podává svůj příběh tak, jako by vše takto probíhalo správně, tj. že se narodil na popravišti, soudce ho vpravil do normánlního života, kde si pomocí nože složil svojí ženu, které ale do okna okamžitě přiskočil milenec, nakonec z ní byl natolik znechucen, že se s ní musel oženit, prožít poslední svatební noc a pak ji neposkvrňenou předat jejím rodičům, mezitím se mu také nečekaně narodil tchán a tchýně a jeho dcera se postupně zmenšovala, přestávala chodit a mluvit a nakonec zmizela úplně. Tento film je v každém případě vyjímečný a je věčná škoda že také patří do katageorie zapomenutých skvostů šedesátých let.

Velmi pozoruhodný snímek, který je z nepochopitelných důvodů, stejně jako celá řada opravdových českých skvostů 60. let opomíjen. Konspirační teorie spojené s nacismem jsou jistě jedny z nejčastěji diskutovaných a koho by nenapadla otázka co když Hitler nespáchal sebevraždu na sklonku války a žil někde dál v hlubokém utajení. Tento snímek se odehrává v roce 1946, zatímco v Norimerku probíhá mezinárodní tribunál s ostatními válečnými zločinci, Hitler je kdesi v Německu ukryt v sanatoriu, které spíš připomíná obrovskou pevnost dokonale izolovanou od okolního světa. Sanatorium je plné bývalých příslušníků SS a Wehrmachtu, ale Hitler, jak je postupně osvětleno, zde není jako milovaný Vůdce skrytý před spravedlivým trestem, nýbrž jako vězeň pro kterého je trest smrti málo a onu spravedlnost, která je i v názvu snímku, představuje Hitlerův věznitel Harting, který svými teatrálními inscenacemi přepadů a následného souzení vystavuje Hitlera obrovskému psychickému mučení. Roli Hitlera výtečně a přesvědčivě ztvárnil německý herec Fritz Deitz, který ho díky své podobě hrál velmi často. Aby bylo možné podávat Hitlerovi léky, je najat český lékař Dr. Heřman podobající se skutečnému Hitlerovu osobnímu lékaři, který v podání Karla Högera představuje klasického kladného hrdinu, který je proti své vůli nucen vykonávat příkazy, které se příčí jeho přesvědčení. Řeší nejprve dilema, zda má vůbec léčit největšího zločince lidstva, díky kterému milióny lidí umíraly, poté co však pozná jakým způsobem je Hitler trýzněn, jeho myšlenky spíš směřují k otázce, zda mučení i takto nepochybně velmi provinilého člověka je morálně v pořádku a nebylo by na místě spíš jeho trápení ukončit. Charismatický Karel Höger byl přesně tím typem herce, který se na takovouto psycholgicky náročnou úlohu dokonale hodil a ztvárnil ji s bravurou sobě vlastní, ostatní herci mu pak zdatně sekundovali. Možná polovina filmu byla pro větší věrohodnost natočena v němčině, čemuž byl uzpůsoben i výběr herců. Po technické stránce je ale třeba vytknout velmi povrchní a silně zestručněné titulky, které leckdy i úplně chybí. Celkově se ale dá říci, že je věčná škoda, že takovéto snímky vyplouvají z hlubin archívů k veřejnosti jen velmi zřídka.

Akční sci-fi pohádka s příšernými kostýmy, ale je to přece jenom adaptace komixu, Sly je na tuhle roli naprosto ideální jakožto archetyp megahrdiny a stejně tak fanoušky žánru potěší nejzápornější ze záporáků Jürgen Prochnow, Rob Schneider zase typicky jako sympatický nešika vše krásně usměrňuje do příjemné nadsázky a krásná Diane Lane se zase výborně hodí do role "Dreddgirl". Na kultovního Demolition mana sice Dredd nemá, ale jisté kouzlo se mu upřít nedá :-).

Pokud si chcete Sylvestra navždy uchovat v paměti jako hrdinu, tomuhle skvostu se vyhněte obloukem...

Krásný, citlivý, nenápadný...ale především poměrně nudný film, který zase tak trochu zavání tou mou (ne)oblíbenou pitomou člověčinkovatostí...

Pro mě osobně těžko hodnotitelný film...původní série se pro mě stala kultem a Anthony Hopkins je prostě jediný skutečný a nepřekonatelný Hannibal Lecter. Prequel dějově posunutý cca o tři až čtyři dekády před Červeného draka bohužel nenabídl to co sliboval - Hannibalovu proměnu v kanibalistické monstrum, jedná se pouze o standartní snímek s klasickým motivem pomsty a postupným vyvražďováním zloduchů, což sice samo o sobě mělo něco do sebe a účel zábavnosti splnilo, ale problém tkví v jedné zásadní věci...Hannibal přece nemá být kladný hrdina. Gaspard Ulliel se sice dokázal tvářit jako chladnokrevný úchylný sadista, ale vraždil přece jenom "ty zlé". Takhle by se prakticky dalo říct, že tento film nemá s původním Hannibalem Lectrem skoro nic společného. Možná se dočkáme skutečného zrození monstra v přištím díle...

Pro fanoušky resp. znalce historie Beatles je tato parodie skutečně k popukání. Eric Idle skvěle napadobil McCartneyho a zároveň velice nápaditě poskládal scénář, Niel Innes zase dokázal složit hudbu, která výborně napodobuje řadu písní Beatles...vše dohromady tvoří velmi zábavnou a inteligentní podívanou, prostě NUMBER ONE!