Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Drama
  • Dokumentární
  • Animovaný
  • Krimi

Recenze (1 272)

plakát

Zmluva s diablom (1967) 

Za ty krásné slovenské holky a za hojnou účast českých herců, včetně dobrého humoru, nelze než se podívat po letech vždy znovu. Stojí to za to!

plakát

Le Pistonné (1970) 

Film navazuje na autobiografický snímek režiséra Claude Berriho "Le vieil homme et l´enfant" (1967), který byl u nás uváděn pod názvem Pépé a Claude. Mladý Claude vyrostl z malého devítiletého chlapce v muže a musí rukovat. A jelikož se příběh odehrává v roce 1955, čeká ho po výcviku přesun do Maroka a boj proti osvobozeneckému hnutí.

plakát

Bellas de noche (1975) 

Mexická komedie, kterou já bych rozhodně nenazval erotickou, přináší lehkou sexuální zábavu v několika scénách. Bohužel v provedení odkvetlých a vyžilých třicítek až čtyřicítek to není ono. Holt mexická představa o erotice je poněkud jiná než představa průměrného Středoevropana. Děj filmu se točí kolem vysloužilého boxera a nyní vyhazovače Bronco Torrése, který se v dobré vůli zaplete s gangstery kvůli svému příteli pasákovi a prohrané sázce. Nakonec mu nezbude nic jiného, než se vydávat za mrtvého, aby unikl mafii.

plakát

Ensalada Baudelaire (1978) 

Jednoduchý děj, spíše prostoduchý a navíc stokrát viděný, a ještě slabší erotika. Celý film si vystačí se čtyřmi hlavními postavami, ostatní je kompars. Manželský pár Carlos a Andrea při výletě na své jachtě vezmou na palubu další pár v krizi na moři. Ač vypadají jako normál, z jednoho z nich se vyklube transka. Svážou Carlose a zabývají se Andreou, zpočátku vše vypadá na obyčejné ponižování, ale záměr je jiný. Film režíroval Leopoldo Pomés (chybí v anotaci).

plakát

Con la zia non è peccato (1980) 

Italské erotická komedie na omšelé téma vztahů v rodině a jednoho téměř incestního vztahu synovec - tetička. Američanka Gloria přijíždí za svou ovdovělou švagrovou do Itálie, kde se setká se svým synovcem, kterého se pokouší svést. Ale nejenom jeho, jejím zájmem jsou všichni muži v okolí. Erotické scény jsou soft a v počtu pěti šesti. Když už k nim dojde, jsou neúměrně dlouhé, zejména lesbická scéna dvou hlavních hrdinek. Pobaví depilace nůžkami intimních míst kolem zařízlých bikinek Antonie. Celkově nuda a také bez nějaké pořádné pointy.

plakát

Madchen, die sich hocharbeiten (1974) 

Dietrich se tentokrát nevyznamenal! Pár striptýzových čísel v rámci ukázek schopnosti účinkování, případně zkoušky u fotografů, z nich dva vypadají hodně úchylně s vyplazenými jazyky a pochybuji, že v aparátech mají film. Oproti režisérovým zvykům je většina záběrů natočena z větší vzdálenosti, takže ani zážitek z erotiky nestojí za nic. Navíc tentokrát dívky a ženy jsou pouze průměrné a mnoho sex-appealu nepobraly.

plakát

Die Stewardessen (1971) 

Producent a režisér Erwin C. Dietrich opět potěšil výběrem krásných děvčat, zejména Ingrid Steeger. Kontrasty bílých míst na opálených tělech žen jsou vzrušující pro každého zasloužilého voyeura. V podstatě jde o další německými diváky oblíbený "report", několik epizod ze života stewardek. Tentokrát se sice režisér obešel bez trapného zpovídání občanů na ulici, stejně jako odborné diskusi rádoby odborníků u kulatého stolu. Je to jen ku prospěchu filmu. Ale ať se divák dívá na kterýkoliv report, situace se neustále opakují a jde jen o přehlídku nahých holek.

plakát

In 80 Betten um die Welt (1976) 

Tak nasedat na palubu letadla a letem světem, za sexuálními eskapádami a zvrhlíky různého typu. Exkurze začíná v New Yorku a pak v San Franciscu, kde probíhá jakási černá mše a potom poučení o zdravotním vlivu spermatu na pleť. Přesun do Evropy, do Kodaně a live sex show. Další na řadě je Hamburku se svou slavnou čtvrtí Reeperbahn a Safari Club, kde řádí německá domina. Nesmí chybět ani "ráj hříchu" Amsterdam a jeho děvy. Po další cestě se divák ocitá v exotickém prostředí karibských ostrovů a zjistíme místní zvyky a zasvěcení dívek do sexuálního života. Ještě několik destinací (80 postelí to není ani zdaleka, to nás Dietrich navnadil), než se objevíme v závěrečném Istanbulu. Na filmu mi vadí několik věcí: přehnaně dlouhé scény s opakováním stejných záběrů; podle mého názoru několik dodatečně dotočených hard porno scén zařazených do děje; a hlavně ať se ocitne v jakémkoliv koutku Země, všude vystupují stejné herečky, navíc průměrné přitažlivosti.

plakát

Schulmädchen-Report 10: Irgendwann fängt jede an (1976) 

Tak na reportážích o "školačkách" jsou nejlepší právě "tieto kožuchy". To se opakuje i v desítce, která se dějově ocitá opět ve škole, kde učitelka řeší s dívkami jejich problémy na konkrétních příkladech. Čili základní syžet reportáže je zachován i s dotazy mezi přítomné dívky a náhodné chodce. Dívky stojí za podívání, zvláště blondýnka Marianne Dupont ve dvou erotických scénách.

plakát

Le Baccanti (1961) 

Tanečky bakchantek mi připomínají dříve oblíbený Státní soubor písní a tanců. Nacvičená choreografie a neuvěřitelné kostýmy dívek ve filmu je hrozná. Pierre Brice jako Dionýsos je strašně unylý a oproti své nejslavnější roli v německých filmech z o málo pozdější doby je to slabota. Film lze směle zařadit do žánru "meč a sandály", i když se děj odehrává v Řecku a ne v dobách římských, z nichž pochází drtivá většina ostatních příběhů.