curil

Brazilské drama s erotickým nádechem, ke kterému mě přilákala Sonia Braga v hlavní roli. Její herecké začátky v rodné zemi jsou zajímavé, Gabriela nebo Doňa Flora a její dcery, než se stala mezinárodní filmovou hvězdou. Děj obvyklý pro podobný žánr filmů; muž si po rozchodu s manželkou přivede domů z baru náhodnou známost. Maria předstírá lehkou holku, ale je jen zvědavá na erotické experimenty. Vztah je založen na sexuální žádosti, ale pravou cestu k partnerství musí teprve naleznout. No, nakonec mě více než S. Braga zaujala blondýnka Barbara, což beru z pohledu mužského diváka na ženskou nahotu. .

Další z ve své době oblíbených západoněmeckých filmových "reportů". Tentokrát nazvaných "Manželé", ale stejně jde o nahaté ženy a dívky, které se ocitají v choulostivých situacích. Film je vystavěn na oblíbeném průběhu, kdy reportér klade na ulici otázky náhodným lidem, kteří se vyjadřují k manželské nevěře. Jednotlivé epizodky zůstávají na obvyklé úrovni řešení manželských problémů. A tak muži chodí za prostitutkami, podvádí své ženy s jejich kamarádkami, nechají se zblbnout jako učitelé vyvinutou studentkou nebo si spletou svou ženu při nepředvídané situaci. Můj zájem a obdiv (jako vždy) k zachovalé "čtyřicítce", Elisabeth Volkmann.

Historická dobrodružná komedie natočená na základě komiksu vydaného v Itálii koncem šedesátých let. Výprava vcelku dobrá, děj už je vachrlatý, mě osobně nezaujal. Dívka z chudiny poznává, že je vlastně dcera španělského šlechtice, kterého zabil zlořád don Alonso, aby se zmocnil jeho majetku. Zenabel dá do kupy partičku přátel, aby se Alonsovi pomstila a získala zpět rodinný majetek. Ve filmu se to hemží hezkými dívkami, které se ochotně svlékají, aby nalákaly protivníky a pak je pohodlně zlikvidovaly. Film přes očekávání neměl v kinech velký úspěch, víceméně propadl. Režisér Deodato si postěžoval, že neměl hlavní ženskou hvězdu, která by přitáhla diváky. Zenabel hrála Lucretia Love, manželka producenta a herce Maura Parentiho.

Filmmaker Jess Franco tentokrát více tíhnul k hard pornu, což koncem sedmdesátek ještě nebylo u něho tak obvyklé, koncem své kariéry už téměř netočil nic jiného. Jednoduchý příběh se odehraje v šesti sedmi lidech. Tři páry obývají obskurní hotel a potýkají se se sexuálními problémy. Příjezd zkušené profesionálky v oboru sexu pomůže vyřešit erotické zábrany a mindráky. Na závadu je, když už jde o porno, že pánové většinou mají potíže s erekcí, a když už se konečně zadaří, mají někdy problém správně se trefit. Většinu erotických scén zařídí Lina Romay, která se postará o většinu orálních scén a scének s pomůckami. Věrná družka režiséra Jesse se ve většině filmů takto neprojevovala, já osobně jsem doufal, že šlo o vložené dotáčky. Zde je výrazně z hereček nejhezčí, ale odhalená na dřeň. Většinou je všechno laděno do humoru, což umožňuje film jakžtakž tolerovat. Bohužel, shlédl jsem nekvalitní kopii stáhnutou z videa, škoda.

Další z pokračování západoněmeckých reportů, který si tentokrát vybral domácí "paničky". Několik epizodek opět rámcuje a několikrát přeruší debata několik mužů v kupé jedoucího vlaku (vč. faráře), kteří si vypravují příběhy vdaných žen ze svého okolí. Posléze se k nim přidá upovídaná důchodkyně a jedna z žen, o kterých je řeč. Příběhy jsou laděné humorně a prakticky vyprávějí situace paniček, které se dostanou ke svým milencům víceméně náhodou. Lehce podlehnou buď z důvodu zanedbávání sexu manželem, využijí nabízející se situace z nadrženosti anebo podlehnou výřečnosti svůdníka. Triviální děj epizod zachraňují půvaby německých zralých žen (kolem třicítky), které se rychle vysvlékávají a nechají oko diváka spočinout na své nahotě, včetně mé oblíbenkyně z erotických filmů Elisabeth Volkmann.

Umírněná erotika v italském filmu režiséra Giorgia Milla (zde jako G. Miller). Děj je obvyklý pro podobné komedie sedmdesátých let: partička rozverných dívek si užívá prázdniny na statku, kam je pozvala jedna ze spolužaček, Monika. Na statku vládne její teta, která je ještě žádoucí a zachovalá žena. Dívky tropí alotria a nenechají jediné kalhoty v okolí na pokoji. Hlavní role Karin Well (zde jako Karin No) a na tu se dá pokaždé dívat, ani ostatní dívky nejsou k zahození.

Bakalářská povídka se slabým scénářem Jaroslava Dietla, samozřejmě na úkor námětu jakéhosi amatérského pisálka. Většinou šlo o báby, které přispívaly do komunistických deníků, znám jich několik ze svého okolí, básničky, sloupky "Jaro už přišlo, stromy rozkvétají a naše mládež...". No , hrůza hrůz. Vesměs vysloužilé učitelky, úřednice. Povídka slabá a nebýt Vladimíra Menšíka, který to celé podržel, nestála by za opakování.

Znechucen teploušskou idylkou začínám měnit názor na seriál, který mě zaujal od počátku. Prostě seriálek pro všechny, problém ve vztahu, kdo má v homosexuálním partnerství větší slovo, řešení podobného problému určitě nemusím. Vezměte se všichni za ruce a vstupte na palubu Titanicu. Případně si zajeďte do Tijuany na show, to je stejné.

Další z "bavoráckých" komedií, kde nechybí nic, na co je divák z podobných filmů zvyklý. Jednoduchá zápletka okolo do dluhů upadajícího hotýlku a nápadu, jak oživit zájem s divadelním představením. Když se zapojí čtyři půvabné dívky z hudebního seskupení, je o úspěch postaráno. Nechybí moji oblíbení figurkáři Franz Muxeneder, "Sepp" Moosholzer nebo představitelka jedovatých bab Rosl Mayr a také francouzský vysloužilec Jacques Herlin. Pěkné nahé holky a a trochu té trapné srandy, toť vše.

V chodbách času a uplynulé třetiny století zapomenutá španělská erotika, a může zůstat zasunuta i nadále. Soft erotika je slabá, to už v těch německých školních filmech nebo "bavorácích" hrají hezčí holky. Gay vsuvky nejsou vůbec vtipné, to si myslí zřejmě jen autoři filmu. Zaujal mě pouze začátek, kdy dědula smaží na pánvičce houby a přirovnání těchto muchomůrek k ženským genitáliím. Alespoň náznak humoru. Příběh o podnikateli, který si do vily nastěhuje tři nadržené ženušky, které tráví většinu času na zahradě nebo u bazénu nahaté, a sexuje s nimi na střídačku anebo i najednou, postrádá pořádný děj, no a konec to už úplně zazdí. Dostal jsem se k verzi o délce 69 minut, možná sestříhané.