novoten

Do cíle se nikdy nemá spěchat, ale tady se k němu sprintuje rychlostí přímo šílenou. Přestože jsem k poslední sérii přešel plynule od té předchozí, nechápal jsem většinu první epizody, o co komu jde. Když se mě podobné pocity nepouštěly ani po epizodě čtvrté, začal můj úsměv tuhnout o něco víc. Nepřeháním, nejednou se mi stalo, že se proti sobě postavily (ať už k boji nebo k rozhovoru) postavy kladné, záporné i rozporuplné a já se snažil (bohužel často marně) přijít na to, kdo se právě komu snaží dostat na kobylku. Zkrátka a dobře, rozhodnutí nacpat do dvanáctky epizod podobné množství děje jako předtím do tří sezón se tvůrcům vrátilo a vybouchlo jim opakovaně do tváře. Druhá polovina naštěstí přináší velkolepý, dojemný, romantický a i když uspěchaný, tak naštěstí i funkční závěr se vším všudy, kdy se každá přeživší postava dostane alespoň k jedné minutce slávy. Spokojený jsem sice jen s hodně přimhouřenýma očima, ale po všech trýznivých hrůzách hodně zachraňuje optimistické vyznění posledních momentů.

Bál jsem se nastavované kaše, protože pěkných pár dějových dveří už bylo důkladně dovřeno, ale u téhle jednotky mě čekalo překvapení. Re totiž často není klasickou řezničinou, dokonce se občas netváří ani jako série značky Tokyo Ghoul. První nová akce se totiž rozjíždí pozvolna, velmi odlišně a s tváří nadpřirozené procedurální kriminálky. A hlavní hrdina konečně nepůsobí jako utrápené štěně, snaživě promýšlí další akce a při střípkách vzpomínek nostalgicky a účelně pobrnkává směrem k divákovi. Ústřední parta vyšetřovatelů pak naštěstí není jen povinným křovím a všichni (v čele s úžasnou a baculatou Saikou) mají v ději svoje místo. Není to nejlepší kapitola, ale moje očekávání překonala ve všech ohledech.

Jenny je sice pořád stejně praštěná, nepředvídatelná, hlasitá a jedinečná, jen historky tentokrát poztrácely vtip. A přestože dokáže během jediné příhody spojit manželství, covid, sex, těhotenství a řadu náhod i nehod, uchechtnul jsem se za celou hodinku stěží dvakrát.