AdelleR

Kdosi už tu v hodnocení užil výraz, že je to „lidské", a to je zjevně nejvhodnější přívlastek. To švédské prostředí je mile osvěžující a to v mnoha způsobech. Chemie mezi Willem a Simonem funguje na maximum, líbilo se mi, jak se jejich vztah vyvíjel i že z toho neudělali tradiční „přehnané drama", ale že ten vztah opravdu působil realisticky, i jak společně řešili různé konflikty a tak, to bylo moc milé. Každá postava má něco do sebe. Plusem budiž i fakt, že puberťáky opravdu hrají puberťáci. Výtku mám snad jen k soundtracku, ten mi vůbec nesedl. Celkově jsou Young Royals moc milým překvapením, na poli lgbtq+ seriálů si to rozhodně najde svoje místo.

Ale tak jo. Jasně, mimoni vydělávají, tak pojďme dělat další a další filmy... ale tohle naštěstí není jak Doba ledová, která šla k šípku teda rapidním tempem. Drží si to svou laťku, je to vtipné, záporák aspoň donesl skvělý soundtrack, kdy jsem měla pořád chuť se vrtět do rytmu, a já osobně mám ten mimoní humor ráda, takže scény s nimi jsem si užívala. Je vidět, že to je spíš pro mladší publikum, ale bavila jsem se taky.

Je dost těžké mě přesvědčit filmovým zpracováním mých oblíbených knih. U Hunger Games s pěti hvězdičkami ovšem ani neváhám. Knihy miluju - Collins je schopná vypsat tu syrovost, jíž si hrdinové procházejí, tak úžasně, že z toho mám husinu, jen co na to pomyslím. Film je celkovému vyprávěcímu tónu knih dost věrný. Má to spád, navzdory vážnosti tématu tam jsou i vtipy, člověk se zasměje i pobrečí. Ten přesah je šílený. A herecký výkon Jennifer Lawrence ostatně taky; tady jde ten mizerný český dabing absolutně mimo hru. Jedno z filmových zpracování, které je své předloze opravdu velmi věrné.

Strašně ráda koukám na všechny ty "behind the scenes". Je neskutečně fascinující sledovat ten proces, jak z pár slov na papíře vznikne něco tak fantastického. WandaVision je geniální seriál, takže nahlédnutí pod pokličku bylo podobně skvělým zážitkem. Člověk si aspoň hned uvědomí, že je za tím mnohem, mnohem víc práce, než se může na první pohled zdát. A bylo super sledovat to nadšení jednotlivých herců. :)

Je špatný, když si během filmu řeknete, že vás to nebaví; je ještě horší, když si uvědomíte, že je vám vlastně naprosto fuk, co se s nimi stane, protože ať se stane cokoli, bude to nereálný. Bylo fajn, že k LGBTQ+ tematice tvůrci nepřistupují klišoidně, jak tomu většinou bývá, ale celkově vzato tu žádná lovestory nebyla. To byl jeden okamžik, druhý, a bum, je to tu, bez vývoje, bez chemie, bez ničeho. Děj se v podstatě veze na tom, že na sebe žárlí přátelé, protože se přátelí s jinými lidmi, aniž by se nějak snažili se pochopit nebo si to alespoň jít vyříkat, romantika, na niž jsem čekala, dočista pohřbena. Hezké bylo pojetí Leovy slepoty, jak s tím kdo zacházel, ale ani na tom to bohužel nemůže stát.

Některé filmy jsou navzdory replikám vyprávěny gesty, mimikou a tím, co se skrývá mezi řádky. A tohle je přesně ten případ. Colin Morgan mě opět přesvědčil, že zahraje naprosto všechno. Sledovat ty jednotlivé detaily a nuance bylo skvělé, ale... na mě to asi bylo abstraktní až moc. Znovu si to zřejmě nepustím, ale něco do sebe to má.

Santa mozzarella! Čekala jsem roztomilý animák a přesně toho se mi dostalo. Je to pohádka, takže spousta motivů je odvoditelná, je jasné, jak to dopadne, v tomto to není takový ten tradiční Pixar s hloubkou; ale užila jsem si to, bavilo mě to celou dobu. Je to vtipné, svěží, má to skvělý podtext, i vzhledem k tomu, co se teď všechno ve světě děje, v tomhle to na děti cílí perfektně. Zaručený zlepšovák nálady.

Tenhle seriál řeší strašně důležitý věci. A je dobře, že se točí. Řeší neskutečně důležitá témata a to rovnou z několika úhlů pohledu, takže si každý může vybrat, jak to podle něj vyhovuje nejvíc. A řeší spoustu témat, která se ve filmech/seriálech pořád tolik neřeší. Má to svoje místo a ano, stále to je důležité jako předchozí série. Ale... nemůžu si pomoct, ale přijde mi, že se z toho prostě stala vztahovka. Na teen vztahový drama jsem asi už moc stará, nevím. Je to de facto kolotoč hádek a omluv, pořád dokolečka. Jistě, vztahy nefungují vždycky růžově a ne vše se vyřeší lusknutím prstu, ale tento způsob mi opravdu neseděl, poslední dvě epizody mě strašně vytáčely a konec to trochu pohřbil, to mě strašně mrzí. Love, Victor stále pracuje se stereotypy a boří je, jen aby pak přišel milostný trojúhelník, který tam je prostě jen proto, aby tam bylo drama, nic víc. Stále to je vtipné, dojemné i důležité, postavy si procházejí úžasným vývojem, má to dynamiku, ale první série mi prostě sedla víc.

Tak já nevím. Asi jsem moc naočkovaná naší Popelkou, která sice musí poslouchat, ale myslí si o tom svoje, a taky současnými Disneyovkami, které jsou trochu nadupanější a myšlenkově propracovanější. Tohle pro mě bylo prostě strašně... jednoduché :D Fajn, staré Disneyovky jsou jasná láska na první pohled, ale jediné, co je Popelka o princi schopná říct, je, že je hezký? A proto ho miluje? Ok. Její interakce s macechou mi přišly takové všelijaké, trochu mě pobavilo, jak z plesu strašně spěchá, aby nikdo neviděl konec kouzla, ale pak se před rodinou vůbec nesnaží to nějak tajit. Jako malá jsem Popelku zbožňovala a jasně, je to Disney klasika, ale u mě bude prostě vždycky vévodit ta naše.

Za mě stoprocentně lepší než jednička. Bylo to daleko vtipnější, tady jsem se smála prakticky bez přestání, dějově to je taky nabité, a jestli jednička trochu bořila zarytá klišé, dvojka to jede ještě ve větším. Jo, asi to mohlo být o trochu kratší, ale užila jsem si to.