JohnCZ

Blbej českej název ve mě evokoval další z řady blbin pro děcka, ale nenechte se mýlit. The Dangerous Lives of Altar Boys je svým způsobem dospělejší film, jak velká část hollywoodské produkce a už rozhodně to není film pro děti. Film zobrazuje dospívání několika kamarádů - první lásku, mladickou nerozvážnost (pravda, tento prvek je v závěru dost přitažený za vlasy), ale i náhled do pocitů. Ty umocňují komiksové sekvence, které mi zpočátku moc neseděly, ale až později jsem si uvědomil jejich důležitost a snahu zobrazit emoční stránku ještě trochu jinak a nakonec je považuji za naprosto zásadní. Teenagery hrají opravdoví (tehdejší) teenageři, kteří v současnosti patří mezi známé osobnosti filmového plátna. Kdyby se tvůrci vykašlali na tu těžko uvěřitelnou dějovou linku s pumou a zaměřili se na tu s Jenou Malone, bylo by to za pět.

Film, který mě naprosto ale vůbec nelákal námětem, ale naopak naprosto úplně lákal obsazením. Jena Malone a Mandy Moore v jednom filmu... no sakra. Do toho hláškující na-kriplkáře-sedící Macaulay Culkin (škoda toho kluka zatraceně), Mary Louise Parker jako matka křesťanka a DEA chlápek, s nimž postava Mary Louise Parker v seriálu Weeds spala, v roli pastora? Nářez! A i ten děj mě nakonec překvapil, v první půlce si dělá film ze střelených amerických křesťanů docela prdel, v té druhé trochu sklouzne do šablony klasické americké teen komedie, ale nakonec z toho vybruslí dobře. Mám tyhle milé komedie s ne úplně kýčovitým happy endem rád.

Z Unstoppable je cítit Tony Scott na všechny strany. Opět ten samý zoomovací styl kamery, opět klišé nad klišé, ale oproti jeho předchozímu vlakovému počinu funguje Unstoppable perfektně jak po stránce akce, tak po stránce napětí. Pocit beznaděje z řítícího se nezastavitelného kolosu tu funguje parádně.

Klasická únosová rutina, která ani svým průběhem a ani zakončením nijak zvlášť nepřekvapí. Podobný scénář jsem už viděl mnohokrát, naštěstí je tu charismatický Travolta, který poměrně fádní děj zachraňuje.

Těžko popsatelný a ještě hůře hodnotitelný film. 100% artovka, která někomu sedne, ale většině diváků nic moc neřekne. Artovka silně atmosférická, ale hodně divná až trochu úchylná. Místy mi to připomínalo Kubrickovu Vesmírnou odysseu, místy naopak mizernou nezávislárnu. Film buduje atmosféru především obrazem a surrealistickou hudbou. Scarlett má můj obdiv, že se do takové role vůbec odhodlala. Under the Skin je jeden z těch bizarních filmů, které stojí za to vidět (a to nejen kvůli nahé Scarlett), ale které málokdo zvládne zhlédnout znova. Já tedy rozhodně ne.

Australané bodují. To, co zpočátku vypadalo na další z řady dramat z prostředí střední školy vyvrcholilo v pořádné psycho. Líbilo se mi pohrávání si s divákem a retrospektivní vyprávění, snaha o jistou dokumentárnost navozenou kamerou a střihem a především perfektní herecké výkony úplně neznámých (tedy až na Teresu Palmer) tváří. Two Thirty 7 je film až děsivě realistický.

Hey yo, Jesse Pink... ehm... Aaron Paul to rozbalil a NfS se pro mě stává velice milým filmovým překvapením. Od filmu jsem totiž nečekal lautr nic a dostal jsem nadupanou adrenalinovou jízdu od začátku do konce. Film je poctou pro celou herní sérii a obsahuje množství odkazů, ale zároveň se drží i jako samostatný film. Že bude příběh primitivní, to se dalo očekávat, ale že bude skvěle fungovat po stránce postav, emocí a dialogů, to jsem vážně nečekal (přeci jen filmová zpracování známých herních značek dopadají všelijak, jen ne dobře). Logika jde občas též stranou a vzhledem k tomu, že nejsem zrovna automobilovým nadšencem, tak mi bylo i veškeré (ne)reálné chování vozidel naprosto ukradené. Vizuálně a především zvukově je to žranice podpořena neméně líbivým soundtrackem. Pro někoho možná laciné eye-candy, pro mě povedená akční oddychovka, kterou si velice rád zopakuji.

Je fakt, že pár logických děr a nedotažeností vinou zkratkovitého scénáře by se ve našlo, ale sakra ta myšlenka je natolik zajímavá, že bych se nezlobil, kdyby ji tvůrci zpracovali ve formě seriálu. A hnedle by mohla mít Battlestar Galactica po stránce sociologického a filozofického přesahu konkurenci. O to víc mě totiž mrzí, že Transcendence nevyužívá ani z poloviny svého potenciálu a svým netypickým přístupem spoustu diváku odradil. Ale že je Transcendence blbej a nebo nudnej? Asi jsem viděl jinej film.

Konečně někdo vyjádřil pocity, které cítím ke svému OS!

Na jednu straně umělecké tak, jak to umí jenom Darren Aronofsky, na tu druhou místy vyloženě epické a akční. Tak trochu, jako kdyby režisérovi někdo kecal do řemesla a donutil ho z náročného filmu pro úzkou skupinu diváku udělat mainstreamový blockbuster. Překvapivě ale tahle kombinace dost dobře funguje. Kvalitu interpretace biblických textů hodnotit nedokážu (imo ale kamenní obři tam jsou tak trochu navíc :), ale hrátky s kamerou a celkový vizuál je bezchybný.