Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Akční
  • Komedie
  • Horor
  • Animovaný

Recenze (3 574)

plakát

Na konci světa (2005) 

End of the Spear je jeden z těch filmů, který sice po filmařské stránce neohromí, ale na druhou stranu vypráví příběh, který za převyprávění rozhodně stojí. Už jen proto, že je to založené na skutečných událostech. FIlm je nicméně taková dojemná limonáda, která má skvělou hudbu, krásné lidské pointy, ale realita hádám byla ještě o pořádný kus drsnější. Ke konci je z toho trochu cítit takový ten křesťansky naivní podtext. Na druhou stranu, abych byl fér, osobně jsem až do poslední chvíle ani nepostřehl, že se nejedná o antropology, ale misionáře. Takže podtext ano, ale velmi nenásilný.

plakát

Extrémní hranice (2011) (seriál) 

O samotném cestování je to ještě méně, než Charleyho předchozí sólo počiny, ale zase divák navštíví řadu zajímavých míst jinak obrovské a nehostinné Kanady, pozná spoustu lidí a okusí řadu adrenalinových zážitků. Ten požitek ze samotné cesty mi určitě chyběl, ale jinak je to i napotřetí moc fajn dokument, který má tu výhodu, že si Charley na nic nehraje a divák se hned po prvním dílu cítí, jako kdyby byl na té cestě s ním. Seriál se skládá z 9 epizod a jedné čistě rekapitulační, kterou lze klidně vypustit, protože tam žádné nové informace nepadnou a nějaké hlubší zamyšlení se taktéž nekoná.

plakát

Rapa Nui - střed světa (1994) 

Na jednu stranu je to parádně raw a akční scény v závěru (lezení po skalách, plavání v rozbouřeném moři) jsou natočeny velmi uvěřitelně a působí tak, jak by to dneska horko těžko jen někdo dokázal (dneska by to točili na umělých skalách/v bazénu za podpory tuny CGI). A je tak až s podivem, jak nenápaditý a rutinní je zbytek filmu. Zejména navzdory tak ohromně atraktivnímu námětu. Primitivní dialogy, jednoduchá dějová kostra, často je to jen sled nějakých scén ze života domorodců (mluvících vtipně dokonalou britskou angličtinou) a je to prostě trochu nuda. Tu zmiňovanou syrovou autenticitu právě ta jednoduchost a naivita stokrát ohraného příběhu (v zásadě milostný trojúhelník) dost kazí. Film se navíc dost blbě shání a jediná dostupná verze v originálním znění je svou kvalitou dost za hranicí koukatelnosti, což je taky škoda, protože ty exteriéry by v případné zrestaurované blu-ray verzi mohly stát za to. 2,5*

plakát

Ze Sydney do Tokia: Jakkoli (2009) (seriál) 

Snad ještě nadupanější cesta, která je sice kratší vzdáleností, ale za to je nabitá zážitky totálně k prasknutí a ani hodinová stopáž snad skoro nestačí. Cením daleko větší focus na informační hodnotu a kontakt s lidmi. To se ale nakonec ukázalo být dvojsečnou zbraní, protože mi ve finále pojetí téhle série sedlo o fous méně. Štáb tentokrát není skoro vidět a osobní rovina samotného cestování a řešení různých problémů prakticky vymizela. Kde první série Any Means působila více jako nadšenecký buddy trip dobrodruha Charleyho a producenta Russe, pokračování je zase více... no jako BBC dokument. Obsahově stále maximálně nabitý, ale již ne tak bezprostřední co se ústřední party týče a Claudio, dvorní kameraman známý již z Long Way Round, tu na rozdíl od Russe není skoro vidět. Samotné cestování ustoupilo zlehka do pozadí a zaměřené je to spíše na vnější svět a jednotlivé "atrakce." které Charley navštíví. Tady samozřejmě záleží na preferencích, ale mně osobně sedla více ta druhá varianta.

plakát

Hra o smrti (2002) 

Středověkou dobu temna ve spojení s žánrem mysteriózního krimi bezmezně miluju a je škoda, že podobných filmů zas až tak moc není. Obsahově Il nome della rosa sice překonáno nebylo, ale takové ambice The Reckoning snad ani od začátku neměl. Přesto se jedná o chytlavě ponurej film plný špíny a bláta. Přesně taková ta středověká mrazivá bída, která vyzařovala i ze zmiňované adaptace knihy Umberta Eca. A i přes umírněnou, spíše televizně působící režii, The Reckoning baví, protože je kvalitně napsaný, dobře zahraný a navíc zasazený do stále ne až tak okoukaného prostředí.

plakát

Legie (2010) 

Zas tak černě bych to neviděl. Místy film neví, jestli si z toho má dělat srandu nebo se brát smrtelně vážně, ale je to za pár babek natočená fajnová akční rubačka, většinou docela nelogická, ale rozhodně zábavná a vizuálně zvládnutá. Takový Supernatural, akorát bez Winchesterů a v alternativním vesmíru, kde na démony každej sere, protože ani andělé nekopou za ty dobré.

plakát

Winchester: Sídlo démonů (2018) 

Výborný vizuál, super obraz, kulisy, kostýmy i herecké výkony, ale jinak je to tak neskutečné slabé a nezáživné, že je to až k neuvěření. Sterilní horor bez atmosféry a se statickou kamerou, která příjemně snímá scénu, ale nedokáže budovat žádné napětí. Divák se tu nebojí, divák je akorát jak na jehlách z toho, kdy na něj jak čertík z krabičky vyskočí nějaký hnusný digitální xicht. A horor postavený akorát na četných laciných hlasitých lekačkách je špatný horor. Dějově je to úplně banální, stejně jako 100 dalších duchařin, co se dneska točí, ale tady navíc i chybí, z důvodu mizerného prokreslení, i jakékoli spojení s postavami.

plakát

8 MM (1999) 

Po pomalejším rozjezdu, který vypadá jako poctivá temnější krimi ze staré školy, se to překlápí v dost nekompromisní thriller plný těch nejodpornějších lidských zrůd, kde se divák hezky postupně propadá do toho největšího svinstva společně s hlavním hrdinou. Joel Schumacher naštěstí nenatočil nějakou zrůdnost snažící se jen samoúčelně šokovat, v klíčových scénách se drží pro dobro diváka relativně při zemi, ale to nic neubírá na působivosti celého zážitku. Je to mega ponuré, napínavé, výborně zrežírované (práce s hudbou parádní) a Nicolasem Cagem tehdá ještě dost dobře zahrané. K úplně žánrové špičce chybělo snad jen vypointovanější zakončení.

plakát

Z Irska do Sydney: Všemi možnými prostředky (2008) (seriál) 

Trochu jsem se obával, jestli to bez Ewana a motorek bude ono a bál jsem se zbytečně. Ono je to totiž snad ještě lepší, než Long Way výpravy. A to hlavně proto, že se všude tak extrémně nespěchá a naopak je věnován dostatek času zážitkům, jednotlivým místům a lidem. Zároveň je tenhle trip díky různorodým dopravním prostředkům o dost pestřejší a s menším "štábem" o třech, občas čtyřech lidech je to i výrazně více dobrodružný cestopis a méně televizní show. Škoda, že je to na některých místech sestříhané zbytečně hrr a je to vidět především na finální Austrálii, která je odbytá v sotva 30 minutách. Pátou hvězdu především za epizodu v Nepálu, Vietnamu a Laosu - tyhle zážitky mají bezpochyby kluci na celý život. K česky komentované verzi mám akorát jednu výhradu: dost mě rušily voice-overy díl od dílu rozdílné hlasem i kvalitou.

plakát

Identita (2003) 

První polovina mě trochu nudila. Jednotlivé charaktery jsou totiž strašně na pěst, zkarikaturizované a nesympatické. Postupně se zápletka vyvinula docela zajímavým směrem a i když mi to celé ve finále přijde strašně přitažené za vlasy, mám tyhle twistoidní mysteriozní thrillery rád. Na druhou stranu dneska nejde už o nic ohromujícího (jeden nedávný film s hodně podobným námětem se mi líbil podstatně víc), vidět to už v roce 2003, asi by byl dojem výrazně silnější.