Luicy

Já furt tak nějak přemýšlím, jak tu recenzi formulovat a napsat, ale stále nenacházím ta správná slova. Chtěla bych toho říct tolik, ať už klady či zápory, ale to bychom tu byli sakra dlouho a mě samotnou dlouhé recenze číst nebaví (nicméně mám na profilu i recenze k jednotlivým sériím, kdyby to někoho víc zajímalo). Takže to zkrátím – pokud vás baví Castlevania, Claymore, Berserk, Tokyo ghoul a podobné temněji laděné příběhy, běžte se na AoT podívat, protože je to prostě sakra dobré a řekla bych, že nebudete litovat. I když se to z počátku může zdát černobílé a jednoduché, ve finále se jedná o zajímavě promyšlený příběh plný akce a zvratů. Myslím, že hodnocení čtvrté série mluví za vše (čsfd 94 %, imdb 9.3/10)… mně osobně to velice bavilo a jsem ráda, že jsem se tento rok odhodlala celý seriál po dlouhé odmlce dokoukat...

S rukou na srdci musím říct, že tohle je seriál, na který já nedám prostě dopustit. Už ani nevím, kolikrát přesně jsem celé anime zhlédla, ale určitě to bylo mockrát, a i nyní po tolika letech jsem schopná si to pustit a stále si to naplno užít a nad řadama scén i pobrečet. S Narutem jsem prakticky vyrůstala a již odmalička to byl můj dětský hrdina, který byl pro mě, jakožto vrozeného pesimistu, obrovskou berličkou v životě. Ve zkratce se jedná o příběh malého klučiny bez rodiny a přátel, který je navíc již odmala všemi lidmi ve vesnici opovrhován a přehlížen. Důvodem je fakt, že v Narutovi byl krátce po narození zapečetěn devítiocasý démon, který napadl vesnici a měl na svědomí nespočet životů včetně čtvrtého Hokageho (tj. nejsilnější ninja ve vesnici), který za zapečetění démona zaplatil svým životem. Lidé se tak Narutovi přirozeně vyhýbali, avšak Naruto dlouho nevěděl, proč tomu tak je. Často tropil lumpárny především kvůli tomu, aby si ho lidé všimli. I přes nepěkný osud si však Naruto vytyčil jasný cíl – a to stát se Hokagem, aby ho všichni lidé začali uznávat jako lidskou bytost. A tak začíná Narutova cesta ninji, který si postupně získává přátelé, avšak zároveň se setkává s řadou strastí, bolesti a ztrát. Celé je to doprovázeno úžasným dějem, napínavými souboji s luxusními schopnostmi a zajímavými strategiemi bojů, nespočtem výborně napsaných záporných a kladných charakterů (Kakashi, Itachi či samotný Naruto) a řadou dojemných momentů na zamyšlení. Nicméně je pravda, že první série může působit docela utahaně (hodně se tam mluví) a budit trochu dětinštější dojem, to však zcela kompenzuje série Shippuden, která je dospělejší a propracovanější. Další věc, kterou na Narutovi miluju je hudba. Nachází se zde obrovské množství krásných instrumentálních soundtracků, které poslouchám doteď. Jako příklad uvedu My Mother and My Father, Tragic či Sadness and Sorrow. Jedinou výtkou je poměrně velké množství fillerů, avšak spousta z nich se dá bez problému přeskočit (sama to tak dělám). Nejoblíbenějšími momenty z první série za mě bude hned ze začátku boj se Zabuzou a pak Chuninské zkoušky. Mnohem lepší momenty jsou pak v již zmiňovaném Shippudenu. Pozorování je sice běh na dlouhou trať, ale určitě to za to stojí… EDIT: ještě bych ke svému komentáři přidala odkaz na video Proč miluju Naruta? slovy člověka, který na anime nekouká. S každičkým slovem ve videu se naprosto ztotožňuji. Pokud si na zkouknutí najdete chvilku času, máte u mě bezvýznamný plusík a kdo ví, třeba si seriál zamilujete stejně jako já...

Nesmrtelná klasika :)