davidpa

Jak si užít Survivor Česko-Slovensko. Jsem milovník amerického survivora, viděl jsem i dokonce i první řadu survivora israelského, prostě jsem fanoušek od dětství a teď občas trpím, když jsou ty americký řady sterilní a jásám, když nejsou. A ta česká varianta má řekněme to eufemisticky "svý mouchy". Na druhou stranu, je to česko-slovenská řada Survivora! Tak se tomu musí jít trochu naproti. Jednoduchý řešení, jak si tuhle show užít je - tráva, weed, marjánka, zelený nášup, říkejte tomu jak chcete. Bohužel já abstinuju a kvůli Survivoru nezačnu. Ale umíte si představit ony dlouhé kamerové nájezdy, zvláštní střihy, pauzy, pokřiky, nekonečné soutěže, teoretizování nad tím, jestli soutěžící jsou upřímní nebo jsou to herci, paranoiu - pod vlivem? Já teda ano a pak bych měl v týdnu alespoň dvakrát dvě hodiny, kdy můžu vypnout a užít si tuhle show se šílenými soutěžícími. Vojta opatřil odpadnuvší, Iva Pazderková šílející, Adam Raiter nezavřející hubu a přitom působí jak fakt hodný člověk, Hláškující Gabor, jeho sidekick tichej Bob - teda Nathan - a tihle hráči v show která je občas avantgardnější než jakýkoliv turecký film ze sedmdesátek.

Autorský blockbuster ze světa Matrixu. Je to masakr, divák neví, co dostane a s tím jde do kina a dostane něco, co nečekal, ale co pořád funguje jako pokračování Matrixu. Mezi blockbustery je to lahůdka, která vypovídá o současném světě, ve kterém se i váš vlastní psychoanalytik může stát hlavním záporákem. Neo žere modré pilule ve velkém, deprese je všudypřítomná. A lidé? Často chtějí zůstat v matrixu, i když je realita a červená pilule na dosah (nutno říct, že nová verze matrixu obsahuje takové vychytávky, jakými jsou sociální sítě, počítačové hry a antidepresiva). Víc to připomíná příběh ze světa Matrixu, než právoplatnou čtyřku. Estetiku to má jinou než předešlé tři díly, bitky nejsou přehledné a občas to působí levně (především finále s ulicí na které stojí pár opuštěných aut). Ale velké čtyři palce nahoru za autorskou originalitu, která nedává divákovi to samé jako předtím.

Docela doslovný, pomalý a místy vizuálně nápaditý přepis Shakespearovy klasiky. Na řvoucího, pěnícího, klidného, jakéhokoliv Denzela Washingtona bych se dokázal dívat hodiny, ba všichni herci předvádí strhující výkon. Zároveň to ale není známka ohromující filmový zábavy. Film ve své scénické strohosti a minimalismu dokáže několikrát uchvátit a nabídnout epické a nápadité obrazy. Oproti předloze hrají Denzel a Frances McDormand starší manželský pár šedesátiletých Macbethů, což je docela pěkný ozvláštnění předlohy. Myšlenkový pochody klasického diváka, jakým jsem já: Je to pěkný - Denzel hraje o život! - Jak dlouho to bude ještě trvat? - Vypadá to fakt pěkně. - Už jsme v půlce?   [viděno na festivalu Camerimage]

Problémy dnešních třicátníků a čtyřícátníků v sebejisté režii Joachima Triera. Ono, na jednu stranu se dá říct, že se tady řeší problémy bohatých bílých žen a mužů, což nejsou ony zásadní problémy lidstva. Co mám dělat za práci, aby mě dělala šťastným. S kým být a koho si vybrat jako svého partnera? Prostě z přehršle nabídek, které máme, z přehršle digitálních sítí, z honěním se za štěstím, máme v hlavách nasráno. Joachim Trier ve svém filmu nabízejí reálný, vtipný a citlivý portrét dnešní doby a dnešních třicátníků a já jsem se v tom filmu poznal a to hned v několika různých postavách. V jiných zas své přátelé, či digitální "známé".

Do sedaček jsem usedal jako fanoušek Andy Fehu a celého sympatického projektu, na začátku jsem se smál i věcem, který vtipný nebyly, prostě jsem byl připravenej se vším všudy si nekriticky užít tuto jízdu. Ale nestalo se, kadence vtipů byla na mě teda velmi malá, milovaný zastaralý/nesmrtelý žánr "bromance na pokraji krachu" nepřišel s ničím novým. Jak říkám, projekt je mi sympatický, gore efekty, duchařina, bromance lovestory, ale pokud na něco budu opravdu s láskou vzpomínat, tak to bude pouze Magnuszek, ten je zlatíčko! V podobném žánru: Clerks 2, Jay And Silent Bob Strikes Back, Superbad a další jsou úplně jiná liga. Blaholibé hodnocení chápu akorát jako ústřelek tomu, že je to český a má to sympatický hlavní duo.

Ze začátku to vypadá jako báječná béčková ujetá jízda, parádní tip na půlnoční promítání, libující si tak moc v přehnaných gore efektech, že se člověk musí smát, na co to sakra kouká. Hlavní detektiv je rovněž taky něco nevídaného, chytrák, kníratý slizák, kterého ve filmu chce téměř každá z ženských postav (přičemž v reálném světě by o něj jakákoliv žena stěží kolo postavila). Po první dvě vraždy parádní jízda, pak film začne být repetitivní a člověk se smát přestává. Zároveň si člověk těžce užívá onu pokleslost, když klíčuje, jak protiženský film je (ženské hrdinky ve filmu jsou hloupé, slabé, podléhající mužskému šarmu, většina z nich končí rozmlácená, vykuchaná, rozflákaná, prostě hnus velebnosti; feminismus je zobrazen jako téměř nezdravá mánie ošklivých žen). To co díky své pokleslosti na začátku vypadá jako báječná jízda končí jako velká nuda, jejíž shlédnutí téměř nic divákovi nedá.

Hodně normální filmy, až nudný. Já bych to měl nějak rozepsat, ale ten film po mě už tak chtěl dvě hodiny mého času, během kterých jsem se nic nového nedozvěděl, pouze teda že existoval Jan Mikolášek, pár věcí o něm, ale nic novýho nad rámec, co bych neznal z jiných filmů. To samé platí nejen o obsahu, ale i o vnějšku, o stylu. Ten je taky normální, není to žádný kinematografický zázrak dohánějící západ, jak se snaží někteří recenzenti naznačit, je to takový hbo look, zvládnutý, precizní, prostě precizní uniformovaný západní řemeslo. Jsem na ten film až hodně příkrý, je to prostě takový film, který se nebudu stydět ukázat mámě. Ale pokud by všechny filmy vypadali jako tento, tak se na ně dívat přestanu.

Jestli hledáte zábavný béčkový film na noční projekci, nebo na date in two with your girlfriend/boyfriend, nebo jste zrovna posilněni trávou a chcete se kouknout na něco pořádnýho, na něco, čeho nebudete litovat, protože nejen že je to béčkový, ale zároveň je to stále zábavný a zajímavý - Switchblade Sisters je jasnou volbou. Ze začátku jsem sice koukal a vrtěl hlavou, co holky na hlavním kápovi gangu Crabs vidí (jakoby šlo vidět, že film točil chlap v sedmdesátkách), ale kdykoliv otěže převzali dívky, stálo to za to (což je koneckonců většina filmu).

Autistický hrdina byl až nepřesvědčivě autistický. Motivace postav v závěru dostávají pořádně zabrat. A pokud nevěříte postavám a nechápete jejich motivace, tak se ze srdceryvného finále stává nuda. Hodně nenáročná zábava.