Fender

Po první, lehce pomalejší části, přichází druhá část, která je už více akčnější a pálí to nemilosrdně do nás. V kině jsem seděl naprosto přikovaně a užíval si tohle opojné dílo, které se dá označit za audiovizuální porno. Fantastická atmosféra, která byla mnohdy i děsivá a do toho výborná, až ezoterická hudba, která umocňuje poetiku celého filmu. Je to podobně monumentální, jako Pán Prstenů, už jen co se týče mytologie této galaxie a celkové propracovanosti, tudíž si troufám říct, že tady vznikl film, který se stane kultem a bude označován za jednu z ikon žánru sci-fi.

Film i přesto, že má depresivní nádech, tak je vlastně velice pohodový a snaží se ukázat, že i šedé dny se mohou zabarvit hezkými barvami a bere nepříjemné chvilky s úsměvným ražením, jelikož je potřeba občas nebrat vše tak vážně. Toto je přesně ten typ filmu, který i přes svoji obyčejnost a jednoduchost dokáže diváka dohnat k emocím a něco v něm zanechat.

Celou dobu jsem si říkal, opravdu tohle vzniklo u nás? Nějak se mi tomu nechtělo věřit, protože film celkem sršel nápady a jelikož u nás máme opravdu velmi málo kvalitních sci-fi, hodně mě to potěšilo. Je patrná docela velká inspirace sci-fi klasikama, jako je Blade Runner či Minority Report, ale naopak se nejedná do očí bijící kopírování, což je pro film samotný velmi dobré. Film samozřejmě není stoprocentně dokonalý, má své mouchy a místy je docela křečovitý a pointa filmu je dosti banální. Přesto má ale tvůrce koule, že se do takového filmu pustil, chce to totiž u nás dávku odvahy a já doufám, že to nebude poslední sci-fi film u nás, protože toto bylo příjemné překvapení.