Lapacka

Zakoupeno v Levných knihách 12. 1. 2011, celkem jsem se bavil, samozřejmě nejvíc při posledním jednání. Je neskutečné, co s tou Kočí vyšlo najevo. Popěvek "Kmentu platí ODS" - ten je opravdu nezapomenutelný.

Docela svérázný film, zvlášť když si člověk uvědomí, že Meg Ryan bylo v roce natáčení 34 roků. Řekl bych, že se u tohoto filmu před kamerou musela docela dobře bavit a tenhle pocit se jaksi přenáší i na diváka.

Film, který by mě v roce svého vzniku asi nudil - ani jsem na něj nešel - ale v některých okamžicích jaksi dozrál. Slušný televizní film. Pár nadprůměrných tzv. hlášek tam určitě je. Plus např. Pavel Liška, Ivan Vyskočil... Celkem ale nemá tempo a dost se táhne. Film, který připomíná estrádu Ein Kessel Buntes. Různé scénky, výstupy, vtípky, ale jaksi nezanechává podrobnější otisk. Story board sice mohl mít přes 700 stránek, jak jsem tady četl u jednoho komentáře, ale "story" filmu je zajímavý asi jako nekonečná partie stolní hry Člověče nezlob se. Je vidět, že v době, kdy scénárista tohoto snímku vyrůstal nebyly jiné stolní hry k sehnání. Jinak aleo pakuji, pár dobrých vtípků tam je.

Film Alois Nebel, který měl premiéru minulý týden, byl očekáván s velkým zájmem. Film jsem navštívil v ústeckém Biografu u Františka a moje dojmy byly celkem kladné. Zfilmovat comics je něco jiného, než vytvořit hraný film, zejména v otázce děje. Comicsový příběh je zjednodušený a daleko více než běžný literární text těží z vizuálních efektů. Stejným směrem se pokusili jít autoři tohoto filmu. Vybrali si jako základní polohu konec normalizace, listopad 89, současně tematizují venkov, Sudety, pohraničí. V době před listopadem, za normalizace, se toho obecně na venkově mnoho nedělo. To je jakýsi základní pocit, který samozřejmě nemusí každý sdílet a vnímat. Ve filmu je ale tato atmosféra vystižena velice věrně. Ten klid, doba, ve které jsou jednoznačně rozdány karty, násilí ozbrojených složek, atmosféra perzekuce pro každého, kdo vybočí z dohodnutých „kolejí“ – je ve filmu zachycena velice dobře. Už od úvodní scény, nedovoleného přechodu státních hranic. V tom se právě Nebel liší od jiných animovaných filmů, vzniklých na bázi serioznějšího comicsu. Je dobře, že jeho tvůrci nešli cestou kalkulu, scénkovitosti, ani „filmové legrace“, jak ji známe z filmů od Hřebejka a spol. Bohužel si ale na ohlasech k filmu uvědomuji, že ne každý to dokáže takto vidět. Přemíra klišé a jakési laciné „vtípkovitosti“, jak ji známe z jiných filmů a knih o normalizaci, možná zužuje okruh lidí, kteří jsou takového vnímání schopni pouze na vrstvu skutečných „pamětníků“ té doby. Pak je tam taky výstižně zachycena situace běžného člověka, který je denně konfrontován s poněkud „ambicioznějšími“ lidmi. Obchodník Vachek a jeho otec, příslušník STB na penzi, nebo později, při Nebelově cestě do Prahy, čerstvě amnestovaní kriminálníci, kteří mají také svoje ambice, totiž ambice užít si. Konfrontace jejich pohledu na svět a Nebelova je další kvalitou filmu. Rysy lidí tohoto typu jsou zde vystiženy poměrně autenticky. Podobně silné je rovněž Nebelovo krátké pobývání v psychiatrické léčebně. Atmosféra léčebny nebo venkovských hospod je v tomto filmu rovněž podána je daleko výstižněji, než v jiných českých filmech z posledních let. Nebel je mezi těmito lidmi – dravci, osamělým jedincem, který se snaží prostě přežít, neubližovat druhým a neztratit sám sebe. Vede si dobře, přestože je jeho putování kvůli daným okolnostem docela vysilující. Film mě v tomto příjemně překvapil. Má ale také svoje slabší místa. Jedno obtížně zvládnutelné místo se nachází zhruba uprostřed filmu, kde je Nebel najednou z Prahy zpátky doma v Jeseníkách. Pro děj filmu to sice nakonec není podstatné, ale přesto ten náhlý střih působí poněkud rušivě. Použitá metoda animace – rotoskopie – k filmu perfektně sedí, ale v některých okamžicích působí poněkud amatérsky, např. jídelna v léčebně apod. Lze říci, že budoucností filmu se rotoskopie asi určitě nestane, pro vykreslení atmosféry minulých dob se však hodí celkem dobře, děj filmu jakoby celý uplýval ve vzpomínkách. Také finále filmu není nijak extra povedené, není jasné, proč to proběhlo právě tak. Ačkoliv vyznění je zřejmé, přece jenom zpracování závěru poněkud zadrhlo. U filmu nelze uvažovat, jak by vypadal, kdyby nebyl animován, ale „jen“ zahrán. Film v daném podání evokuje realitu minulé doby daleko silněji, než jak by se to mohlo podařit s „živými herci“ a reálnými kulisami. Samozřejmě se můžeme divit, proč to celé stálo tolik peněz, ale film samotný hodnotím docela vysoko.

Vachek je zuřivý filmař a totální režisér, tenhle film možná není nejlepší z jeho "dlouhometrážních dokumentů", ale zas se mi líbila jeho vlastní extempore před kamerou. Bylo to celkem dobré.

Viděl jsem teď v TV, takže nevím, jestli "filmovou" nebo "televizní" verzi. Katka vypadá od začátku značně epicky, sošně - dokument mapuje deset let jejího života na fetech nejrůznějšího a v podstatě stále tvrdšího typu. S tím souvisí postupný úpadek fyzický i psychický. Těžko říct, zda Třeštíková s takovým vývojem předem počítala, nicméně vybrala si do svého dokumentu holku, která působí značně sympaticky, přitažlivě - její osudy, ačkoliv jsou předvídatelné, diváka jen tak nepustí. Jako východisko jejího dokumentu je to dost efektní, působí to až "vypočítaně na efekt". Pokud bychom na dokument nahlíželi jako na "pravdu o životě", pak je to příležitost k zamyšlení nad vnitřní pravdou narkomanů - jejich životem v jiném světě, kde se vždy někdo postará, "nějak to dopadne". Ze začátku se Katka ještě tak nějak "drží", pak ale přijde druhá polovina filmu, Katčino putování po vybydlených pustých bytech s haldami odpadků, její prostituce, vztah s agresivním partnerem, potom v úplném závěru její těhotenství, porod a "boj o dítě" - a právě to, kde se o Katku začíná starat tým kvalitních lékařů a kde jí radí sociálka i režisérka, aby si pokud možno své dítě nechala, ačkoliv by v reálu při jejím životním stylu nemělo šanci snad ani přežít v podmínkách, kde se Katka pohybuje. V těchto sekvencích film nabývá zcela absurdních rysů a vypovídá o zmatené době, ve které žijeme. Třeštíková svojí Katkou zpoza kamery manipuluje - vodí ji na jednání sociálky, určitě i na její intervence Katka sehnala místo na odvykací komunitě, kterou však vzápětí opouští. Poselstvím dokumentu je portrét nesvobody - života v závislosti - tím je cenný. Dokumentarista nemůže být nezaujatý, proto bych Třeštíkové nevyčítal její zaujetí Katkou a ovlivňování jejího života. Přes veškerou pomoc je však Katčina životní dráha dána jako by už od samého začátku - trajektorie pohybu na dně světa a této společnosti.

Tenhle film je gangsterka vyprávěná v celkem divokém tempu, které trochu brání tomu, aby jeho děj každý divák tak úplně pochopil. On ten děj není vlastně ani tak zamotaný, jak to vypadá. Docela dobrá příležitost pro představitele hlavních postav. Na druhou stranu vlastně ten Berry není žádná kladná postava a divák docela čeká, až to doopravdy začne a on ten film uteče ani neví jak. Ten mladý voják, co řádění svého strýce a jeho kumpánů vlastně jenom přihlíží, je takovou nadějnou hrdinnou postavou - distancuje se od mafiánů a radši jde normálně pracovat - jenže z něho je ve filmu zas trochu málo. Ano, je to film na solidní tři * - dost velkou roli hraje ta australská angličtina, která je docela vtipná, ale každý na to nemá ten správný "hudební sluch."

Výborný dokument o ruském podsvětí - životě za hranicí zákona. Film ukazuje tři reálné zločince, dává prostor pro to, aby předvědli své smýšlení a způsoby, jak oni vidí sami sebe a svět okolo sebe. Všichni zahájili svoji kariéru ve světě zločinu v Rusku 90. let, kde jako by neexistoval zákon, policie byla jen loutkou v rukou jejich a jim podobných. Některé detaily jsou zvlášť mrazivé, třeba procházka po hřbitově mrtvých podnikatelů nebo vyprávění o vybírání výpalného apod. Hodně krutá je rovina běžného života těchto lidí, jakoby na jejich zločiny se zapomnělo a nyní - nebo aspoň v době kdy byl ten film natáčen - jakoby běžně žili, jeden v Rusku, jeden ve Francii a jeden napůl ve Francii a napůl v Uzbekistánu, jestli si to dobře pamatuji. Ty tři nelze brát jako "hridiny" a nelze je ani brát doslova, lidi tohoto typu mají sklon přehánět a zveličovat. A aspoň jeden světlý moment tam je, totiž když tam vystupuje bývalý důstojník izraelské rozvědky a naznačuje metody, se kterými tyto lidi z Izraele vypudili ven. Tohle je určitá naděje. A taky to, že u nás přece jenom policie pracuje líp. Režisérovi speciální hvězdička za odvahu natočit tenhle film.

Jeden z prvních filmů Vlasty Buriana a řekl bych, že svým způsobem hodně osobní. Jak tam lítá v polohách úředníka, krizového manažera, podřízeného, napáleného drobného človíčka a zase se místy vrací do formy, aby nakonec přes veškeré průšvihy odešel s hlavou nahoře... Stejně tak scéna v tom vězení jakoby jaksi mysticky předznamenala jeho budoucí osudy, kdy byl za komunistů zavřený - za nic - jen kvůli své popularitě. Film, který je lepší, než jak se na první pohled jeví a který říká o Vlastovi Burianovi velmi mnoho... Proto plné ocenění.

Film je inspirován románem J. W. Goetha, který asi málokdo z filmových fanoušků zná - včetně mě. Autorem scénáře je spisovatel Peter Handke. Jedná se tudíž o film, který je značně ovlivněn literaturou a filosofií. Při prvním shlédnutí na mě filmové vyprávění působila v tomto případě dosti artistně a toporně, teprve napodruhé jsem byl schopen některé úvahy lépe pochopit. Jedná se vlastně o putování začínajícího spisovatele, který se učí poznávat, chápat a prožívat příběhy okolo sebe. Několik postav, které se k němu přidají po jeho odjezdu od matky, mu vypráví různé příběhy a on s nimi vede dialog otázek a odpovědí, které se dotýkají jeho samotného, stejně tak jako těch druhých postav a v dalších rovinách třeba osudů Německa po válce - jednou z postav je bývalý sportovec a nacistický vojenský funkcionář, teď hraje potulného muzikanta, žebráka a slepce, jakoby pozůstalého po svém předchozím životě. Jako by byl určitou částí minulosti v přítomnosti Německa, o kterém je ten film. Je tam i zajímavá úvaha o tom, kde se berou totalitní ideologie - když si vypráví u krbu hrdina filmu a továrník v psichické krizi. Film, který je vlastně dosti nefilmový, filosofický. Zaujal mě až při druhém, soustředěnějším shlédnutí.