Poslední recenze (1 066)
Mars Express (2023)
Velmi pěkná animace, ale v příběhu jsem se trochu ztrácel: kdo je člověk, kdo je klon, kdo je mrtvý člověk restaurovaný ve formě robota, kdo je standardní robot, kdo je hacknutý robot, kdo je s kým, kdo je proti komu a vůbec co, jak a proč. Vyrozuměl jsem pouze tolik, že normální člověk se pozná podle toho, že pije alkohol. Asi nemám ve svých obvodech zabudované ty správné scifistické buňky, abych tenhle film dokázal ocenit. Nejlepší dialog: „Promiňte. Nemáte k dispozici lidské prostitutky?“ „Je mi líto, ale tady jedeme čistě syntetiku.“
Svatý Mikuláš (2014)
Po všech stránkách totálně amatérský film: rozklepaná kamera, často nezaostřený obraz, mizerná barevnost, chatrné ozvučení (hercům často není rozumět), příběh obšlehnutý z mnoha podobných filmů. Je neuvěřitelné, že tohle pustili do kin a vybírali za to vstupné. Prý absolventský film! Navrhuji absolventům odebrat diplomy, tedy pokud za tohle nějaké dostali, příslušnou filmovou školu zrušit, když produkuje takové břídily, a možná pozastavit točení českých filmů vůbec, protože skoro na nic z nové české filmové produkce se nedá koukat. České filmové ateliéry by se mohly pronajímat zahraničním tvůrcům.
Semeno hněvu (2021)
Filmů, které se odehrávají na staveništi, se u nás v padesátých promítala spousta, ať už sovětských nebo českých. Bohužel jsem je všechny propásl, protože v té době jsem ještě do kina nechodil a televize tenkrát neexistovala. Něco málo se mi podařilo shlédnout později. Tyto filmy však mají celkem standardní zápletku, takže s jistou nadsázkou lze říci, že když člověk viděl jeden takový film, je to, jako kdyby je viděl všechny. Každopádně mám v oblasti filmů se stavební tematikou značný divácký deficit, pročež mě zajímalo, jaká dramata se odehrávají na stavbách v současném Německu. Pokud se někdo těší, že uvidí záběry budování přehrady nebo elektrárny, bude zklamaný. Je tam k vidění leda tak míchačka na beton a sem tam někdo bouchne kladivem do zdiva nebo veze kolečko s materiálem. Film je totiž spíše sociálním dramatem, které ukazuje třídní rozpory v kapitalistické společnosti. Vypadá to, že chudoba některých příslušníků dělnické třídy v Německu je otřesná, a to tam mají vyšší platy a levnější potraviny než u nás! Že je kapitalistický systém odporný vykořisťovatelský hnus, je známo už dávno, ale ani v lidově-demokratickém režimu NDR nebyli Němci spokojení. A národně-socialistický režim v období Říše byl už vůbec průšvih. Uvidíme, jak jim bude vyhovovat chalifát, za jehož zavedení se v Německu v poslední době opětovně demonstruje.
Poslední deníček (15)
Synopse filmového scénáře
Název filmu: Mezi morem a politickou korektností. Žánrové zařazení: historický, mysteriózní, erotický, satirický. – Děj začíná v roce 1713 za poslední velké morové epidemie v Čechách, odehrává se na různých místech Evropy a končí opět v Čechách, ale v současnosti. Hlavním hrdinou je alchymista, který hledá lék proti moru a vynalezne elixír života propůjčující člověku relativní nesmrtelnost. Zhruba jednou za šedesát let požije alchymista dávku elixíru, jež mu umožní přetrvat dalších šedesát let v příjemném věku mezi třiceti až čtyřiceti roky; trochu stárnout přece jenom musí, aby nebyl nápadný. Elixír jej kromě toho činí imunním vůči nákaze jakoukoli chorobou nebo ideologií. Sledujeme osudy tohoto výjimečného muže, který během času prochází různými historickými epochami, politickými režimy a ideologickými proudy. Jeho manželky, družky a děti i jejich potomci umírají sešlostí věkem, zatímco on pouze jednou za čas změní své jméno, totožnost a zemi pobytu, což se ovšem v důsledku stále se zdokonalujícího systému evidence obyvatel stává pořád náročnějším. Adeptův modus vivendi mu umožňuje pohlížet na lidské dějiny objektivněji nežli těm, kteří mají k dispozici jen několik málo desetiletí aktivního života, a společenské i politické dění se mu jeví jako vývoj bez pokroku. Má lidský život smysl? Má význam o něco usilovat? Ano, pokud kvůli něčemu stojí za to žít, tak jsou to ženy. Jenom škoda, že mají tak krátkou trvanlivost.