Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Horor
  • Akční
  • Komedie
  • Krimi

Recenze (6 995)

plakát

Sestra (2018) 

Temné prostředí gotického kláštera bylo nasnímané parádně a nejedno strašidlo by za něj dalo nevím co. Jenže jeptišce to zřejmě bylo málo, takže se pořád někde schovávala a když už se zjevila, tak jen aby se neřeklo. Většinou je to o tom, jak se hlavní hrdinové motají po baráku. Pár solidních sekvencí se tu sice najde, ale absolutně postrádají napětí. Nedaří se ani lekačkám, které jsou avizované dlouho dopředu a navíc patří k těm nejlacinějším. Finále sice ušlo, ale od daného univerza člověk přeci jen očekává víc. Vyloženě se povedl jen casting, ale ani ten mě nezachránil před zklamáním. 50%

plakát

Blood Fest (2018) 

Nápad s hororovým festivalem, kde se začnou všechna známá monstra chovat podle své přirozenosti, sice může působit povědomě, ale mě se líbil. Potěšily i odkazy na některé klasiky a celkem se povedl casting. Nicméně je znát, že se jedná spíš o fanouškovský projekt a to je vidět zejména na financích. Je sice hezké, že se tu vraždami nešetří, ale gore, na kterém by to mělo být celé postavené, je spíš mizivé a nekvalitní. Egerton se to snaží nahradit ukecaností a tempem, ale to mu moc nevychází. Škoda. 40%

plakát

Despite the Falling Snow (2016) 

Děj se odehrává ve dvou časových liniích. V té první, na přelomu 50. a 60. let, se rozvíjí příběh agentky Katji, která se zamiluje do Alexandera, který je jejím objektem. Ta druhá, z roku 1992, pojednává o Alexanderově neteři, která se vydává krátce po rozpadu SSSR do Moskvy, aby zjistila, co se vlastně tenkrát stalo. Znalci špionážních filmů budou výt jako šakali, ale mě se to docela líbilo. Ne že by to bylo extra napínavé, zašmodrchané či plné překvapivých zvratů, ale sešla se tady slušná řádka známých jmen, kterým to spolu výtečně klapalo a vzdor tomu, že to někdy působilo nedotaženě, se tu prakticky nenajdou hluchá místa. Škoda, že se námětu nechopila větší produkce a renomovanější režisér. Ale i tak to vidím na 70%.

plakát

Město bohů (2002) 

Jako hraná sonda do života ve slumech to funguje, ale jako příběh konkrétních lidí mi to přišlo příliš neosobní. Na to, že tu násilnou smrtí umírala řada dětí, mě to nechávalo překvapivě chladným. Zklamání. 55%

plakát

The Farm (2018) 

Čekal jsem krvavý hixplotation, ale to jsem se spletl. Nicméně mi to zase tak moc nevadilo, ačkoliv výraznější gore tady chybělo. Nicméně tohle je o tom, jak si lidé s se zvířecími maskami udělali farmu s lidmi bez masek. A když farmu, tak se vším všudy. Už to samo o sobě je celkem neokoukaný koncept a prospívá i lehký orwellovský duch. Líbil se mi špinavý vizuál a překousnout se dali i herci. Samozřejmě dalo se z toho vytěžit víc, ale celkově jsem s tím neměl problém. 65%

plakát

Tvrdí chlapi (1997) (TV film) 

Patosu je tady samozřejmě spousta, ale spíš než protivně to působí úsměvně. Ostatně odlehčený tón podporuje i postava poněkud potrhlého Theodora Roosevelta, kterého parádně ztvárnil Tom Berenger a veselí dokázal vzbudit Buseyho generál Wheeler. Co se bojových scén týče, tak na televizní produkci byly víc než solidní, ačkoliv samozřejmě člověk musí brát v potaz dobu vzniku. Nic extra, ale dívalo se na to dobře a je fajn, že film připomíná u nás ne moc známou kapitolu amerického válčení. 70%

plakát

Karavan smrti (2018) 

Stejně jako v ClownTown i tady se Nagel s nedostatkem financí popral celkem slušně, když nechal starý karavan posednout duchem sériového vraha. Co se samotných mordů týče, tak na těch se dalo zapracovat a prospěl by i nějaký výživnější detail, ale na druhou stranu jich bylo docela dost a samotný duch zabijáka byl sympaticky slizký úchyl. Ušlo to překvapivě i herecky. Pro Mischu Barton mám dlouhodobou slabost, Denise Richards jsem snad poprvé viděl hrát a mizerná nebyla ani mužská část castingu. Lepší průměr. 60%

plakát

Dark Web (2017) 

1. O ničem. Pokud vás nebere buchta mlátící bez zjevnějšího důvodu hlavou do klávesnice, klidně přeskočte. odpad!. 2. Sériový vrahoun s hygienickou obsesí se při posledním mordu pořeže o přívěsek své oběti a od té doby mu začne peklo. Zapracovat trochu na atmosféře a mohla to být slušná jednohubka. Ale bohužel. Stěny upatlané krví nestačí. 30% 3. A tohle mě bavilo. Inspirace Frekvencí je sice víc než jen okatá, ale to, že se komunikace neodehrává skrze rádio, ale televizi, dává tvůrcům větší prostor a těm se ho na daném půdorysu podařilo solidně využít. 70% 4. Celkem svérázný výběr nových členů do zaměstnaneckého týmu. Nic proti, ale zabíjí to mizerná kamera. 30% 5. Nápad není úplně blbý, ale mizerně poskládaný. Víceméně je to celou dobu o buchtě, která jen sedí, chodí a ječí v kobce. Závěrečné odhalení tomu trochu přidává, ale ne moc. 15% 6. Prolínací povídka. Tlusťoch chce zabít šlápotu, ale vezme to trochu jiný konec. Nic moc, ale v závěru to přinejmenším pobavilo. 30% 7. Ženská si píše s někým, kdo jí zabije. Nic víc. Naprostá zbytečnost. odpad! Celkem +- 20%

plakát

The Witch in the Window (2018) 

Bez triků, filtrů, výraznějších lekaček a masek a přesto to z toho místy mrazí. To má na svědomí především představitelka strašdila, které stačí vykulit oči. A fajn zahráli i otec a syn, jejichž postavy se trochu vymykaly žánrovým pravidlům. Mínusem je, že na dané stopáži je až příliš hluchých míst, které vyplňuje občas bezobsažné plkání. Ale za ty prachy se jedná o celkem solidní počin. 60%

plakát

Pátrání (2018) 

Sice jsem si na zvolený formát musel chvilku zvykat, ale to si celkem záhy sedlo, protože po dívčině zmizení nabral děj velmi solidní spád. Bylo to napínavé, emotivní a v závěru přišlo překvapivé rozuzlení. Tradiční poselství o škodlivosti sociálních médií nebylo v tomto případě divákovi nějak násilně podsouváno, což je také dost výrazné plus. 85%