hladass

Mark of the Vampire by byl parádní kousek, kdyby ho neshazovaly naprosto zbytečné komediální scény... Musím uznat, že mě docela překvapilo, když se z filmu vyklubala ne zrovna typická upířina, ale rozhodně to nebylo na škodu... Jinak herci jsou klasicky skvělí, atmosféra taky, prostředí Česka vysloveně potěší... Tod Browning prostě umí...

Neskutečně nevtipný a trapný kraťas... I těch necelých deset minut je naprosto zbytečně promrhaný čas....

Lovecraftovy povídky mám hodně rád, ale zrovna Nyarlathotepa považuji za jednu z těch slabších a je nutno říct, že tenhle krátký amatérský film můj dojem vůbec nenapravil... Ba naopak... Na to, že má pohopouhých 13 minut se neskutečně vleče a i když v podstatě převypravuje Lovecraftovu povídku slovo od slova, podařilo se autorům pohřbít jakýkoliv náznak atmosféry, kterou Lovecraftovy povídky hojně oplývají... Škoda...

Ittenbachovým filmům jsem se kvůli jejich "proslavené" kvalitě dost dlouho vyhýbal... A docela zbytečně... Neříkám, že je The Burning Moon nějaká pecka, musím souhlasit se všemi vytýkanými chybami (od herců, přes kameru až po naprostou levnost filmu), ale na druhou stranu mu nelze upřít zcela očividné nadšení pro horor (a gore)... A to se sakra počítá...

Myslím, že tenhle mexický kus moc lidem nesedne... Nápad je dobrý, atmosféra sem tam docela slušná a prostředí sympatické, ale obrovské množství zbytečných a zdlouhavých scén bez jakýchkoliv dialogů, tenhle kousek neuvěřitelně shazuje... Zkrátit film na půlhodinový kraťas, jednalo by se určitě o výborný kousek, ale s takovou stopáží to pro mě je lehké zklamání, čekal jsem prostě mnohem víc... Ale jako celkem neznámá raritka na jedno podívání určitě neurazí...

No moriré sola je z mého pohledu průměrná pocta klasikům "rape and revenge" ze sedmdesátých let (zejména I Spit on Your Grave), ale nic víc... Nemůžu si pomoct, ale nepřijde mi, že by tvůrci oproti starším a kvalitnějším kouskům nějak moc přitvrdili, navíc mi roztřepaná kamera a celkově amatérský look docela vadil... V rámci subžánru "rape and revenge" pro mě The Last House on the Left (1972) zůstal opět nepřekonán...

Tak o horor se v případě Kill list v žádném případě nejedná, spíše o mysteriózní drama/thriller... Docela slušně natočený, ale ze začátku zbytečně ukecaný a tak trochu o ničem, sem tam s nějakou tou vraždou (lehce gore) a naprosto parádní poslední půlhodinkou, kdy se hlavní postavy setkají s tajemnou sektou... Trochu mi vadilo, že byl závěr až moc odhadnutelný, ale i tak jsem byl docela spokojený...

Vzhledem k roku a místě vzniku, byl pro mě Raw Meat docela překvapení... Ani ve snu by mě nenapadlo, že Angláni na počátku sedmdesátých let natočí kriminální horor o kanibalech přežívajících v odstavených tunelech Londýnského metra... Kamera se ničeho nebojí a před zobrazením několika brutálnějších vražd a pár nechutností neuhýbá, Donaldu Pleasenceovi sedne role trochu protivného detektiva s typickým britským suchým humorem jako ulitá, proto škoda jen dosti pomalého tempa a velkého množství dlouhých záběrů, které film zbytečně natahují a divák se začne nebezpečně nudit... A to je škoda, protože, Raw Meat měl potenciál stát se kultem, třeba jako Hills Have Eyes...

The Food of the Gods je určitě nadprůměrný animal horor, podle románu H. G. Wellse, o tom, že když člověk zneužívá a špiní svými odpady přírodu, příroda se krutě pomstí... V tomto případě látkou, kterou když pozřou nějaké zvířata, obrovsky vyrostou... Vosy, kuřata, červi a krysy... A ty tu hlavně jde, o krysy (samozřejmě, kromě kritiky lidského zacházení s přírodou)... Kuřata a červi se mihnou jen v jedné scéně, vosy asi ve třech (po trikové stránce v hodně úsměvné kvalitě)... Ale když začnou na lidi útočit přerostlé krysy, stojí to opravdu za to... Vypadají mnohem reálněji, než ty digitální ve většině krysích hororů posledních let a chvílemi z nich jde opravdová hrůza... A to se sakra počítá... The Food of the Gods je film, který musím fanouškům animal hororů rozhodně doporučit...

I když je Tall man žánrově naprosto jiný film než Martyrs, jsou si v mnoha věcech velmi podobní... A to ve skvěle řemeslně zvládnutém zpracování a naprosto směšné pointě, po jejíž shlédnutí jsem měl pocit, jako by mi Laugier zase plivnul do ksichtu... Takže stejně jako u Martyrs, do poloviny výborný mysteriózní thriller, ale potom se děj obrátí úplně jiným směrem, začne neuvěřitelně zdlouhavé vysvětlování a film tak pomalu plyne až k zcela neuvěřitelnému závěru...