Freeya

Krásné skloubení hřejivého anglického humoru a ledových žabomyších válek mezi nově příchozí a ženskou částí domácnosti. Vysušená treska, zapšklá stará pana a zlomyslná najivka vs. úspěšná a venkovskými mravy nepoznamenaná snacha, za nimi kdesi pokulhávající najivní manžel junior a nadhledem a rezignovaností, nikoliv slovy, hýřící manžel senior. Majordomus jako poslední kousek této skládačky. Lekce neslušného chování jsou filmem bez hluchého místa, což bravurně zvládají bez jediné kapky zbytečné akčnosti. Atmosféra je vyplněná záští, sarkasmem a pochopením. Každá postava je propracovaná, herci hrají jako o život. Velkým plusem je, že celý příběh nekončí pateticky v laciném obětí, ale energickým vstupem do nové, nadějnější, budoucnosti. Celý film dává divákovi ucelený estetický zážitek. Každý jeho dialog, scéna i kostým.

Pedro Amodóvar se se Špatnou výchovou pustil do odvážného tažení. V jediném díle dává divákovi nahlédnout na odvrácenou tvář církve (a zároveň její nedotknutelnost) na straně jedné a na nikterak nepřikrášlený homosexuální svět na straně druhé. Nakolik též nedává divákovi zapomenout, jak úzká vazba mezi těmito světy je. A aby toho nebylo málo, zabalí to ještě do příběhu, který je jen těžko uvěřitelný. I přes veškerou zajímavost, kterou film nabízí, strávila jsem hodinu a půl koukáním, ne prožíváním. Hvězdu přidávám spíš za režisérovu odvahu, Bernalovu skoro bezchybnou chůzi na podpatcích a tak surově pravdivé tvrzení: "Ale Bůh je na naší straně.". Obávám se, že ale i přes tyto atributy se pro mě stane Špatná výchova spíše titulem, o němž budu vědět, že jsem ho viděla, aniž bych si z něj odnesla hlubší dojem.