Recenze (128)
Na dotek (2004)
Čtyři výjimečné osobnosti navzájem spojené jedním výjimečným(?) příběhem. Naprosto neodolatelná Natalie Portman a výborný herecký výkon Cliva Owena mě nutí tento jinak průměrný snímek hodnotit za 4*.
Bůh masakru (2011)
Celý film se odehrává téměř po celou dobu v jedné místnosti a přesto nenudí. Vděčit za to můžeme zajména skvělému hereckému obsazení a promyšleným dialogům, které jsou hlavním tahounem tohoto filmu. Přesto jsem od toho čekal daleko víc a na konci jsem téměř nic nedostal.
Transformers: Pomsta poražených (2009)
Oproti prvnímu dílu jsou pro mě Transformers: Pomsta poražených po dějové stránce velkým zklamáním. Celé to bylo zbytečeně dlouhé a po dvou hodinách už vyloženě nudilo. Jediné co mohu vyzdvihnout je výborné technické zpracování a skvěle zvládnuté akční scény.
Vždy připraven! (2010)
Po prvních 30 minutách mi to celé připadalo tak trochu jako Eurotrip očima němců. Nicméně němci mě nadále přesvědčují, že točit umí a to jsem ty jejich filmy vždycky nesnášel(!). Chybělo mi tam trochu víc toho "slibovaného" humoru, celé se to tváří spíš jako drama, přesto některé scény pobavily. /75%
Srbský film (2010)
Asi už jsem imunní po všech těch Lidských stonožkách a dalších zvrhlých filmech, které jsem měl možnost vidět, protože "Srbský film" mě více nudil než šokoval svým dějem a mnohdy až nelogickými dialogy. Každopádně věřím, že své publikum si najde. Za mě 50% za dobře a realistický zvládnuté "erotické" scénu, znovu už však ne.
Volný pád (1993)
Pro mě každopádně jeden z nejslabších počinů Michaela Douglese. Čekal jsem skvěle gradující thriller s dobrou pointou, film mě však po většinu stopáže spíš nudil. Naopak, dokážu si tento snímek představit jako celkem poutavý v knižní podobě. Po prvním shlédnutí 50%, jednu šanci si však ještě zaslouží.
Walk the Line (2005)
Úryvek ze života jedné z největších hudebních legend 60. let Johnyho Cashe, nám ve 130 minutách uzazuje velmi poutavý příběh s naprosto skvělými hudebními scénami, jejižch hudba a texty byly natolik oslňující, že jich tam mohlo být klidně ještě o něco víc. Po prvním shlédnutí hodnotím 90%.
Musíme si promluvit o Kevinovi (2011)
Velmi silný film a s jistotou mohu říct, že se jedná o jeden z nejdepresivnějších filmů, které jsem měl možnost vidět. Atomosféra tohoto snímku vás vtáhne do sebe a nepustí až do šokujícího závěru. Po celou dobu mi hlavě visela otázka "Co kdybych já byl otcem takového dítěte, dokázal bych včas zakročit?" 75% a nějákou dobu to vidět nemusím.