Volný pád

Mám tísnivý pocit, že čím bylo pro Williama Fostera horko a dopravní zácpa, bude pro mě co nevidět věta "takový účet žádná banka nenabízí." Ale vážněji řečeno, Joel Schumacher a Michael Douglas nám velmi názorně dokázali, že každý máme svůj hraniční bod, nad kterým z nás spadne to, čemu říkáme civilizovanost, slušnost a ohleduplnost, a kdy do role ventilu nahromaděné frustrace nastupuje bezohledné, běsnící násilí. Volný pád je vražedně věrohodný film navozující jistotu, že i my se nezadržitelně řítíme směrem dolů a že ač je to cesta daleká, tvrdá země je blízko a bude to hodně bolet. (11.12.2007)

„Bacha. Ja sa nesmejem.“ Strhujúci (akčný?) psycho(?) triler vyniká prepracovaným a originálnym scenárom o priemernom mužovi (výborný Michael Douglas), ktorému v rozhorúčenom aute prasknú nervy a vyberie sa peši (a s raketovkou v kufríku) naprieč dusným veľkomestom za svojou ex. Zanecháva za sebou chaos, bordel, mŕtvoly. Po jeho stopách vyráža starý detektív na odchode (Robert Duvall alias consigliori Tom Hagen z Krstných otcov). Voľný pád nedrhne. Naopak - ukážkovo odsýpa a ak vás aj v jednej chvíli rozosmeje, o dve sekundy neskôr vám úsmev mrzne na tvári a so šokom si prajete, aby ten stupňujúci sa teror už preboha skončil (teritoriálny spor patrí ešte k tým miernejším incidentom). (09.11.2004)

Nedávno jsem si vyslechl krásný dvouhodinový monolog všech firemních nedostudovaných menedžrů na téma: sundáme vám prachy, přihodíme pracovní náplň a především zodpovědnost, radujte se, loajalita je krásná věc, veselte se, přece sem nelezete pro peníze, volejte halelůja, šroubci vykurvený. Cestou k příbytku jsem si potrénoval výměnu kola u přibližovadla, neboť pražské ulice připomínají předpolí kdesi u Verdunu. Náladu mi prudce zvedla hodinka na poště, kde ten čupr systém prostě přeskočil moje vylosované numero (fakt, já na tu tabuli zíral celou dobu jak Somálec na paštiku), abych se od mužatky v kukani dozvěděl, že to prostě není možné, protože se to nikdy nestalo, jenom každý den si pár blbečků vymýšlí podobné kravinky, aby jí zhnusili službu národu (a práskla knírem tak, až mě odvála ze dveří). Do toho mi zavolala nějaká prodejkyně snů s dotazem, mám-li čas na monitorovaný hovor. Na mé suché ,,Ne!" mi sdělila, že můžu své úspory narvat do pařátů fungl nové finanční skupiny bla bla bla...Po zavěšení to klidně zkusila ještě dvakrát. V masně se mi snažil prasobijce vnutit údajně extra čerstvé kotletky, no celý páchl podezřele jarem až přes pult, zatímco na mase byla sem tam vidět bublinka. Na parkovišti před nákupákem jsem načapal u vozidla pár sympatických tmavočechů. Jeden nenápadně zandal šroubovák a na přímý dotaz mě ujistil, že ,,nhíc nesthíhli, théď théprf přííšlí, né", zatímco druhý parazit se v klidu pokusil vysomrovat cigáro. V mírně rozrušené formě jsem dorazil za dveře místa klidu, lásky a relaxace, útočiště těžce zkoušených, zkrátka domů. A stará ječí z obýváku - ,,kde seš? Si někde chlastáš a já tu furt jenom čekám jako ....". Přesně v tomto okamžiku se mi vybavil momentálně komentovaný film. Udržel jsem vodiče nervových vzruchů na uzdě. Zatím. Neserte mě, kurva! (16.07.2012)

Brilantní zobrazení pulzující deprese v podání Michaela Douglese. William Foster vlivem okolností vyleze ze svého skleníku a nátlak tíživého ovzduší poněkud nevydýchá... a tak se vypořádá se současným stavem po svém. Joel Schumacher kritizuje nejen společnost, ale i soudobý uspěchaný trend a necitlivé prostředí, v němž člověk nemá čas ventilovat své emoce a kde je všechno "běžně" dovoleno. Zajímavá podívaná. (25.07.2008)

Film s řadou památných scén a velmi zvláštní, podprahově vypjatou atmosférou, kde vám celou dobu přijde, že je něco špatně a vlastně netušíte, jak až se Douglasův upocený, vynervený hrdina utrhne z řetězů a co všechno spáchá po cestě. Po těch letech mě sice přešlo maximální nadšení (asi logicky moment překvapení) a myslím, že mohlo být i vyhrocenější a vyústit v něco drsnějšího, ale pořád je to zajímavá a vždy relevantní story poslat už všechno do prdele a rozhodně jedna z klasik města andělů. (31.03.2019)