47 metrů

Co si budeme povídat, o kvalitě snímku rozhodla hned první scéna, ve které se mrštná blondýna mocnými tempy blíží k hladině, aby se vzápětí ukázalo, že jde o bazén, v němž jí voda sahá po kyčle. Jaká skvělá práce s perspektivou! Následný děj byl dost předvídatelný, pokud se dvě Američanky nechají spustit ve zrezivělé kleci mezi dravé paryby, automaticky předpokládám, že jedna už rodnou hroudu nespatří. Obě mi navíc byly tak velmi sympatické, že mě jejich pobyt mezi mřížemi nechával naprosto chladným, ale ty neustálé výkřiky mi kazily podřimování. Závěr přece jen trochu rozčeřil hladinu, ale horor jsem v tomto snímku opravdu nenašel. (19.04.2018)

Filmy o žralocích mě fascinují (i děsí zároveň) již od chvíle, kdy jsem v dětství poprvé viděl Čelisti. 47 metrů jsem si tedy nemohl nechat ujít a i když je to samozřejmě za vlasy přitažená blbina, musím uznat, že atmosféru a napětí snímek rozhodně nepostrádá. Po Otevřeném moři, Mělčinách či Útesu smrti, další povedený žraločí film, s poměrně překvapivým závěrem. Já jsem se dobře pobavil a o to jde. (05.07.2021)

Máme tu léto a kromě akčních popcornovek je potřeba i nějaké té hororové atmosféry. Nejlépe s troškou krve v moři. 47 meters Down mě zaujal trošku zajímavým nápadem a to poslat dvě hezké holčiny v kleci vstříc osudu do hlubiny. Kolem krouží žraloci a ukazatel vzduchu klesá. Co teď? Snahu o dobře natočený horor tvůrcům upřít nelze. Atmosféra pod hladinou je totiž opravdu dobrá. Navíc žraloci nejsou gumový a ani značně CGI. Film se ovšem nevyhne jistým klišé a to, že jakmile se po dvaceti minutách ocitají dvě krásky ve vlhkém hrobu desítky metrů pod hladinou, tak jedna je velká hrdinka a druhá velká panikářka. Občas mi lezla až na nervy. Krom neúměrného mizení baru vzduchu je i poslední půl hodina až velmi průhledná. Plus má film za kameru, efekty, hezké herečky a napětí. Já si zas pro změnu uvědomil, co mě skutečně děsí. PS: Odpustím i tu nepravděpodobnost s okem. (69 %) (22.08.2016)

„MÁM STRACH. CO KDYŽ PŘIPLAVOU ŽRALOCI...“ /// Je třeba přetrpět úvod. 15 minut a pak jdeme k vodě. Kikiny (dvě) vlezou do klece a … všude samý ryby. Pak se to posere (né… ryby zůstanou…) a máme tady boj o přežití s uklidňujícím(?) zvukem bublinek…STRAŠNĚ SE BOJÍM! UMŘEME TADY!... Žralok nebo vzduch? Poslouchat ty kecy a bědování je votrava. Tvůrcům patří dík za pokus o překvapivej konec, ale i to je tzv. v uvozovkách. Pod vodou hezký, vobčas i dramatický, v hlavní roli místo žraloka kyslík (neboj, i ty příšery se tady mihnou), ale jinak to moc nepřekvapuje a vobčas votravuje. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Miluju, když holka řve „bože můj, je vobrovskej!“. 2.) Často si představuju, jak mně dochází vzduch… a když se uklidním… připlave žralok. 3.) Thx za titule „lokeš“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (29.06.2018)

Letos je pro žraloky celkem hojný. První Shallows byl sice o krapet lepší ale tenhle film má jeden trumf který napíšu později.Opět jako Shallows film začíná pomalu, ale jakmile se dvě sestry dostaly pod hladinu tak je tu hodně dobrý boj o přežití. Film se sice snaží dost táhnout ale je dostatečně napínavý. Co mi hodně vadilo byla strašná uječenost sester, chápu že byly v panice ale z toho pištění mě bolela po chvíli hlava. Ten trumf o kterým jsem psal, je ten konec, zatraceně dobře natočený a kurňa napínavý, když jedna ze sester rozsvítí světlici a okolo všude žraloci jsem pomalu nedýchal. A finální scéna byla hodně depresivní. Dobrý film kterýmu bych dal 3* ale díky konci dávám slabší 4*. (05.10.2016)