Ztracené dívky

„Stratené dievčatá” , ktoré sú už bohužiaľ aj zamordované, ponechané v húštinách, v kroví i pod pieskom u Long Islandu, kde sú všade napospas roztrúsené. Ako sa postupne ukazuje, pozostatkov je viacero, väčšinou patria sexuálnym pracovníčkam na plný úväzok, medzi ktorými by mala byť aj čerstvo nezvestná a zmiznutá Shannan Gilbert, pokiaľ sa ale nenájdu jej kosti, prípad ostáva stále otvorený. Jej matka Mari ju očakáva s otvorenou náručou, (bodaj by aj nie, keď často pendlovala po pestúnskych rodinách), keďže má dôjsť na návštevu, ale sa vôbec neukáže, ani nezdvíha telefón, a tak začína šípiť, že niečo nie je v naprostom poriadku, pričom materinský inštinkt sa preukáže vo svojej najväčšej sile. Naráža na nezáujem zo strany polície, a tak pátra na vlastnú päsť. Dr. Peter Hackett vie o tomto prípade oveľa viac, ako dokáže vôbec pripustiť. Začínajú sa objavovať niekoľké indície, ktoré by mohli dopomôcť objasniť nevyriešenú záležitosť, ktorá matke i dvom zvyšným dcéram nedáva spávať. Ako sa veci vlastne majú ? Mám tu buď čistokrvného, sériového vraha, ktorý má na svedomí, takmer dvadsiatku obetí, alebo žeby bol nakoniec niekto vinný (podozrivý) z postáv, ktoré sa mi pred očami mihotali ? Tak, tento záhadný rébus nechám na divákoch, nech si to už vysvetlia po svojom. _ Pár postrehov k filmu. Je vskutku naozaj príšerne nakrútený ! Je to ešte asi horšie, než bársktorá, ľubovoľná epizóda hocakého, debilného, kriminálneho seriálu, vysielaného večer na (Hnojke), pardon, chcel som povedať na Jojke ! Prístupnosť snímku je "R" , čiže postavy si absolútne nedávajú pozor na jazyk. Nadáva sa tu o stošesť. Na jednej strane to pomáha navodiť samotnú »atmosféru« , no na strane druhej, to zásadne ničomu neprospievalo, teda ľudovo skonštatujem, že: „Ani z voza, ani na voz” ! Biedny film podľa skutočných udalostí, keď už ani horšia kombinácia biedny/skutočný byť nemôže ! Ľutujem premárneného potenciálu režisérky Liz Garbus ! (03.04.2020)

Ztracené dívky by sa mohli kľudne nazvať aj "Hledání kurev" a nikto by nič nemohol povedať. Jedna mamička si nevie priznať, že jej dcéra bola obyčajná štetka a viní z toho políciu. Thrillerová linka tú vlastne žiadna nefunguje, divák nepociťuje záujem ani napätie. Súhlasím s užívateľom Trevorom - ako dokument by to mohlo byť celkom dobré. Ako film to zlyhalo na plnej čiare. (17.03.2020)

Nechápu , že to není v červených číslech kdejaký thriller co je sračka má více než tohle na Imdb to má 61 ze 100 to taky není moc, ale pořád lepší než tady (určitě je to lepší než ten thriller s Tedem Bundym minulý rok) . Dále nechápu co je na tom jako mysteriózního teda , když už má film takovou nálepku čekám pod tím nějaké nadpřirozené prvky třeba duchy, mluvení s mrtvými a podobně to tu rozhodně není. Jinak k filmu asi takhle dcera zavolá matce, že ji přijde navštívit a neobjeví se. Matce někdo zavolá a řekne jí, že se o její dceru postaral a ona ji jde hledat. Zjistí, že měla 5 mobilů a účet na craiglistu a živila se jako prostitutka a její poslední hovor byl na policii kde chtěla pomoct, ale policie na ni hodila obří bobek. Celý film se snaží přesvědčovat policii, že její dceru někdo zabil, ale ta ji nevěří pak najde několik těl a začne tomu věřit více. 60 procent za téma (pokud pominu toho Bundyho od té doby jsem thriller podle skutečné události neviděl) a 20 přihodím za film. Z filmu jde vyvodit několik věcí buď to byl ten doktor pak prodal barák a vraždí třeba jinde nebo to byl ten jeho soused a chtěl to hodit na něho případně někdo z těch policistů (ten hlavní inspektor se chová divně od začátku) a chtěl to ututlat. (15.03.2020)

Ty bláho, tak já měl za to, že Netflix točí jenom dobrý filmy...a on taky umí točit vysloveně špatný filmy. Ztracené dívky jsou třeba rádoby americký mysteriozní drama s kriminalistickým nádechem, reálným příběhem a skutečností, která Vás má šokovat na konci příběhu svojí doslovností. Výsledek je ale takovej, že hodinu a půl čučíte na televizi, kde se neděje zhola nic. Postavy pobíhají z bodu A do bodu B, sem tam si něco řeknou, někde se něco lehce stane, průběh to nemá žádnej a pak najednou bum - hotovo. Jediný plus filmu je Thomasin McKenzie, kvůli které jsem si to pustil, ale kdybych ji neznal, tak se vlastně taky nic nestane. (03.04.2020)

Na tomto filmu podle skutečné události je něco zvláštního, byl jsem rozuřený a nesmírně nespokojený. Příběh funguje lépe, pokud se před sledováním podíváte do Googlu. Celé to je takové smutně vážné a melancholické.Ztracené dívky zapadají do trendu současných kriminálek s ženskými hrdinkami, kde vyšetřovatelky často nejsou profesionální detektivové a k pátrání, které představuje středobod příběhu, je vedou osobní či rodinné vazby. Na druhou stranu tento chladný procedurální snímek může mnohé milovníky podobných krimi příběhů snadno odradit. Režisérka Garbusová cíleně vypráví tlumeně, takřka netečně. Přitom hlavně ze začátku tato metoda dovede strhnout. Film paralelně mluví o tom, jak různé instituce přehlížejí právě prostitutky, jako by jejich smrt byla zločinem nějakého druhého řádu. Režisérku však nakonec zradí právě ono rozkročení mezi sociálním dramatem a procedurální kriminálkou. Rozehraje mnoho témat, často mimoděk, ale v celkové stylizaci se motivy s obřím potenciálem rozutečou mezi prsty. Tak jako děj plyne bez větších vzruchů, odplynou i jemně dávkované detaily ze života hrdinek, třeba fakt, co vše matka zamlčela svým dcerám či policii. Na mnohých pnutích by se daly stavět celé dějové oblouky, tady však slouží jen jako dílky pestré, takřka dokumentaristicky pojaté skládačky, pro kterou se hodí přívlastky jako poctivá, ale nikoli intenzivní, zdrcující či alespoň dotažená. Ztracené dívky se nakonec rozplynou v té netečnosti, která se zprvu zdála být jejich největší devizou. Liz Garbusová si za dokumenty s podobnou sociální a kriminalistickou tematikou zasloužila pozornost na Oscarech i festivalu Sundance, v hraném formátu její schopnost širokého záběru a vršení drobností z životních osudů protagonistek nestačí. Sice natočila film, který je pravým opakem senzace, ale nakonec také dokonale utlumí sebe sama. Brutální tragická tečka za pohnutým životním příběhem Mari Gebertové se pouze mihne v závěrečných titulcích, pohozená na okraj. Nepůsobí však jako emoční šrapnel, spíš přiměje publikum zavrtět hlavou, zda by tak silný materiál, který napsala skutečnost, nestál za dramatičtější zpracování. Ztracené dívky jsou dva filmy v jednom. Ten první vypráví o bezpráví, o skutečném zločinu, který nikdy nebyl vyřešen a nad nímž visí stín podezření. Ten druhý hovoří o rodině, která k sobě neměla blízko ani předtím, než jí ten zločin vstoupil do života. Škoda, že se nakonec tvůrci o oba příběhy pouze otřou. (07.04.2020)