Willy Kufalt

,,Hazard je ten nejlepší způsob, jak si čichnout do hlíny." Pod nohama nebe – velice zajímavý film z leteckého prostředí, který přináší nejen zcela dokumentární záběr zákulisí praxe pilotů v ČSLA, ale je současně psychologickým dramatem překonávaní životních zkoušek. Je v tomto směru zajímavou konfrontací mezi začátečníckým pilotem překonávající "iluze", tedy strach před zlyháním, se zkušeným podplukovníkem před koncem kariéry ze zdravotních důvodů. Pro Luďka Munzara hodně osobní záležitost, v níž vyjádřil úctu k svému (vedle profesionálního herectví) životnímu koníčku v letectví. Na jeho výkonu to je znát, ale líbilo se mi i zachycení kolektivu party pilotů a jejich nadřízených. Nechybí zde ani humor, třeba díky přítomnosti Josefa Větrovce s jeho typickým dobrosrdečným humorem. Navzdory tématu s vysokým a běžným lidem hodně vzdáleným tématem lze film označit za příběh ze života. Filmu lze vyčítat nějaké ty drobné nedostatky po vypravěčské stránce, ale za mne vrámci tématu určitě hodnotnější snímek než taková přepolitizovaná "Vysokou modrou zeď" (k níž mimochodem dělal scénář rovněž Milan Růžička). ,,Jestliže u jiných profesí platí pravidlo "překonej sám sebe", tak tady spíš platí "poznej mez za kterou nikdy nesmíš"." 80%

Zřejmě nejsilnější díl celé série, zajímavý napínavý příběh z meziválečné Anglie a silné téma, jak se prostřednictvím hospodařské krizy z nevinného člověka může stát nechtěně nešťastným zločincem, manipulátorem až mírným šílencem. Hodně smutné a místy drsné, ovšem natočeno pod Moskalykovou režií jako vždy hodně působivě a Ladislav Frej v hlavní roli Erica Hobdaye je vynikající. V závěru mi bylo hlavního hrdiny taky moc líto, ale snad to bylo ještě to lepší východisko v takové situaci. Velmi silná je i postava jeho syna (v podání Michala Dlouhého), který se navzdory velké nenávisti rozhodne svého otce zachránit a který se vlastně jediný dozví pravdu...

Zase to jeden zajímavý filmový námět pro komedii. Hlavně tentokrát bez proniknutí do roviny fantasy nebo sci-fi, zčásti řešící i docela závažné psychologické téma, jakým je umělecká inspirace při nervových poruchách a zvláštních psychických stavech. Osobně Jen ho nechte, ať se bojí vidím v řebříčku o něco výš, než předchozí komedii s Luďkem Sobotou Jáchyme, hoď ho do stroje, povyšuje to zejména HELENA VONDRÁČKOVÁ a vůbec filmová hudba. Filmové zpracování písní na filmovém platně skvěle dokumentuje styl tehdejších videoklipů - Jitrocel a rozmarýn (navíc s přítomnosti oblíbeného Orchestru Václava Hybše) odkazuje na dobové festivaly populárních písní, které byli obvykle skvělou dílnou na vznik dobrých písniček, Svatba naruby je obdobou technicky zajímavých studiových klipů v režii Jána Roháče ze slovenské TV-hitparády Našich deväť, Když má láska zelenou s nadsázkou připomíná různá Dostaveníčka s točením písňových klipů v přírodě na nejrůznějších místech, někdy v porovnání s obsahem textu písně i šílených. A konečně - divadélko Suterén představuje paralelu k slavnému Semaforu 60.let, s nadčasovou tvorbou. Ovšem vedle těchto legrácek je nejhezčí písní Létání s docela abstraktním zpracováním, které představuje jednu z mála vážných chvíli jinak bláznivé komedie. Celý film pod taktovkou Ladislava Rychmana dopadl skvěle, snímek má vtip, gradující napětí, i hezky opakující se některé momenty a samozřejmě i scénář od dvojky Vlček - Borovička (známé z oblíbených Chalupářů), plus hezká parta komiků pohromadě v hereckém obsazení (Menšík, Filipovský, Krampol, výjimečně ve filmu Miloslav Šimek). Nakonec i tu Sobotovu nepovedenou etudku s přbíjením klince a věšení obrazu lze přežít bez újmy na zdraví. 85%

Některé tyhle komedie z 30.let mě zaujaly jenom z historicko-dokumentárního hlediska. Je zajímavé se dívat na to, jaké filmy vznikaly v počátcích zvukového filmu, co tenkrát bouralo kinosály a čemu se diváci v té době smáli. Kupříkladu natočit dneska v komedii scénu, jak hlavní, kladný, psychicky normální hrdina kouše gramofonovou desku, by bylo fakt mimo mísu... Nevím, národem milovaného Krála Komiků Vlasty Buriana jsem si nikdy nějak zvlášť neoblíbil, víc se mi tu líbil "přihrávač" Jindřich Plachta a nejvíc zaujal mladý "Vacátko" Jaroslav Marvan jako generální ředitel komisařství. Z uměleckého hlediska mi líbily scény z dobového kabaretu a nejvíc "pra-videoklip" To neznáte větší mršku, s vtipným uklízením desek (na svou dobu geniální!). PS: Skvělé, že v oficiálním textu distributora je popsán celý děj, aspoň jsem teď po filmu pochopil, co se to tam vše na plátně vlastně dělo.

Báječný díl, při kterém jsem se smál skoro celých 50 minut od začátku až do konce, zejména díky Karlu Heřmánkovi a Václavu Postráneckému, ale nejlepší je tu stejně pejsek Polda :-) Vtipné momenty, hlášky i vybraná jména postav. Je určitě paradox, že jeden z mých nejoblíbenějších dílů tohoto více méně vážného krimi-seriálu je právě čistě komediální Mechanoskopie (to samé u Majora Zemana - Třetí housle).

Dojemné drama z prostředí chovu koní a dostih, odehrávající se polovině 19.století, o obětě a skrytého smyslu života. Ač točeno pravděpodobně na českém nebo německém prostředí, divák by věřil, že se to opravdu odehrává v Americe. Patří k nejkrásnějším dílům celé série (ač zrovna krimi žánr zde moc přítomný není). Z té historicko-vědecké stránky je tu zajímavá technika obrazové dokumentace v době počátcích fotografií, svým způsobem velmi přínosný objev, ač právě i on v tomto příběh zapříčiní smutný osud hlavního hrdinu. Postava Harveye je jakoby psaná Ladislavu Mrkvičkovi na tělo, který svou roli zahrál s plnou grácií.

Han van Meegeren... fascinující příběh a osud. ,,Obraz, který byl prodán Göringovi, nemaloval Vermeer, ale já," šokuje celý umělecký svět Meegeren, zatímco Karel Urbánek v roli fanatického milovníka umění dokola tvrdí, že Emauzští učedníci jsou praví. Z celého cyklu Dobrodružství kriminalistiky snad jediný případ, kde pachatel je vlastně kladným hrdinou a po celý čas mu držíte palce. Divák přímo až žasne, jaký to geniální padělatel byl a jaké různé metody a opatření při malování padělaných obrazů využíval, aby nikdo nepoznal, že jde o padělek (zvlášť mě pobavilo pečení plátna v troubě), člověk se až musí smát. Vedle příběhu a zajímavých polemických diskuzí a vykreslení různých povah (nejen) kolem výtvarním umění doplňují uměleckou atmosféru i nádherné holandské exteriéry, tradičně hudba Karla Svobody a výkon hlavního protagonisty Andreja Hryce.

,,Důkazy jsou na nic, když jim lidé nevěří." Bravurní dialog z pera Oldřicha Daňka coby epizoda ze života jednoho z nejvýznamnějších objevitelů medikamentů a průkopníků v oblasti tzv. "váleční medicíny" z období 1.světové války, jehož jméno se vlastně dozvídáme až v samotném závěru celého příběhu. Vynikající Viktor Preiss a ještě luxusnější Josef Vinklář. Nezapomenutelné výroky o onech gobelínech na zdech, tlustých fasciklech a laboratórních krysách v týlu. :-) Použité dobové ukázky z frontů a bojišť 1. světové války skvěle přidávají na ponuré atmosféře dialogu. 95%

„Tak když má někdo rád zjizvený vorvaně...“                                                                                                                                       Pohádku jako žánr nemám obecně v oblibě (s výjimkou pár jedinečných filmů v tomhle směru) a sám si je moc nepouštím. Současné vánoční televizní pohádky jsou samostatnou kapitolou, coby cílová "angažovaná" tvorba, jaká vzniká pravidelně každý rok, se vyznačují stále víc kvantitou než kvalitou. Když náhodou u nás doma zrovna nějaká běží v TV, trochu kouknu, ale spravidla je zde ani nehodnotím. Co nám ale letos nabídla veřejnoprávní televize na Boží hod, to byl fakt děs. Au, au, au... Vydržel jsem na to s vypětím síl koukat, ale nějak mi unikla podstata natočení tohoto braku, ani nevím, pro koho to bylo určeno? Pohádka s mnoha vulgarismy, opilými priceznami, střílením, mrtvolou plavící se v řece, nadbytečnou krví,... navíc s podprůměrnými dialogy, výprava (kostýmy a podobně) příšerná a po profesní stránce taky nic moc. A jestli brutální střelba s kulometem v této pohádce má být opravdu paralelou k procesům Islamského státu, tak se tady raději zdržím komentáře! Režisér Pokorný v médiích tvrdí, že touhle netradiční pohádkou chtěl zrušit nepsanou normu, jak má vypadat česká pohádka. Dobrá - jako filmový experiment by to snad i šlo (fantazií se meze přece nekladou), pak to ale nemělo být uvedeno v hlavní program během vánočních svátků jako pohádka pro děti. Když v celém filmu jako jediný normální působí takový Václav Vydra, je něco hodně špatně... 0%

Sňatky z rozumu po norsku... Henrik Ibsen a otázka mravních i kulturních hodnot v společnosti... a nebo také užívaní a zneužívání objevů století páry v rukou manipulátora. To vše v další z vynikajících inscenací ČST čerpajících z osvědčených předloh domácí i světové literatury. Úplně poslední věta filmu z úst konzula-manipulátora Bernicka zní ,,Přátelé, my půjdeme bez milosti proti každému, kdo by stál proti zásadám naší malé, ale vzorné společnosti" - tenhle výrok zaznívající za vroucného potlesku a hlasitých blesků jakoby sloužil coby nenápadné podobenství totality v tehdy naplno propuklé normalizaci. Tohle Ibsenovo realistické drama ale nachází své uplatnění i v současném světě, který je rovněž plný machinací. Prostě mnohorozměrná inscenace, kde snad napoprvé všechny detaily příběhu, všech vztahů a různé narážky ani nelze postřehnout.                                                                                                                  . . .                                                        Jedinečnou hodnotou snímku se stává mistrovský herecký koncert na čele s famózním Luďkem Munzarem, jemuž tyhle "kontroverzní" roly proměnlivých charakterů ohromě slušely. Další bardi (Vladimír Ráž, úžasný Jiří Vala, Langmiler, Vejražka, Větrovec, Jiřina Petrovická) rovněž výborní, osobně mě zaujala velmi mladá Jana Šulcová v roli siroty Diny, stojící před výběrem životního partnera k sňatku, za malou pozornost zde stojí i dětský herec Vladimír Zátka (nejvíc proslulý jako Albert Einstein v klukovském věku v sci-fi komedii Zabil jsem Einsteina, pánové!). Výjimečný majstrštyk nechvalně proslulého Evžena Sokolovského. 90%