mcb

Při sledování tohoto filmu je vám stejně trapně jako při poslouchání vyprávění historek vyhořelých herců na Comic Conu.

Mistrovské post-moderní melodrama, které tady nebylo snad od dob vrcholných kousků Xaviera Dolana (Imaginární lásky, Je to jen konec světa, Mami!). Absolutní syntéza kamery a hudby, kde nejde s jistotou určit, co je dominantnější a co ve vrchovaté míře dělá ze sebebanálnějších scén nervydrásající thrillerový zážitek. Luca Guadagnino je skutečným režijním auterem, ve své filmografii střídající neslučitelné žánry, pokaždé však s jiným kreativních uchopením. Challengers na papíře mohou vyznívat jako konvenční snímek o romantickém trojúhelníku, díky nelineárnímu vedení příběhu skrze pohyby a úhly kamery, významotvorný elektronický soundtrack a minimalistické herecké výkony ústředního tria však působí jako nevšední a progresivní dílo, které rozvibruje diváka ještě hodiny po zhlédnutí. Náběh na 10. P.S. Trent Reznor a Atticus Ross povyšují hudební zážitek z The Social Network na zcela novou úroveň.

Zajímavě roztříštěný seriál, při jehož sledování se nelze ubránit pocitům absolutní kreativní fascinace a zhnusením nad naprosto nefunkční realizací, nejspíše danou rozsáhlými produkčními problémy. Je to taková halucinogenně-experimentální-hororová jízda Refn meets Polanski meets Noé, akorát ne tak vybroušená. Anti-všechno, co se dnes očekává od AAA titulu, a nakonec se nedivím ani těm slabým diváckým a kritickým ohlasům. Vlastně to úplně v pořádku zapadá do mini kategorie niche artových HBO seriálů (Irma Vep, Jsme, jací jsme, Bludné kruhy, Třetí den, Zahradníci), jen se na Idola logicky upíná více pozornosti kvůli zapojení Weeknda a Levinsona. I s odstupem času stále přitažlivý, ale rozhodně nedotažený projekt. 7/10