Poslední recenze (5 337)
Na sever Severozápadní linkou (1959)
Já vím, že jsem tady kdysi napsal, že s filmy Alfred Hitchcocka jsem skončil, protože dívat se najeho dílka s následním čtením zdejších adorujích komentů na mě psůobilo stejně, jako kdyby mě někdo tvrdil, že E.T. mimozemšťan se ožral na Žižkově. Nicméně když se sejdeš s claudelem a pomem a slovo dá slovo, zadrinkuješ si a pak z toho vyleze i konverzace o Alfrédovi a ani nevíš jak a už držíš v ruce disk s filmem Na sever Severozápadní linkou a slyšíš pomův průvodní doslov "jestli se ti nebude líbit ani tohle..." . Ovšem nutno říct, že konečně i u mě Alfred Hitchcock dostál slovu mistr hrůzy, protože když jsem se ráno ve 12hodin vzbudil, vyděsil jsem se že jsem disk nechal v taxiku a budu tak prvním člověkem, který pomovi rozjebal jeho ultimátní sbírku filmů, takže mě čeká smrt. Naštěstí se ukázalo, že disk v klidu vegetí u přehrávače, takže šup do něj ať mám to utrpení co nejdřív za sebou. Ale pozor nastalo velké překvapení, film se mě líbil. Především díky opravdu skvělému scénaři, velmi kvalitní obrazové složce, mimořádně dobře napsané hlavní ženské postavě, dokonce možná jedna z nejlpších ženských hrdinek vůbec a to už vůbec nemluvím o tom, že Eva Marie je super kočka. Oceňuji, že Alfréd měl konečně i jasno v tom jaký žánr chce natočit, zkrátka si to ve všech filmařských složkách sedlo a já dostal opravdu kvalitní napínavej biják a nebýt posraný finálovky, bůh ví jak by to s mým hodnocením bylo, ale i tak uznávám, že film je mírně nadprůměrná podívaná, která za ten čas stála.
Furiosa: Sága Šíleného Maxe (2024)
A víš co je na tom nejlepší ? Frajerovi, který takovejhle biják udělal je 79 let !! A teď si to porovnej s těma blevajzema co nám servírujou borci o 40 let mladší. Film, má neskutečný vizuál, akční scény, které mají nápad, nadhled a na rozdíl od milionu dalších akčních scén v milionech akčních filmů, tyhle jsou neokoukané, netuctové. Dobývání auta trvá asi 30 minut a já si při této pompézní práci s kamerou připadal jak když žeru svatební dort - pořád nemám dost a pořád nejsem v nejyvšším patře u třešničky a moc se těším až u ní budu,protože jí sežeru i s peckou. Přesně takhle na mě působí veledílo mástra Geroge Millera. S chutí žereš každej záběr, ale už se nedočkavě třeseš na další patro.
Žárlivé tango (1982)
Monica Vitti je kočka s komediálním talentem o tom žádná. Ovšem dokonalost tady je především v perfekně gradované hře na žárlivost, Scéna kdy princ Giulio nic netušíš jak se situace vyvinula, davá Lucii otázky jak se jí líbí jeho kurva a před ním už se Lucia rozhoupává a on jí pořád ve vší nevinnosti ještě víc vytáčí to mě opravdu dostalo.
Poslední deníček (34)
Osmdesátkový koutek
Troška vzpomínek na starý dobrý filmový časy