Režie:
Charlotte WellsScénář:
Charlotte WellsKamera:
Gregory OkeHudba:
Oliver CoatesVOD (3)
Obsahy(1)
Někdy v devadesátých letech, kdesi v tureckém přímořském resortu tráví dovolenou rozvedený mladý otec Calum (Paul Mescal) se skoro náctiletou dcerou Sophií (Francesca Corio). Pohodové vystupování táty, který žádnou legraci nezkazí a baví se tím, že jej okolí považuje za dívčina staršího bratra, však zastírá znepokojivý závoj melancholie. Debut Charlotte Wells má nádech vzpomínky z dětství a nepotřebuje okázalá gesta k vystižení nepopsatelně intenzivních životních pocitů. Díky svému křehce impresivnímu vyprávění a ohromující empatii se stal diváckým hitem desítek festivalů, včetně Cannes, Toronta i Karlových Varů. (Aerofilms)
(více)Videa (1)
Recenze (227)
Uvědomil jsem si během sledování, že, zjevně stejně jako Charlotte Wells, mám z dětských výjezdů do zahraničních rekreačních center převážně v paměti tu neustálou rozválenost a únavu. Polehávání po křeslech, usínání v autobusech, několikavteřinové otevření očí než se zase propadnete do mělkého spánku. Aftersun prvotřídně pracuje se subjektivním vnímáním cizího prostoru. Přesně ty stejné odstíny světel na těch povědomých instantních předmětech. Nad kompozicí záběrů tady někdo opravdu přemýšlel, viz dlouhý dialog, během kterého sledujeme jenom malou televizi, na které je nejdřív promítán feed z videokamery a když se ta vypne, tak sledujeme ústřední dvojici v černém odrazu obrazovky. Sedačky turistického autobusu mají přesně ty potahy v přesně tom samém odstínu slabého oranžového vnitřního světla, tmavomodrá večerní obloha uzavírá zdánlivě dlouhý den, neútulné pokoje laciného rezortu za nimiž dělníci sestavují lešení nabízejí po setmění pohled na probíhající instantní zábavné aktivity pro dospělé, kterým nikdo moc nerozumí, ale všichni se jich účastní. Dystopické prostředí evropského rezortu s minimem prostoru poznat cizí zemi, zato spoustou prostoru pro to si introspektivně uvědomit, jak jste na kraji propasti. Všechno je to naprosto výstižný, jenomže problém je v tom, když si zvolíte zdánlivě obecně oblíbenou píseň a navážete na ní vyvrcholení celého příběhu, tak 9 z 10 dermatologů se sice dojme a bude to pro ně vrchol roku, ale ten desátý, který ji považuje za vlezlou nevkusnou marmeládu, která ho v hospodě nutí předčasně platit, tak má prostě smůlu. Jinak pro mě ideální kombinace francouzského À l'abordage a amerického C'mon, c'mon. ()
Niečo pre fanúšikov nezávislých filmov. Nezávislých od pútavosti. Cez hodinu a pol je to o jednom pobyte na hoteli, pri bazéne, niekde v letovisku a vzťahu otca s dcérou. Nedozvedeli sme sa veľa, len to, že si fantasticky rozumejú. A že dcéru určite netreba nechávať spievať REM, lebo to dopadne nepočúvateľným huhlaním. A následne sa z nej stane lesba, lebo dnes to už nie je 4%, ale 40%. Minimálne. Je to malý 30-sekundový frk, ktorý nie je pre film dôležitý, ale je nevyhnutný. Keby bola v dospelosti hetero, to by bolo predsa homofóbne. Zážitok z filmu skoro žiadny. Nemalo to príbeh ani hĺbku. Ak toto niekto označí za dych vyrážajúce, tak asi práve narazil bránicou do traktora, pretože týmto filmom to proste nemohlo byť! ()
Aftersun mě dokonale ubilo. Opatrně jsem se těšil na indie žánrovku, která se dostala do nejednoho shortlistu kdejakých filmových ocenění, ale dostal jsem pouze takové prázdné cvičení o vztahu dcery a mladého otce, kde není rozhodně všechno řečeno na plnou hubu a v povzdálí se vznáší určité znepokojivé ozvěny minulosti. Oceňuji výkony obou hlavních představitelů, ale absolutně jsem v Aftersun nenašel, to co jsem hledal. ()
Tak ako môže tento film pôsobiť banálne, tak je premyslený a komplikovaný. Scenárom, kamerou, strihom a celkovou naračnou skladbou s 3 vrstvami: VHS záznamom, spomienkami, vlastnými predstavami. Žiaden "coming-of-age" film. Dospievanie je tu zastúpené epizódne. Toto je dojemný melancholický poklad o spomínaní, smútení, prehrávaní si minulosti a potrebe si skompletizovať pocity, kde sú všetky tieto obsahové aspekty premietnuté do funkčného filmového jazyka. SPOILER: Oslavovaná "under pressure" sekvencia je zmyslovou metaforou snahy dostať sa po rokoch pod kožu (stratenému) otcovi a vyskladať si o ňom kompletný obraz. KONIEC. ()
Ke konci stále nepříjemnější sonda o počátcích dospívání Sophie během dovolené v Turecku. Skvěle je zachycena jistá osamělost dívky mezi ostatními návštěvníky. Krásně je zachycen její vztah s tátou, ale přesto všechno je ve své podstatě vlastně smutný film, který si raději znovu pouštět nechci. I přesto že se v něm vlastně nic špatného nestane. 70% ()
Galerie (32)
Zajímavosti (11)
- Frankie Corio (Sophie) a Paul Mescal (Calum) se při natáčení filmu sblížili natolik, že zůstali přáteli o po natočení snímku. (Axarus)
- Režisérka Charlotte Wells viděla na castingu přes 800 dívek, které se přišly ucházet o roli Sophie, než roli dostala Frankie Corio. (Axarus)
- Paul Mescal (Calum) si kvůli filmu musel osvojit skotský akcent, sám je totiž Ir. (DavePave)
Reklama