Delirio di sangue

Dvě zvrhlá prasata, malíř Simon a jeho slizký poskok Hermann, nalákají na hrad Sybillu, o níž je Simon přesvědčen, že je reinkarnací jeho zemřelé ženy Christine. Sybille až pozdě zjistí, do jaké pasti se chytila. Typická zvláštní Itálie - plno ženské nahoty, nekrofilie, znásilnění, zabití a pozor, nejen střeva, ale i další vnitřnosti ven. I přes zdánlivou zmatenost má film kupodivu pevnou dějovou linku. Postavy jsou buď šílené, nebo naivní - za obojí se platí. Velmi dobrý vizuál, pěkná hudba. Law je zde van Goghovi vskutku podobný, závěrečný rozklad osobnosti na jedničku. Bouře, zuřivý duch, zkáza. Silné 3* zvyšuji o jednu, páč pro tyhle filmy mám slabost. (25.10.2023)

Vytříbeně dekadentní kousek, novogotický krvák zasazený do moderní doby, třeba takový Klíma nebo Váchal by ho jistě ocenili taky. Zaměňte si v duchu automobil za kočár, odpreparujte telefony a helikoptéru, a máte tu brakový příběh z 19.století jako vyšitý. Ježto se jedná o "itálii", připravte se samozřejmě na přepjatost a teatrálnost. A zapomeňte též na přirozené audio, herci jsou dabovaní ve studiu, protože se většinou nejedná  o Italy. Potěšila mě trocha téměř klímovské metafyziky, kdy v současnosti ještě nemrtvá žena promlouvá ze zásvětí už coby mrtvá k ženě živé, protože přece budoucnost, přítomnost i minulost jsou už všechny zde, v tomto okamžiku, chápete přece, i tu zápletku o dvojjediné duši, kterou symbolizuje plamen dvou svíček spojený v jeden... Krásná Sybille/Christine jako éterická, věčně zasněná múza je přímo femmefatalistická (a navíc neskrývá svoje vnady), šílený malířský maestro mi celou dobu neodbytně připomínal nebožtíka Wimmera řádícího v nějaké televizní estrádě a jeho sluha, násilnický nekrofil se sklony ke kanibalismu, je opravdu onen skvělý týpek z Rány deštníkem, jak jsem si právě potvrdil. (26.10.2023)

So Sergiom Bergonzellim som sa zatial stretol iba raz a to práve pri tomto filme. Má to dva dôvody. Jeden je ten, že prevažne točil erotické až pornografické filmy a ten druhý , je , že len asi tri filmy z jeho filmografie majú aspoň titulky. Jeden, ktorý by som rád videl Nelle pieghe della carne je asi jediné giallo od tohto režiséra, a hádam niekedy sa nájde človek, ktorý by naň spravil titulky. A teraz k tomuto filmu. Hneď od začiatku bolo vidieť, že režisér sám nevie čo chce točiť. A dej sa odohráva na stredovekom hrade v krásnej oblasti Abruzzo a práve pre to prostredie tu bola slušná dávka ponurosti a nezabudlo sa ani na cintorín a kradnutie mŕtvoly, čo tiež v gotických horroroch, nie je nič ojedinelé. A keby sa držal tejto linky a do príbehu by zakomponoval šialeného maliara, ktorý zabíja krásne devy, kvoli svojim neukojeným zvrhlostiam alebo aby svojim umením zase raz naštartoval svoju kariéru, bolo by to neoriginálne, ale aspoň niečím reálne. Ale to čo nám milý pán režisér naservíroval, bolo už ukážkový bordel. Lebo do jedného príbehu okrem už spomínaného Gotického horroru, dal aj ghost horor, kanibalizmus, reinkarnáciu či nekrofiliu. Keby sa držal jednej alebo dvoch tém, tak by film bol celkom solídne vygradovaný, ale takto to vyznelo neskutočne chaoticky a nezladene. Dvaja hlavný predstavitelia zahrali ukážkových psychopatov a Gordon Mitchell si rolu nekrofilneho zvrhlíka, hádam aj užíval a zas John Phillip Law tiež vedel kedy sa má tváriť ako psychopatický maliar, ktorý túži po krvi a uznaní. A tie jeho psychedelické stavy boli ukážkovo zvládnuté. V tomto režisér nespravil chybu, práve naopak, urobil dobre, že týchto dvoch dal do kopy , spolu im to nesmierne šlapalo a ešte aj do takého mierne zvráteného príbehu a odvďačili sa mu ukážkovými prevedeniami svojich rolí. Tento film ma aj niekoľko erotických scén, ale zas v podobných filmoch ich býva aj oveľa viac a gore stránka je celkom nenápadná a  aj škoda, že trikovo patrí tento kúsok k tým horším, ktoré sa v Taliansku urodili na konci 80-tok.  Žiadna sláva sa nekonala a takýchto podobných filmov je veľmi veľa aj z 80 rokov a musím aj zdôrazniť, že niektoré sú kvalitatívne celkom niekde inde. Ale zas, keď zoberiem, že tento režisér točil celkom iný štýl filmu, tak až taký prúser to určite nebol, snaha tam bola a tu oceňujem. Odštartoval som Halloweenský horrorový špeciál vo V.R.K diskusii a je to už 31 film, ktorý som mal možnosť vidieť v rámci tejto diskusie a aj keď to nebolo niečo extrémne zaujímavé, som rád aj za tuto možnosť, vidieť film od neznámeho Talianskeho režiséra. Slabé 3*. (23.10.2023)

Krev mladých dívek jako znovunabytá inspirace pro tvorbu psychicky narušeného malíře, který si myslí že je reinkarnací slavného Vincenta Van Gogha. Vynikající perverzní trash, suprový masochistický kýč, ale také neuvěřitelná zábava. Perfektní bizarní, dekadentní, obscénní, zvrácená a zvrhlá záležitost, najdeme tu například i několik odkazů na reinkarnaci, nekrofilii nebo duševno. Film má dobrou atmosféru, místy poněkud halucinogenní (zejména psychedelické, leč trochu směšné finále!), prostředí starého hradu, tu funguje také velmi dobře, klavírní romantický hudební doprovod je rovněž parádně trefný a na místě. Co víc si tedy přát? Snad jen více nahoty, sexu, vražd, gore a možná i lepších speciálních efektů. Milovníci trashe, kompletisté, nebo masochisté si ale i tak přijdou na své. Děsivý ksicht narušeného nekrofilního posluhovače a majordoma Butlera (hrál ho bývalá peplum hvězda Gordon Mitchell) jen tak z paměti nevymažu, je fakt že svého pána Lawea zastínil, ale také je pravdou, že oba se tu navzájem skvěle doplňovali, fungovala tu mezi nimi jakási chemie, opravdu zvrácená dvojka k pohledání:-) Podobné filmy: "Color Me Blood". (30.11.2011)

Vincent van Gogh sa normálne musí [neustále] v hrobe obracať, a to teda konkrétne zo svojej MIMORIADNE ZVRÁTENEJ »REINKARNÁCIE« v podobe antagonistu Sainta "Maestroa" Simona, ktorý počas maľovania svojich zvrátených obrazov totálne zošalel, za čo by sa mal mimochodom: SMAŽIŤ v PEKLE; vrátane i toho naprosto debilného sluhu Hermanna, ktorý bol vskutku snáď ešte väčším MONŠTROM, než zrovna jeho hlavný mentor ... • A to ani nehovoriac o tzv. režisérovi v podaní Sergia Bergonzelliho, ktorý tentoraz hneď nenakrútil titul, spadajúci do kategórie "B", ale až niekde okolo «CÉČKA», čo sú už v podstate rovno odpadové tituly, na ktoré nielenže nemám dobrého slova, ale zároveň patria i k tomu vôbec úplne najhoršiemu, čo môže diváka postretnúť, čo by som neprial asi ani tomu najväčšiemu nepriateľovi! • Radšej ani nebudem bližšie rozoberať, o čom vlastne pojednávala táto strašná "zvrátenosť", z ktorej mi je ešte aj práve teraz stále na zvracanie! Bola to extrémne neznesiteľná skúsenosť, akú by som totižto už nechcel zažiť znovu, pretože sledovanie takýchto odporných scén mi dalo nielen poriadne zabrať, najmä čo sa týkalo celkového zbesilého vyčíňania ohľadom zdegenerovaného & zdeformovaného Hermanna, ale súčasne taktiež to bolo i príšerne spracované, čo ešte umocňovalo moju bezvýchodiskovú situáciu, v akej som sa znenazdajky ocitol. • Samotnú štruktúru by som následne asi charakterizoval, povedzme zrovna i niečo na tento konkrétny postup: Texaského masakru motorovou pílou na taliansky spôsob, okoreneného o SLASHER + GIALLO = pekelný počin Delirio di sangue [v preklade: Delírium krvi]. • Z mojej strany sa bezprostredne jedná o jeden z najhorších počinov, aké som mal tú »česť« zhliadnuť, za čo sa dokonca i pomerne dosť HANBÍM! Totálny filmový HUMUS! Odpad je ešte veľmi slabým pomenovaním, čo sa v tomto zložení pred divákom postupne rozprestiera ... Iba na vlastné riziko. (04.11.2023)