Svět podle Daliborka

Nevím. Ale co je na tom - nalézt smutnou figuru blba typu Pepka Vyskoče, schopnou veřejně vyjevit své pomýlené a debilní nejniternější myšlenky a názory (někdy je dokonce hrát!) a natočit to? Nejprve jsem se lehce bavil nad Krupičkovou debilitou, některé názory vážně nutily k úsměvu... Epilog v Osvětimi mi ale naplno otevřel oči. Vpustit dementa, obdivovatele Hitlera a nacismu na takové místo si koledovalo o tvrdou konfrontaci s někým. Po hříchu byl Krupička konfrontován se stařičkou paní co přežila na rozdíl od jejích příbuzných Osvětim. Řekla mu to skvěle a geniálně jednoduše : ,,Vím více než vy a je mi vás líto''. Hádka kousek od plynových komor, zda v koncentráku byl bazén a vězňům se tam žilo fajn, sice možná byla bezva pro Klusáka, ale celé to místo až znesvěcovala ! A Klusákovo finální odhalení, že Krupička má židovské předky což byl evidentní podraz na Krupičku - jakási rána na komoru v závěru filmu, když už jej nepotřeboval... Věřte nebo ne, v tu chvíli mi bylo toho chudáka Krupičky i líto. Uvědomil jsem si, že byl celou dobu jen jakousi zábavou pro dokument. Pepku - vyskoč ! Jistě. Krupička je blb, nevzdělaný jedinec ze všelijakých poměrů vyrostlý. Jednoduchý člověk co neměl do dokumentu vůbec lézt a už vůbec se takle prezentovat... Jestli takhle vypadá neonacista vzor 2017, pak se nástupu dalšího Hitlera opravdu nemusíme bát. Kromě ,,chlebu a her'' pro masy dokument nic zajímavého ani nějakou zásadní výpověď opravdu nepřinesl. Nezbývá než jen věřit, že takovýchto rodin (pekelná byla i přítelkyně co si z kolejiště z appelplacu, kde se transporty třídily na ty kdo zemřou hned a na ty kdo až později, kde docházelo k trhání rodin, dětí od matek, tátů, manželů.... - brala kámen domů do terária!). Dávám za dvě hvězdy za tu možnost vidět blbost kvést a tím myslím i Klusáka. * * (09.01.2018)

Proč se tu spousta lidí snaží kritizovat to, co není třeba ve filmu hledat? Tohle přece není "dokument" o náckovství, který o tom vypráví komplexně a každému dojde, že ty scény nejsou plně reálně někdy určitě přihrané. Ono jak by to asi jinak natočili, to měl štáb trávit 2,5 roky v Prostějově a doufat, že něco zachytí? Já to vnímal jako vyobrazení člověka typu "Daliborek" ve kterém je krásně vidět, jak se na světí dívá, jak uvažuje a jak žije a myslím, že tohle vyobrazení vůbec není daleko od většího množství reálných lidí. To je vše, co bych v tom hledal a je to vyobrazeno skvěle. Co mi trošku chybí, je hlubší rozbor cesty k tomuhle směru a větší vykreslení jeho mládí a vztahu s otcem. Byl jsem na premiéře za účasti Režiséra, tak nám tyhle otázky zodpověděl, ale hádám, že divák v Cinestaru tyhle možnosti nemá. A je pravda, že ta Osvětim už trošku nebyla nutná a nucená scéna. (23.07.2017)

Málokdy se mi stane, že bych o filmu načetl do předu tolik informací ještě předtím, než jsem ho viděl. U Daliborka ale moje sociální bublina už týdny před premiérou rezonovala debatami na téma jak moc to je nebo není dokument, a jak moc to je nebo není o kritice nebo propagaci neonacismu. Po filmu (a většině z více než tříhodinové (!) následné debaty s Vítem Klusákem) musím říct, že na ničem z toho vlastně vůbec nezáleží, a Svět podle Daliborka je především neskutečná zábava. Už dávno jsem se v kině tak moc nenasmál. Jistě, není to možná humor pro každého - když jsem se třeba zhroutil v křeči smíchu při scéně, kdy si Daliborova dívka v Osvětimi vybírá kámen do terária, slečna ob tři sedadla mne probodávala pohledy, jak kdybych právě pochcal hrob Karla Marxe. Ale většina lidí v kině se smála se mnou, protože snad právě s výjimkou epilogové části v Osvětimi je všechno, co Daliborek a jeho blízcí dělají, směšné nevídaně bizarním způsobem. Kdyby Daliborkovi nevypadaly vlasy, a stal se tak místo neonacisty raději metalistou (což jsou údajně dvě jediné volby mladých mužů v Prostějově), jsem si naprosto jistý, že i o tom by mohl být film, co by fungoval podobně. Daliborek adoruje jakousi vlastní, "romantickou" verzi nacismu, a protože je to vlastně v jádru slušnej nenásilnej kluk, a to nepíšu nijak ironicky, všechny nacistické hrůzy minulosti si vnitřně omlouvá výběrem vypečených konspiračních teorií - a když je konfrontován s realitou, nakonec konči raději u budhismu (to už ve filmu není). Jenže za to je těžké ho odsoudit, podobným internetovým konspiračním blbostem, jen na jiné téma, věří masy voličů Babiše. Jediný skutečně strašidelný nácek je tak ve filmu matčin slovenský přítel Vladimír, zjevivší se prý náhodou (a to jediné mám Klusákovi problém věřit), který mi opravdu přišel, že riskuje nějaké případné trestní oznámení, a že dost možná ani nekecá o tom, jak se účastnil pogromů, a jaká to byla prdel. Jo a mimochodem má to skvělou hudbu. (14.07.2017)

Pochopiteľne každý bude riešiť predovšetkým obsahovú stránku a na úkor hlúpeho, či skôr oveľa trefnejšie napísané zmanipulovaného Daliborka si mnohí budú hovoriť, že akí sú oni zase chytrí a tak podobne. Mňa však Klusák zaujal formálnym riešením svojho dokumentu. No a v tom to je, že som Daliborka po určitom čase vďaka zvolenej forme prestal vnímať ako dokument a sledoval ako hraný film. Žiadne padanie štvrtej steny (škoda, že to na záver na moment príde), autokomentár, ani preslovy na kameru sa nekonajú a vnímavý divák si začne pokladať otázky, čo je inscenované, čo autentické, kto je herec, atď. A ako bol nakrúcaný záverečný akt? To by ma vážne zaujímalo. Respektíve ani nie, chcel by som, aby mi niektoré veci ostali utajené. Škoda, že Klusák dal na záver nejaké tie vysvetlenia, zaobišiel by som sa aj bez nich a film by pôsobil ešte chytrejšie. Dalibor je dobrý chlapec s blbými názormi, čo je z úst jeho pokryteckej mamy úplná pravda. Patrí totiž k tým typom, ktorí by v konečnom dôsledku ani muche neublížili, len majú husté pseudomúdre kecy a potrebujú mať okolo seba skutočné autority, pretože sajú iba to, čo im okolie ponúka. (03.11.2017)

"Špatně vaříš, špatně kouříš, čumíš pořád na telenovely. A já abych si honil ptáka sám. Jsi neposlušná, já tě potrestám." Daliborkovo básnické střevo mě hodně zaujalo, ale jinak jsem jen nevěřícně zíral. Absolutně netuším, jestli jsem se měl bavit, být zhnusen nebo o tom všem přemýšlet. Do intelektuálů mi však ještě nikdo nenadával, tak jsem se v souladu se svým vnitřním přesvědčením snažil bavit. Někdy to šlo lépe a jindy hůře, ale jsem si naprosto jistý tím, že takováto squadra czechura ještě před kamerou svá moudra nikdy netrousila. (11.02.2018)