Gambler

Debut režiséra, který později natočil filmy jako Boogie Nights a There Will Be Blood (na film Magnolia se už delší dobu chystám) se opravdu povedl. Je zde poznat, že film natáčí někdo, kdo je u kamery poprvé (většinou je totiž kamera staticky umístěna, takže vidíme o něco delší scény) ale to mi vůbec nevadilo, protože Paul umí vyprávět nevšední příběhy. Například tenhle má poselství NÁZNAK SPOILERU!!! "nikdo nic nedělá jen tak" KONEC NÁZNAKU!. Navíc už tenkrát měl Paul čich na skvělý casting (Philip Baker Hall byl opravdu skvělý, Samuel tradičně parádní, Reilly správný ňouma, kterého je třeba postrčit a Paltrow taky nebyla k zahození). Navíc ta pointa je podaná skvěle, takže hlavně za ní neváhám a dávám tvrdou osmdesátku. 80 %. (26.07.2011)

Když nasadíme artové dlouhé záběry a dialogy o ničem, nesvědčí to o noirovosti. Svědčí to prostě o snaze natočit artový film s dlouhými záběry a dialogy o ničem, kde doufáme, že prostředí (zde kasin) vytvoří samo tu správnou atmosféru. Do toho dáme pár zdrchaných existencí, únos, pistole, to by bylo, aby to nezabralo. Jenže ono to postrádá nějakou nosnější myšlenku, a nejen to, postavy se co chvíli chovají jinak, než před chvílí, a ty vymyšlené extrémní situace jsou zde nakonec spíše k smíchu, protože nevyplývají ani náhodou z potřeb a charakterů postav. Navíc je to skutečně celé natočeno hrozně nudně a ta proklamovaná pointa nijak překvapivá v podstatě není (když se nad tím člověk od začátku zamyslí, je mu i skoro jasná). (20.09.2012)

Každý režisér musí mít svůj debut a především u vyhlášených režisérů je velmi zajímavé sledovat jejich posun od jejich prvotiny po nejnovější snímky. Pro Paula Thomase Andersona byl jeho první snímek právě Gambler neboli Hard Eight. Už u Gamblera je poté vidět výrazný Andersonův styl, přesto je ale na Gamblerovi poznat, že to není v rámci jeho filmografie vrchol a především, že má k dokonalosti víceméně opravdu daleko. Už u svého režijního debutu PTA předvedl svůj silný režisérský rukopis a především dokázal, že hlavní síla jeho filmů tkví v jeho scénářích a následně v do rolí skvěle padnoucích herců. U Gamblera je to především perfektně zvolený Philip Baker Hall, který se stal tím hercem, který nikdy nebude hvězdou ale filmový divák u něj začne tušit povědomý obličej. Je tu výborný John C. Reilly, velmi dobrá Gwyneth Paltrow, skvěle padnoucí Samuel L. Jackson a především Philip Seymour Hoffman. Sice jen ve formě camea, jeho scéna je ale nejenom nejlepší scénou filmu ale zároveň definitivně položila základy proto aby se stal Hoffman Andersonovým dvorním hercem, kterého PTA obsadil do většině svých filmů do doby Hoffmanovy smrti. Ohledně Gamblera mám především dramaturgické výtky a to především co se týče faktu, že i když film trvá pouze 100 minut tak je vlastně v několika momentech vyloženě tempově mrtvý. Velký plus dodává závěr filmu, který v sobě má sílu a funguje jako to správné emocionální vyvrcholení všeho toho co se dělo předtím. Předtím je tu několik vyloženě přetažených sekvencí a někdy film obsahuje vyloženě taková místa, která ani nepůsobí nějak výrazně pocitově. Dost možná je na vině fakt, že měl být film brutálně z původní verze zkrácen a místo delší a smysluplnější verze dorazila verze tato, která má sice silný emoční závěr, všechno předtím je ale oproti tomu úplně studené a bezcitné. Už u Gamblera je poznat, že je PTA člověk co má talent. Silný schopnosti u psacího stolu, silnou režijní ruku a velmi ukázkově umí pracovat s hereckým ztvárněním jednotlivých rolí. To všechno dělá z Gamblera dobrý film, který ale zároveň má spoustu chyb a řadí se společně se Skrytou vadou k těm nejslabším Andersonovým filmům. Ve finále ale vlastně ani ne tak proto, že by byl Gambler špatným filmem. Spíše proto, že PTA poté chytil novou vlnu a začal (většinou) točit filmařské povedené až výborné pecky. Gambler tak slouží především jako slušná ukázka toho jak tento režisér začínal a rozhodně to není film, který by se měl Anderson pokusit smazat ze své biografie. Zároveň ale rozhodně ani zdaleka nejde o jeden z nejlepších režijních debutů všech dob.... (29.08.2020)

Každoroční filmový cyklus "Americké nezávislé léto" je v plném proudu a toto byl pro mě letos první film, který jsem z tohoto cyklu viděl. A rozhodně nelituji, že jsem se na tento film podíval už jen z prostého důvodu, že tento film splňuje přesně to, co od malého nezávislého filmu čekám. Scény se odehrávají především v interiérech většinou za účasti dvou až tří osob, což je přesně to, co mám u filmů rád, a především tento film, který je ponejvíce filmem konverzačním, stojí a padá s hereckými výkony, které jsou, nebojím se říci, více než skvostné. Každý z hlavní čtveřice zahrál svůj part znamenitě, aniž bych měl pocit, že některý z herců přehrává nebo působí nejistě, všechno je to perfektní, dotažené do absolutní dokonalosti. Což se dá říci nejen o hereckých výkonech, ale také o samotném ději, který celou dobu vypadá, jako že to je prostě jen nějaký obyčejný náhled do života jednoho člověka, který je na dně a usmálo se na něj štěstí. Jenže celou dobu se jedná o promyšlený příběh, kde se nic neděje náhodně a kde všechny činy mají své odůvodnění. Já jsem zkrátka s výsledkem spokojený a hodnotím ho nadprůměrně. Jsou to lepší čtyři hvězdy. (29.07.2011)

Holt ne všechny staré hříchy jdou odčinit. Své by o tom mohl vyprávět stárnoucí hazardní hráč Sydney, který coby „náhodný“ kolemjdoucí pomůže loserovi Johnovi, který se topí v nejčernější mizérii. Až posléze vyjde najevo, proč se o smolaře a tragického snílka tak stará a proč je vstřícný prakticky při kterékoliv příležitosti. Celovečerní debut Paula Thomase Andersona je minimalistickým kusem, který to měl směrem k divákům těžké – Anderson šel urputně proti produkční společnosti, která jeho práci přestříhala, zatímco on svou verzi na vlastní pěst poslal výběrové komisi MFF v Cannes. A zřejmě odtud pramení jeho lpění na absolutní tvůrčí kontrole. Každopádně to, že umí hrdiny zabořené v životní mizérii, už nějakou dobu víme. Zároveň je vláčí podivnými náhodami a absurdními situacemi, u kterých se (neznalý) divák může cítit, že se právě probudil po nějakém bouřlivém večírku. Škoda, že tentokrát neudržel divákovu pozornost až do konce, výsledek trpí jakousi nedotažeností. Herecky ale rozhodně vydařené. (04.04.2022)