Piráti na vlnách

Richard Curtis se od předešlé (a pro mne docela otravné) Lásky Nebeské posunul znatelně blíže k mému vkusu, no do cíle však ještě pořád nedošel. Piráti na vlnách jsou pohodovým filmem, u kterého lze vypnout, ponořit se do zvuků pěkných písniček, po 129 minutách vyplavat a už si na něj nikdy nevzpomenout, protože jeho děj neobsahuje nic, co by nutilo se k němu vracet. Zkrátka příjemná jednohubka s perfektním obsazením. 7/10 (11.08.2009)

Film z lásky a pro radost... nic víc a nic míň. Curtis víceméně kašle na postavy, jejich motivace atd... místo toho předkládá vcelku nesourodou sestavu scének, které nejsou třeskutě vtipné, ani romantické, ale přesto baví natolik, aby těch 130 minut v kině uběhlo bez nutkání koukat na hodinky. Sám jsem se na ně podíval dvakrát. Poprvé v polovině, kdy jsem čekal výraznější zvrat v linii soupeření s vládním kabinetem a podruhé při přetaženém Titanic-like finále, jemuž se sice s trochou vůle daří dolovat emoce, ale ve světle Lásky nebeské jde přece jen o lehký ústupek. 7/10 s tím, že jsem se dobře bavil... ale než jít znova do kina, to radši věnuji čas parádnímu soundtracku. Beztak mám pocit, že film vznikl jen kvůli těm písničkám. (23.07.2009)

"Prosím vás, co je to ten rokenrol?" "Ále, taková hudba, kterou poslouchaj lidi s nevázanou sexuální morálkou pod vlivem drog, pane premiére." "Jooo? A nebylo by to lepší zakázat? Ať se na to podívá nějaký váš podpodnáměstek a vy mi řekněte, jak amíci naloží s tou válkou ve Vietnamu." +++++ Inu, co čekat od filmu, který se mi snaží namluvit, že dídžejové na kotvící loďce, na níž se sukně objeví jednou za 14 dní, žijí mnohem více vzrušující a plnější životy než vládce sice skomírajícího, ale přeci jen impéria. Premiér, jenž nemá v životě jiný cíl, než zatrhnout jakési pochybné vysílání? Tak jo, nechám dnes řádně vyřvávat své reprobedny. Nepochybně to establišmentu pěkně natřu! +++++ Rockerská lodička připlouvá s načančanou vzpomínkou o pubertě prožité pod vlivem rádia. Rádiem žili opravdu všichni, kteří opravdu žili. Pár místem a postavami spojených historek, jež nezávazně plují jedna za druhou, aniž by na sebe kauzálně hleděly a tvořily jiný celek, než uvolněnou atmosféru trapné nezodpovědnosti. Slepenec scének rozsekaných a hloupě pomíchaných. Carl chce přijít o panictví, několikrát se mu to nepovede, ale ejhle... Jistý DJ touží po lásce, zklame se, ale v závěru... Dva rivalové najdou k sobě přátelství... Lesbička si najde holku, nakonec... Rock vítězí... Scénka, scénka, scénka... Kratičké linie vyprávění se míjejí, setkávají se hloupě nebo vůbec ne. Sexuální život Carlův nijak nesouvisí s chodem rádiové stanice a obojí jen pramálo ovlivňují činy zapšklého ministerského předsedy. +++++ Postavy jsou naprosto prázdné, krom pouštění hudby a píchání nemají žádný život. Jen pár roztomilých chvilek, které to nadsazeně reflektují a onoho faktu se tragikomicky zmocňují, dává filmu trochu více než žádnou sílu, stejně jako závěrečná flotila "záchranářů", jež dovádí film do pohádkového žánru. Ten by mu snad více slušel. Slabé **. (09.03.2013)

Už chápu, proč se naprosto nepřitažlivý chlapy stávají dýdžejema rádií. Všichni je milují, i když jsou ošklivý, viď Mareš? :-) Jediný chlap na té lodi, který by stál za hřích, byl překvapivě jediný, který dýdžejem nebyl, pokud se tedy nepočítá jeho příspěvek v podání několikrát zopakovaného a zakázaného slova na „P“ v anglické verzi slova na „F“ … Je jasné, že Rádio Rock bych poslouchala nonstop a to i kdyby bylo zakázané, protože mají velice vytříbený vkus lahodící mému uchu, ale s provozovateli tohoto rádia bych měla menší problém… Ač pan Curtis podal slušnou zábavu s několika dobrými vtipy, bohužel pokulhával s dějem a charaktery hvězdného obsazení, což mě donutilo vidět na filmu chyby. Přes to všechno mě ani trochu nemrzí ty dvě hodiny strávené na této lodi s nepotopitelnou posádkou, které můžu doporučit a už se těším až DVD zapluje do mé sbírky… Díky jednomu Ježíškovi :-* (29.12.2009)

Richard Curtis si dal na čas. Celkem 6 let, ale čekání stálo za to. THE BOAT THAT ROCKED o ilegálním pirátském rádiu v británii 60. let je především snůškou dobře napsaných a skvěle zahraných charakterů, díky kterým to utíká jako po másle a standardní klišé, ze kterého Curtis občas těží, jim s radostí odpustíte, je to totiž podívaná přeco jenom výjimečná, místy připomínající hornbyho nostalgii vyšší úrovně. Když se Hrabě vynořil z vln, zamáčknul jsem slzu. Tuhle projížďku si do budoucna ještě jednou dám. (26.09.2010)