Far from the Madding Crowd
Far from the Madding Crowd
Ďaleko od hlučného davu
Režie:
Thomas VinterbergScénář:
David NichollsKamera:
Charlotte Bruus ChristensenHudba:
Craig ArmstrongHrají:
Carey Mulligan, Matthias Schoenaerts, Mark Wingett, Tom Sturridge, Juno Temple, Hilton McRae, Jessica Barden, Michael Sheen, Jon Gunn, Richard Dixon (více)VOD (4)
Obsahy(2)
Bathsheba Everdene (Carey Mulligan) je krásná a také hodně svéhlavá. A jako mnoho svobodomyslných žen, to ani ona nemá lehké. Tím spíše, že žije ve viktoriánské Anglii druhé poloviny 19. století. Bathsheba se v okamžiku, kdy po svém strýci zdědí usedlost v panství Wessex, promění z obyčejné venkovské dívky v nezávislou a cílevědomou statkářku. A to z ní dělá lákavou partii pro to, čemu se zatím snaží vyhnout – manželství. Nejprve odmítne lásku chovatele ovcí Gabriela Oaka (Matthias Schoenaerts), zklame i naděje zámožného starého mládence Willliama Boldwooda (Michael Sheen). A rozhodne se na zděděném statku hospodařit sama, bez mužské pomoci. V tehdejší době to byla nevídaná odvaha, ale Bathsheba díky svým schopnostem, přímočarosti i vrozenému šarmu uspěje. Pak ale vstoupí do jejího života mladý, pohledný, sebevědomý a arogantní seržant Frank Troy (Tom Sturridge). Přesně takový muž, s kterým by se racionální a sebevědomá Bathsheba rozhodně nezahodila. A k překvapení předchozích nápadníků právě on v ní dokáže probudit vášeň. Vášeň, která se stane osudnou nejen Bathshebě. (Cinemart)
(více)Videa (9)
Recenze (282)
Far from the Great Movie. Vinterberg je skvelý režisér, ale nechápem čo ho po vynikajúcom The Hunt viedlo k réžii Far from the Madding Crowd. Je to síce krásne natočená, ale až priveľmi tradičná kostýmová dráma/romanca s peknými kostýmami, prírodou, ale bez jediného prekvapenia. Bohužiaľ ani úchvatná kamera, citlivá hudba, príjemné herecké výkony (hlavne krehká Carey Mulligan ktorú mám film od filmu radšej) nedokážu zachrániť fakt, že Far from the Madding Crowd je iba klasická kostýmová dráma, ktorých sa už urodili tisíce. V takom prípade nepomôže ani to, že Vinterberg má remeslo v malíčku, keď divák dve hodiny sleduje tradičný príbeh, v ktorom sa postavy nijako nevyvíjajú. Dobré zrežírovaná stávka na istotu? To áno. Je to málo? To si píšte! CELKOVO: 3* (6/10) ()
So Schlesingerovou adaptáciou v čerstvej pamäti nie je možné sa vyhnúť porovnaniu. No a prekvapivo ako muž hodnotím predovšetkým predstaviteľky Bathsheby. Julie Christie je síce ako po láske túžiaca a zároveň silná, sebavedomá žena presvedčivá, lenže stále mám dojem, že je aj slušná sekera a doma by som bol pod papučou. Carey naopak pôsobí paradoxne aj práve vďaka silnej osobnosti ako nežná žena, o ktorú by ste sa chceli celý život starať. So Schoenaertsom, ktorý zase dokazuje, že so svojim grázlovským ksichtom dokáže presvedčivo zahrať aj citlivého chlapa, sa k sebe výborne hodia. Film je síce o hodinku kratší ako spomínaná verzia, ale jeho skratkovistosť neprekáža, ak príbeh poznáte buď z filmu alebo predlohy, pretože poznáte súvislosti. Obávam sa, že ak by som neporovnával a Schlesingera nevidel, hodnotil by som nižšie. Lenže ak sa niekedy k látke vo filmovej podobe vrátim, tak určite dám prednosť tejto hutnejšej verzii. Osobne mi sedí aj fakt, že nie sme oboznamovaní s dĺžkou časových úsekov medzi udalosťami, akoby to scenár nechával schválne na divákovej predstavivosti. 70% ()
Film stejný jako jeho hlavní hrdinka, zároveň feminní i feministický (čímž netvrdím, že jedno vylučuje druhé). Přitom film v dobrém slova smyslu klasický. Poctivě udělané kostýmnní velkofilmy z éry klasického Hollywoodu, k nimž Vinterberg odkazuje v rozhovorech, nepřipomínají jenom soundtrack a velké celky krajiny hrající všemi barvami, ale i přímočará výstavba příběhu nebo časté užívání zatmívaček. Vinterberg a Nicholls předlohu zbytečně nemodernizují, pouze zdůrazněním některých povahových rysů protagonistky a drobnými úpravami dialogů vyzdvihují to, co v ní bylo moderní už v době vydání (silná a nezávislá ženská postava). Díky vyjmutí postav ze širšího kontextu viktoriánské společnosti a potlačení třídního aspektu je film nadčasový a jasně zacílený. Sevřené vyprávění, dynamizované od začátku tím, jak se k sobě mají/nemají Oak a Bathsheba (namísto kladení otázky, který z nápadníků bude tím pravým), nedává oproti Schlesingerově verzi skoro vůbec znát, že Hardyho předloha vycházela na pokračování. Snaha o udržení svižného tempa (s dobře rozvrženými dějovými zvraty a uváděním nových postav) a zachování maximální semknutosti, která film zachraňuje také před sentimentalitou, akorát chvílemi vede ke zkratkovitosti (natočeného materiálu bylo původně podstatně víc a muselo se hodně stříhat). Zřejmě na začátku a na konci není dost zřetelné, že mezi událostmi uběhlo mnohem více času než pár hodin, což trochu snižuje věrohodnost rozhodnutí, která postavy činí. Zásluhou herců, především Carey Mulligan, jejíž Bathsheba je velmi současná a velmí sympatická i tím, jak je nad věcí (a filmu tak nechybí ani jemný humor), ale autenticita nikdy neklesne pod přijatelnou úroveň. Její míra je ve skutečnosti po celou dobu mnohem vyšší než v nejedné moderní romantické komedii, která se melodramatickým konvencím navenek vysmívá. Vinterberg konvence naopak respektuje, aniž by kvůli nim slevil ze svých dosavadních nároků na pravdivost. Jestliže Schlesingerovo zpracování bylo pouze velkolepé, toto je navíc uvěřitelné. Více zde. 80% ()
Daleko od hlučícího davu recykluje témata, která už se objevila v jiných filmech - silnou hlavní hrdinku, rozervanou pocity k více mužům, potíže nezávislé ženy ve viktoriánské Anglii, hezké momentky ze života na farmě... Vlastně se i dokodrcá ke konci, který předvídáte (no tááák, jen se podívejte na toho urostlýho, blonďatýho, charismatickýho farmáře!). Ale právě tady platí, že nezáleží na cíli, ale na cestě. Vinterberg je skvělý řemeslník a film vypadá překrásně a emoce tu fungují přesně tak, jak mají. Velkou výhrou jsou i herci. Carey Mulligan skvěle prodává city, které chová ke třem různým nápadníkům: náklonnost a nevyřčené pouto, které ji pojí se sympatickým Gabrielem, respekt a sympatie, které má ke starému mládenci Boldwoodovi (vynikající Michael Sheen - nejlepší herecký výkon filmu!), i vzrušení a pocit nebezpečí, které přináší kníratý oficír Frank. Interakce mezi těmito postavami jsou srdcem filmu, které bije na sto procent. Vytkla bych absenci nějakého většího napětí, předvídatelnost a jeden moment ke konci, který až moc zavání deux ex machinou. Pro příznivce kostýmních dramat, silných ženských hrdinek a mužů, kteří vám rozbuší srdéčko, je ale tenhle film jako stvořený. 70 % ()
Galerie (102)
Zajímavosti (7)
- Pieseň, ktorú spievajú Carey Mulligan a Michael Sheen, „Let No Man Steal Your Thyme“, je tradičná britská a írska ľudová balada. (Martyska)
- Nabídku zahrát si roli seržanta Franka Troye (Tom Sturridge) odmítl herec Matthew Goode. (TammiLargo)
- Belgičan Matthias Schoenaerts bol jediným zo všetkých hercov vo filme, ktorý nebol britského pôvodu. (MikaelSVK)
Související novinky
Michael Sheen bude neziskový herec
Úspěšný britský filmový, televizní i divadelní herec, držitel několika významných ocenění, velký filantrop. Michael Sheen, známý třeba z Pasažérů nebo Daleko od hlučícího davu se rozhodl, že většinu… (více)
Vinterberg nelení a vzpomíná na mládí
Natočil jeden z nejlepších filmů roku 2012, sklízel s ním ovace po celém světě jak od kritiků, tak od diváků a zviditelnil se i filmovým fanouškům, kteří o něm do té doby neslyšeli. Jeho další film,… (více)
Každý, koho si tenhle snímek i jen trochu podmaní, by měl povinně shlédnout původní stejnojmenou adaptaci tohoto románu od Johna Schlesingera z r. 1967. Připadá mi, že Vinterberg natočil jen jeden dobrý film, hned ten první, Rodinnou oslavu, a od té doby mu rychlá sláva stoupla do hlavy a on už jen vymýšlí, jak si znovu lacino získat či udržet lásku publika, podbízí se a zkouší kdeco kromě soustředěné, smysluplné a osobně zabarvené vlastní individuální tvorby. *** Tady ale hodně nestoudně přestřelil hranici slušnosti, protože vpodstatě kompletně převzal, opsal, jako nedostačivý školák, chcete-li to jasně, Schlesingerův storyboard - knižní předlohu lze na plátno převést různými způsoby, každý režisér si musí nad knihou sám po svém lámat hlavu, promyslet, co a jak poskládat, co vyzdvihnout, jakou linku vynechat, čím začít, jaké zvolit tempo, proklady, triky k udržení pozornosti, napětí atd. Když si ale pustíte po Vinterbergovi i Schlesingerův film, zjistíte velice brzy, hned u první scény, že právě a jenom to udělal i Vinterberg - pustil si Schlesingerův film. On nepracoval po svém s knihou, jen si prohlédl cizí film a u každé scény si řekl, jak ji přetočí, nebo dokonce co úplně vynechá, protože by to bylo komplikované. Každému trochu analyticky nadanému člověku musí být jasné, s jakým zdrojem Vinterberg pracoval: že nerozvrhoval nově knihu, ale otrocky vyraboval a předělal právě tento film. Tomu se ovšem říká podvod, pustá krádež, pokud film není avizován jako čistý remake, a i v takovém případě novější počin musí mít vlastní cenu, musí v něm tkvět a být rozeznatelné, jakou novou kvalitu proti minulému dílu přináší, musí být ospravedlnitelný vydobytím něčeho, co nám i při obeznámenosti s původní prací, a dokonce právě tehdy, vyrazí dech. Ale když si oba snímky porovnáte, dojdete k závěru, že Vinterberg cizí scénář jen prokrátil a všecko znovu natočil kýčovitě, novoromanticky schematicky, upraveně a zjednodušeně - sebral dílu duši. Všecko je čistější, přehlednější, umetenější, barevnější, uhlazenější, pěkné návodné pokoukáníčko, hlavně nic složitého, aby se divákům netrávila špatně večeře. Špína a pot vždycky jen na chvilku, pro kameru v detailu, a pak už zase ne. Jen ta první scéna - ovce padající z útesu: ty Vinterbergovy nafouklé chudery leží dole tak pěkně rovnoměrně rozprostřené, všimli jste si? Statistici by se tetelili radostí. Logici by nevěděli, kam s očima. A tak je to tam se vším. *** Je to nepěkný hejskovský kousek. Než jsem viděla Schlesingera, do tohoto filmu nikoli Vinterbergovou zásluhou propsaná Hardyho genialita i vnímavost a promyšlenost původního scénáře nepřipustí, aby Vinterbergova levná obsese všechno divácky zjednodušit a zhezknout původní efekt úplně zrušila. Po odchodu z kina jsem si jen posteskla, že to nemuselo být tak naleštěné, ale vlastně jsem byla ráda, že se mi ta kniha připomněla, že se z ní do filmu tolik přelilo. Až pak se ve mně začala nad tím pseudouměleckým dánským floutkem vařit žluč, to když pohopila, co je v něm shnilého - když jsem se okouzleně a ohromeně nechala vtáhnout do Schlesingerova bravurního filmu, který nechává Hardyho nemilosrdné, ale svérázně podmaňující vyprávění jednotlivých lidských osudů zmítaných v područenství životních přeryvů, nešťastně šťastných losů, obratů i ran, v předivu soupeřících, nepředvídatelných sil, proudících jak z drsného světa lidí tak i nevlídné, necitelné a vznešeně nepodplatitelné přírody, vyniknout s veškerou virtuozitou po svém mistrovsky obsáhnutého filmového umění - a dokonce jde tak daleko, že si tu a tam dovolí jemně odtažité kousky s kamerou, které jsou nejen ústrojné a důstojné, ale působí zároveň i jako sympatické pomrkávání na diváka - zvlášť ke konci toho eposu to je, jako když se vypravěč poutavého příběhu, vědom si jeho i svých kvalit, ptá uprostřed věty trochu pobaveně, jestli mu posluchač neusnul, a přitom ví, že ne (např. ta rozkymácená a s perspektivou a poměry velikostí objektů kejklující scéna, v níž podroušený a unavený vozka přiváží rakev s Frankovou milou a novorozencem). Vinterberg vůbec nemá pro takové záležitosti cit a jeho komerční rasovina zpětně působí, asi jako by působilo upravené vydání Hardyho knihy v edici pro esteticky a rozumově nenáročné publikum: jako kdyby ho vydal Penguin pro čtenáře se slovní zásobou omezenou na dva tisíce slov. *** () (méně) (více)