Ano, šéfe!

Všechny umělotiny a dochucovadla letěly oknem zhruba po třetím dílu. Jen ten ketšap jsem zazdil hluboko v lednici, Zdendo. Ostatně stejně jako ty, když se nikdo nedívá, malinko do tataráčku. Pořad jako takový je ok, to i přes někdy neskutečný ignoranty v restauratérství, kteří skončili se svářením a i tam si tvrdošíjně svěrák obkládali broskví, ovšem mezi řádky se skrývá gastroporno!!! (08.12.2011)

Docela zábavný (a možná i prospěšný) pořad, který nemohu sledovat pravidelně, neboť pak bych musel při každé návštěvě restaurace nejprve projít kuchyň, zkontrolovat mrazáky a personálu ukázat konkrétní potraviny, které do svého jídla nechci. Zároveň bych musel být přítomen celému procesu tvorby jídla a obzvláště bedlivě sledovat, zda-li mi na talíři nepřistane náhodný flusanec. To se radši tupě nacpu a nebudu přemýšlet o tom, že by na cestě od vesele pobíhajího kuřete do nacpání kuřecího masíčka do mé tlamičky mohla nastat nějaká chybička. (17.04.2009)

patřím mezi lidi, co si dají radši guláš s pěti za šest pětek v obyčejný putyce, než 5x dražší krásně nazdobené nic na velkém nahřátém talíři v luxusní restauraci... můj postoj k problematice nezměnil ani plešatý vtipálek se slovníkem dlaždiče, který se okouká už po druhém dílu... nicméně je to jedna z mála věcí, kterou v televizi nepřepnu. 60% (03.07.2009)

„Studený to je... jak tělo starý ženy" Pohlreich nemá charisma Gordona Ramsaye (jehož Hell's Kitchen je v každé epizodě supercool akčním psychothrillerem) a jeho neuhlazený slovník je spíše přítěží než přínosem. Když už, ať Prima namísto neustálého vypípávání přesune pořad do pozdějších hodin. Zvolený koncept již po dvou dílech vyjevil i další slabiny – chybí nápady, které by zaručily konstatní divácký zájem. Bez dostatečně výstředních podniků či nutných úkolů, jež by majitelé museli splnit takto „pasivně“ pojatá reality-show brzy omrzí. Změníme jídelní lístek, pokáráme kuchaře, zameteme před prahem a jdem o dům dál… nuda. Navíc vyvstávají pochyby ohledně „skrytosti“ kamery při potenciálně nejlákavějším finálním zúčtování, které napoprvé vyznělo hodně do prázdna. Od věci by rovněž nebylo, zaangažovat víc profíky z oboru (druhý díl cestu tímto směrem zatím jenom naznačil). Ne, že by jim Pohlreich nebyl, akorát u něj dochází k nevyhnutelnému střetu vzájemně se vylučujících rolí televizní celebrity a člověka, který něčemu opravdu rozumí. V každém případě jde o projekt slibně rozjetý a v posuzování úrovně českých restaurací docela odvážný. Jen jestli bude dostatek odvážných restauratérů… DODATEK: Ani po měsíci se nic zásadního nezměnilo. Alespoň, že zůstaly Pohlreichovy vypečené hlody. Časem by je mohl vydat knižně: „Ta kombinace je, bohužel, trošku prdelní“ . DODATEK II: Po lepším obeznámení se s nicotnou úrovní ostatních českých gastro-pořadů, nepolevující závislácké potřebě vidět každou novou epizodu a infiltraci Pohlreichových výrazů do mého slovníku musím nakonec jít o hvězdičku výš. (13.03.2009)

V poslední sérii je vidět, jak to Pohlreicha nebaví, jak je kdekoliv jinde, jenom ne na place, a úroveň jednotlivých dílů podle toho vypadá. Chápu, že česká napodobenina Gordona Ramsaye nemůže převýšit originál, ale přece jenom nějaké zaujetí by to chtělo. Co v prvních sériích šlapalo, je nyní jen vybledlý odraz sebe sama. Bez koncepce, bez nějaké skutečné pomoci, jasných pravidel dílu, někdy snad ani není jasné, co se vlastně v tom dílu děje a proč. (10.12.2012)