Megamysl

Ústřední trojici můžeme vzhledem k soundtracku číst i jako hudební ikony – pány scénáristy zastihla během psaní smrt Krále popu do té míry, že Megamind připomíná Michaela Jacksona, ambiciózního outsidera s úžasným talentem, kluka z ghetta, o němž se prozpěvuje v singlu Bad, který film uzavírá. Metro Man s načesanou kakadu představuje reminiscenci na Elvise Presleyho, o jehož smrti se vedou dodnes pochybnosti – tzn., že není obživlý mrtvý (zombík), ale umrtvený živý (pohřešovaný), který se může kdykoliv vrátit a spasit svět, z čehož film celkem neporytě čerpá. No a výlupek vší záludnosti a krutosti, rival Titan, který si umínil rouhat, vraždit a znásilňovat, prostě dělat něco špatného, to jsou ty osmdesátky, ten ne úplně přizpůsobivý hardrock, který zaznívá při pustošení města v rytmu Welcome to the Jungle od kalifornského kvintetu Guns N' Roses, za jehož rachotu vrhají Titanovy perutě smrti svůj stín na Metro City a proměňují jej v nehostinnou džungli. (05.03.2011)

Dreamworksovské CGI animáky byly vždycky hlavně rychlospotřební zábavou a vyjma prvního Shreka a How to train your dragon se nikdy nedokázaly prokopat do úplně první ligy (ve které jsou krom nich, pravda, snad už jen Úžasňákovi protože zbytek Pixaru převážně smrdí), ale i přes množství filmů které u nich vzniká se kupodivu drží kvalitou v docela potěšujícím nadprůměru. Když tedy pomineme pár excesů, převážně v podobě příšerných pokračování... mezi které Megamind rozhodně nepatří. Jen těžko se sice vymaní ze škatulky "hravá parodie na komiksové filmy", protože při zábavném bourání všech možných komiksových klišé jde až moc daleko a zapomíná na stavění vlastního nosného příběhu (na rozdíl od právě Úžasňáků), ale pro člověka znalého alespoň povinného minima z old school superhrdinských klasik je parádní oddechovkou a překvapivě dobře fungující komedií. Infantilní nikoli ve smyslu "dětské", ale spíše "bezelstně hravé" - stejně jako samotný hlavní hrdina který se s šibalským úsměvem chce v prvé řadě pořádně bavit. A za přestylizování superhrdinů do podoby rockových hvězd (se super hudbou) bod nahoru. 8/10 (02.09.2011)

Já, padouch je možná zábavnější, ale tohle je mnohem velkolepější a díky dospělejším postavám a příběhu i lákavější a chutnější. U těch dětí by to možná mohlo být naopak, je ale otázkou jak a na čem jsou vychovány, protože jestli mají rádi superhrdiny, nebo jsou v nějakém zrovna přelomovém věku, budou na mé straně. Chytrá, zajimavá zápletka o dilematech a problémech jednoho nepoučitelného (?) padoucha, který věčně bojuje se svým úhlavním nepřítelem Metro Manem, ale příliš se mu nedaří je okořeněna správně dávkovanými gagy, zábavnými dialogy, dobrým dabingem (no.. šišlavý Ferrell není úplně moje šálka kávy, ale zase nebylo to tak špatné) a hlavně skvělými akčními scénami a i fajn love story.. Ale ty akční scény opravdu stojí za to, sice stavějí na ověřeném supermanském konceptu, ale stejně jsou díky odlišnosti postav velmi propracované, zábavné a vygradované. Závěr pak je opravdu epický. dále tu pak je i super rockový soundtrack a celé to má tak velmi dynamickou a moderní auru. Sice bych nebyl proti většímu zapojení Zimmera, či nějakým jeho klasickým orchestrálním motivům (je tu jen jeden), ale tak, někdy si od něho oddechnout taky není na škodu. Když se tak poslední dobou rozjel. DW tento rok očividně jede, tak doufám, že bude pokračovat v nastavené laťce kvalitní, zábavné a velkolepé zábavě. (scéna parodující supermanovu rychlost je geniální a má také zajimavou myšlenku, od které se vlastně celý nastolený problém odvíjí - co je dobro a co zlo?) (14.02.2011)

Fandím animákům, které se snaží nějak odlišit a Megamind k nim určitě patří. Konečně jsem mohla s dobrým pocitem držet palce padouchovi. I když je pravda, že tohle schéma zůstalo částečně nevyužito, ale co chcete u filmu pro děti. Každopádně použít písničky Ozzyho nebo GNR v animáku? How cool is that! (17.02.2011)

Rok 2010 přinesl dva padoušské animáky - Já, padouch a Megamysl - a musím říct, že každý měl své, čím si mě získal na svou stranu. Megamysl je opět plný kýče a klišé, což je pravidelně používaná substance u většiny dnešních filmů, ale to mně vůbec nevadí. Já jsem se bavil, a jak! Skvělá animace a úderná hudba jen přidaly na mých sympatiích vůči tomuto snímku a jeho hlavnímu modrému hrdinovi. Zkrátka jde sice o starou známou pohádku, ale to hodím stranou, protože se mi to páčilo!!! (09.03.2011)