Bídníci

Les Misérables... Dopředu zdůrazním, že již dříve jsem filmové Bídníky zhlédla ve dvojím zpracování. Jak verzi z roku 1998, tak francouzskou z roku 1958 (dle mě nejlepší ze zfilmovaných) a nyní přichází muzikálová verze od Toma Hoopera... Na začátek je třeba zmínit, že film je muzikál převedený na plátno a ne adaptace knihy (jak správně uvedla uživatelka Vědma). Proto lze očekávat, že děj bude oklestěn až na kost, paradoxem je, že i přes svoji délku čítající přes 150 minut. Film je sice vypiplaný do posledního detailu (a je to na něm znát) ale nejde do hloubky, která je Bídníkům vlastní. Hlavní příčina je, v téměř absolutním vynechání filmových dialogů, které nahrazuje zpěv. Ten, ač se snaží sebevíce, neobjasní myšlenkové pochody a konání postav, tak jak by dokázal filmový dialog. Když už, tak jemně naznačuje, ale trvá mu to úctyhodnou chvíli, proto některé pasáže (zvláště ty s Jeanem Valjeanem) se zdají téměř úmorné na soustředění. Ale na druhou stranu, tím můj výčet negativ končí. Precizně vybraní herci /zpěváci, tento snímek vyvyšují jak nejlépe to jde. Třeba, příjemným odlehčením je groteskní pojetí nevypočitatelných manželů Thénardierovích (Sasha Baron Cohen a Helena Bonham Carter). Russell Crowe je jako pedantský Javert excelentní. Srdce zaplesá například nad posloucháním Amandy Seyfried coby Cosetty. A u Fantiny Anne Hathaway, mi nejednou ukápla slza (I Dreamed A Dream), protože to, co tady tahle herečka předvádí, jsem od ní ani v nejmenším nečekala. 77% (08.01.2013)

Známy príbeh, ktorý je v Hooperovom podaní stále ten starý známy príbeh. Inováciou je na filmovom plátne to, že je to muzikál "celý odspievaný" a hercami, ktorí nie sú speváci, ale sa snažia. Ich autentický, "nie tak úplne čistý spev" je ďalší zo zámerov tvorcov. Film sprevádzali veľmi zmiešané kritiky, takže som čakal buď to, že ma hneď od začiatku chytí, alebo vyhodí zo sedla. Našťastie sa udialo to prvé, čo je pri takejto dĺžke skutočne šťastie. Rytmus však trošku kolíše, niektoré pasáže mi prišli trochu ako povinná adaptácia, rýchlo však znova nastúpili silné emócie. Pôsobí to napriek výprave (alebo práve vďaka nej) zámerne divadelne, človek by mal chuť si takto snobskú divadelnú hru so všetkými monster kulisami pozrieť hneď na javisku. Herci sú myslím zvolení tak akurát, typovo perfektne sedia a nemáme pocit, že sledujeme Gladiátora alebo Wolverina, čo je dôkazom ich vysokej profesionality. No a som rád, že mainstream stále nerezignoval na dospelého, inteligentného a sčítaného diváka, ktorý si aj túto vydarenú adaptáciu rád pozrie. Oproti televízne pôsobiacej verzii s Neesonom je toto vysokorozpočtové mecheche divácky atraktívnejšie. (21.02.2015)

// Občas se člověk splete. A jindy musí uznat, že byl tak strašně mimo, až by si za to nejraději dal facku. V close-upu. Za zpěvu Rusella Crowa. S textem písně ve smyslu, že mě čeká věčné utrpení. A do toho by pršelo. (aneb zhruba nějak takhle se cítím potom, co jsem před lety tuhle adaptaci ze zásady odmítal, jako prvoplánový útok na Oscary, nyní - o tři roky později, maximální hodnocení, jeden z nejlépe natočených muzikálů dodnes, totální propadnutí Samantě Barks a utvrzení v tom, že i tříhodinový film nemusí být nutně příliš dlouhý, pakliže má o čem vyprávět) 9/10 (06.02.2016)

Zhlédnuto v kině. Dvakrát! Nebudu chodit kolem horké kaše, na Les Misérables jsem se hodně dlouho těšil a proto mě zklamaly první (české) ohlasy na tento film. Nicméně ani ty mě neodradily jít do kina a rozhodně nelituju. Někomu může vadit, že se v podstatě celý film zpívá (opravdu je tam minimum normálních mluvených dialogů) ale to mě na tom bavilo, i když někdy to vypadalo zvláštně. Někomu tady vadí množství close-upů (kamera blízko u tváře) u většiny herců, to mi taky přišlo skvělé, speciálně v hudebních scénách. A stopáž 157 minut mi taky nevadila, speciálně napodruhé to uteklo hodně rychle. Tenhle film totiž má o čem vyprávět, má parádní casting a hlavně každá postava dostane svůj prostor, který využije beze zbytku. Vrcholem filmu byla pro mě píseň "One Day More", kdy prakticky všichni dostanou v této jediné písni své místo a vy si připadáte jako na tom nejlepším kolotoči. Nesmím zapomenout pochválit i kameru, speciálně ty nájezdy (hned ze začátku, například) byly parádní. Je škoda, že na letošních Oscarech to vypadá na rok, kdy bude vládnout film Lincoln, speciálně když Hugh by si toho plešounka opravdu zasloužil (o Anne ani nemluvím, prakticky tam měla nejméně prostoru, ale na její vystoupení jen tak nezapomenete). Na závěr by se slušelo nějaké doporučení, takže - tohle je pouze druhý film, na kterém jsem byl dvakrát za sebou v kině, protože mě opravdu dostal. A taky se mi poprvé a podruhé v mém životě stalo, že kino na konci tleskalo. Byť na pár vteřin a ne celé (někteří se očividně styděli anebo byli zaměstnáni brečením :-)) ale tleskalo. Za mě jednoznačných 100 % s tím, že já byl taky jedním z těch, co tleskal napoprvé i napodruhé. (20.01.2013)