Hmyz

Švankmajer se loučí s filmovou tvorbou – dílem, v němž zůstává jako vždy svébytný a věrný svému stylu, avšak zároveň jsem se nemohl zbavit dojmu, že už šlape jen na půl plynu. Hmyz na mě působil jako experiment snažící se mj. nechat splynout několik umění... a tak se Čapkova hra zkouší nejdříve u stolu za mikrofony, kdy jsem měl pocit, že točí rozhlasovou hru, posléze už na divadelním jevišti a zároveň u toho je přítomen filmový režisér (sám Švankmajer), který z děje hry točí film. Svou výstavbou mi však film připadal samoúčelně zmatený, zejména zařazením některých pasážích ze zákulisí výroby filmu, které připomínají bonusový materiál, ale zde jsou vloženy uprostřed snímku a celek za mě spíše rozmělňují. Objevují se i Švankmajerovy typické animace, ač v tak nevýrazné míře, že jejich přítomnost vyvolá spíš jen nostalgické vzpomínky na to, co pan režisér celý život točil. Hmyz je možná především režisérovým dárkem pro jeho skalní fanoušky a možná ani nelze očekávat víc. Já si Švankmajera hodně cením, ale tento film si spíše zařadím k těm, které mě oslovily méně, přestože jedna z myšlenek spočívající v tom, že dokonalý počin či umění se skládá z drobných, dokonale provedených maličkostí, je rozhodně podnětná. Bohužel označit tento film za dokonalý už nedokážu, když mám skoro na všech frontách výhrady. Celý absurdně laděný proces zkoušení mě tu často bavilo sledovat, přestože některé „kreace“ postav extrémně neschopných herců už pro mě byly hůře strávitelné. Vyzdvihnout si určitě zaslouží Jaromír Dulava, který skvěle dominoval celému ansámblu a možná by i výsledku prospělo, kdyby se film ještě více soustředil na jeho herecké sólo v roli režiséra. [65%] (15.12.2022)

Asi takhle. Ty zcizující brechtovské prvky mi nevadily, přece jen divadlo se hraje i s těmito zcizujícími technikami. Některé scény jsou docela kouzelné a napínavé a dobře zahrané - třeba zabití cvrčkové při zalévání. Nějak jsem nepochopil ty monology páně Lábusovy postavy. Avšak filmu by hodně pomohlo, kdyby byl o hodně kratší. Celková délka jej sráží s každou přibývající minutou, některé scény a myšlenky už se jen opakují, prostě ten námět neutáhne celý film. Je fajn, že se tady pan Švankmajer krotí ohledně animace a perverzit, ale přece jen to nemá takovou sílu výpovědi nebo nějakého přesahu, pro které by stálo za to sledovat film celý, a ne raději po kouskách (jak tu někdo psal, jako úvod seriálu by to možná bylo dobré), nebo které by divákovi něco zajímavého, neotřelého a třebas i poučného daly. Víte, podle mne by film měl být buď čistou zábavou pro oddech, nebo se snažit říct nějakou myšlenku (někdy jen poetickou a náladovou), ale to mi tady chybí. Jaké vlastně je ústřední téma tohoto filmu, co chce tak vehementně říct? Třeba u Tarkovského Nostalgie je to jasné, u Blade Runnera taky, dokonce i takové československé Plavení hříbat má zcela jasné téma a poselství. Ale tohle nevím, fakt ne. Hra pro hru, umění pro umění, zcizení pro zcizení. (06.09.2019)

1* Tímto filmem (nefilmem) si to na stará kolena u mě Švankmajer poněkud pokazil. Ještě bych dokázal dát lepší známku za tu hranou část, ale komentované vsuvky herců a režiséra mi tu doslova vadili. Pro mě to byl jen "film o filmu" a možná rád bych viděl jen ten film. Nápad byl podle mě dobrý, ale já prostě nemám rád podobné styly filmů jako Ztraceni v Mnichově. Tentokrát nejnižší známka jakou jsem kdy Švankmajerovi dal... a mě to možná bolí víc než jeho. [ PŘÍBĚH: X /// SMYSL: X /// ATMOSFÉRA: 1 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 1 /// NÁLADA: 1+ /// ART: 2 /// STYL: 1 /// CASTING: 1 (3*MAX) ] (11.12.2018)

Hmyz je snáď už len pre tých najväčších a najvernejších režisérových fanúšikov, ktorí prežívajú aj po desaťročiach orgazmus pri nejakej typickej švankmajerovskej scéne, akú už ale videli mnohokrát predtým. Alebo pre fanúšikov nových, ktorí sa s jeho tvorbou iba oboznamujú a tak im Hmyz môže pripadať originálny. Švankmajer absenciu normálneho deja vypĺňa celkom chytro, ale stále iba alibisticky, zábermi z natáčania, čím sa mu darí film dostať cez hodinu a pol. Svojimi preslovmi a špeciálne upozorňovaním na to, že Hmyz nemá žiaden zmysel alebo myšlienku, potom naopak vyvoláva dojem, že ide o ťažký art a keď si z filmu nič neodnesiete, chyba je v adresátovi. Ako pravdepodobnejšie vysvetlenie sa mi však javí, že tá prvotná je na odosieľateľovej strane. (12.04.2019)

V jedné z úvodních scén filmu Tři billboardy kousek za Ebbingem, který jsem shodou okolností viděl před několika dny, dojde na okamžik, kdy hlavní hrdinka spatří na okenním rámu bezbranného, na krovkách ležícího brouka (roháčka, nepletu-li se) a jemným mateřským gestem mu pomůže dostat se zpátky na nohy. V tomto buddhovsky soucitném úkonu jako by se zračila veškerá lidskost a dobrota hlavní hrdinky, ale v přeneseném smyslu i filmu samotného, potažmo necynického způsobu, jakým pohlíží na člověka/život. Jak nepřekonatelná (duchovní) vzdálenost se mezi dvěma uměleckými díly může klenout, mi ve Švankmajerově Hmyzu úspěšně dokázala sice kratičká, ale čímsi podobně výmluvná scéna, v níž postava Jiřího Lábuse pomstychtivě zamáčkne chrobáka, jehož po většinu filmu drží v krabičce od zápalek... (20.02.2018)