ACAB: Všichni policajti jsou parchanti

No nevím no-Je to něco ve stylu seriálu Rescue Me-další variace na sílu bratrství v pořádkových jednotkách..všichni jsou něják švihnutí a každý má svých problémů dost ale v rozhodující moment drží při sobě-Natočené to není blbě ale mě tyhle hry na vojáčky a povinnost prostě moc nedojímají..Být policajt může být poctivá práce ale pořád musíš být aspoň z části zmrd abys to mohl dělat. (08.07.2012)

A.C.A.B. skrátené heslo, ktoré nechýba ani na múroch môjho rodného mesta. Tento snímok skvele zachytil extrémizmus, ale hlavne zvrátenú tvár policajnej jednotky. Celé to vystihol obraz umiestený v policajných kasárňach, kde jednotka bola zvečnená ako bohovia na Olympe, ktorí však "vládli aj za bránami svojho sveta". Nadradenosť, ktorú nosili stále so sebou sa rozhodli tvorcovia rafinovane potlačiť a to vložením mladého adepta, ktorý sa postavil proti takému spôsobu vládnutia. Veľmi dobre pôsobilo aj zvolené prostredie, pretože Taliansko je jeden zo štátov kde futbalový extrémizmus patrí k najsilnejším a tak bez umelých doplnkov to pôsobilo ozaj skutočne. Technická stránka filmu vyznie možno nenáročne, ale jednoduchosť a rozprávanie jednotlivých životných situácií vytvára skvelú harmóniu (výborné podanie konfliktu jednotky a fanúšikov, nefalšovaná radosť pri zbavení viny, čistenie parku a tak ďalej). Užívateľ Sufferer má už predbehol, ale aj tak mi nedá spomenúť výbornú, úvodnú melódiu na ktorú nejde zabudnúť 70%. (10.03.2013)

Příjemné překvapení, až nečekaně promyšlené. Konečně film, kde je pravda o multikulturalismu a zdegenerovaném politickém systému. Těžko hledat v současnosti větší protipól k Intouchables. Správné bylo zařadit i případ Gabriela Sandriho. 75%. PS: Byla sobota odpoledne 11. listopadu 2007, na dálničním odpočívadle poblíž toskánského Arezza, se potkala skupina fanoušků Juventusu a Lazia Řím. Během dopoledne si pro šestadvacetiletého mladíka přišla smrt. Průběh, jenž předcházel úmrtí Gabriela podle vyšetřovací komise vypadal nejpravděpodobněji takto: Při setkání na dálničním odpočívadle došlo na ostré výměny názorů a konflikt mezi oběmi "fans". Byli značně hlasití, čehož si všiml náhodný policista a dav se snažil rozehnat varovným výstřelem do vzduchu. Strážník se následně pokusil dohonit partu fanoušků Lazia, prchající do auta. Při rozjezdu z odpočívadla však zanechal běhu a z namiřené zbraně, kterou po varovném výstřelu nezajistil, nechtěně vyslal nábojnici mířící do zadního sedadla auta. Kulka zasáhla Gabriela Sandriho do krku. Během okamžiku na místě umírá. Spekuluje se, zda zásažení do krku Gabriela "nepomohl " odraz náboje, jenž se mohl otřít o plot. Gabriel Sandri se živil jako DJ, pocházel a bydlel v hlavním městě Itálie. Pro širokou veřejnost byl jeho nedobrovolný odchod z tohoto světa velkou ranou. Jakmile se informace o zastřelení fanouška policistou rozkřikly, začli ve velkých italských městech nepokoje. Tifosy napadly policejní stanice, kolem Olympijského stadionu v Římě. V Bergamu se málem nedohrálo střetnutí, nejdrsnější jádro fanoušků demolovalo skleněnou zeď, pod tribunou, aby na případ, který se u Arezza stal brali protagonisté utkání Atalanta-Milán ohled a zápas odložily. Stalo se tak pouze v případě Inter-Lazio, kam Gabriel Sandri měl namířeno a Parma-Juventus. Italští tifosy vyhrožovali válkou mezi nimi a policií. Carabinieri musely proti těmto chuligánům používat donucovací prostředky nejtěžšího rázu, aby potlačily ničení ve městech. Došlo k vysokým škodám na majetcích. Před policejními stanicemi se schromažďovalo velké počty "ultras" a provolávali hesla jako: "assasini,assasini " (vrazi) a podobně. Radikálním fanouškům v celé zemi vadilo, že na rozdíl od února, kdy byl po střetech zabit policista, vedení soutěže v tomto případě nezrušilo celé ligové kolo. (zdroj: www.sslazio.cz) (10.07.2012)

Těžkooděnci tvrdý chleba maj. Na CzechTechu si podají pokojného technaře pod vlivem luny a hned se mluví o Poláčkově knize Bilo nás pět, na stadiónu zažívají své Any Given Sunday, když stojí mezi dvěma tlupami divé zvěře, co spojuje vytetovaná láska ke svatému písmu (Always Carry A Bible) a občas musí vyklidit nějaký ten nepionýrský tábor - to všechno se musí zákonitě odrazit i do osobního života.. Film s tématikou, kde mají všichni pravdu a přitom se ošklivě mýlí. Zdá se mi, že Sollima honí vidličkou po talíři příliš mnoho špaget (tifosi, imigrační problémy, špatný politický i policejní systém, sociální svízele, neonacismus, rozvodové tahanice), ale pořádně nabrat se mu podaří málokterou. Na jeho obhajobu, nikdo po něm nevyžadoval řešení otázky stoupajícího extremismu v západní Evropě, vždyť na něj zatím nepřišli ani ti, co jsou za to placení.. Oceňuji zasazení příběhu do Itálie, potažmo Říma, kde je vzhledem k historickým souvislostem ideální podhoubí pro eskalaci podobných problémů. Stačí si vzpomenout na Paola Di Cania z Lazia, jak ukazuje fanouškům, v které výšce se asi tak nachází břevno branky.. (03.01.2013)

Italské snímky mě začínají čím dál tím více bavit, proto jsem si ACAB musel hned pustit. Asi jsem čekal něco více, ale po technické stránce perfektní řemeslná práce. Ono očekávat nějakou nadstavbu by bylo možná až příliš. Normální lidé asi nemají nějakou jasnou předtuchu, jak to chodí po vyhrocených zápasech, kde se snaží oba tábory fanoušků na sebe vlítnout. No a film nám přibližuje ty zúčastněné, kteří mají za úkol stát mezi nimi a samotné davy uklidňovat. Jestli pořádkové jednotky v Itálii mají fakticky takovou ubohou výzbroj, tak mi je jich docela líto. Ono obušky jsou v pohodě do té chvíle, než protivníci vytasí různé nože či nedejbože střelné zbraně. To se toho pak moc nezmůže. Po stránce herecké velice podařené, jednotlivé osudy všech čtyř hlavních hrdinů dokázaly docela strhnout. Dojde i na vypjatější situace, kde se násilím nešetří, přesto nemůžu jít s hodnocením výše. Film se podařil, ale podle mě ani neměl šanci nějak zazářit. Za mě dávám 65 % (20.10.2018)