Laputa

Bezradné vyjádření bezradnosti. Nebýt vyzrálé práce kamery a snaživého herectví Terezy Voříškové, marně hledám jediný důvod, proč Laputu namísto uvedení v kinech neodvysílat v neděli večer na ČT. Přičemž mnohé nízkonákladové televizní inscenace mají nesrovnatelně propracovanější dramaturgickou výstavbu, prokreslenější postavy, přesvědčivější dialogy a větší vypovídací hodnotu. Zatímco jiná nedávná generační výpověď Hany dokázala strhnout alespoň smělým technickým provedením, Laputa nemá, čím by svou obsahovou prázdnotu nahradila nebo zakryla. Film je stejně únavný a unavující jako vzorově chcípácká protagonistka, která kromě neustálého umývání špinavých půllitrů nic nedělá, nic neřeší, k ničemu nesměřuje a nijak se nemění (jediné zásadní rozhodnutí, k němuž se odhodlá, přichází znenadání, a nakonec stejně žádnou změnu nepřináší). Jedním z mála narušení jejího rutinního přežívání ze dne na den je, když vyteče bojler, což ale přijímá se stejnou apatií jako veškeré ostatní dění. Zatímco postavy se objevují a mizí (některé zcela nelogicky až po polovině filmu), změna nepřichází. Jen další rozhovory o ohni, vodě a neschopnosti něco se sebou dělat. Asi chápete, že ve filmu, jakkoli mohlo jít o tvůrčí záměr (kterak na nás přenést hrdinčinu rezignovanost), je něco podobného srovnatelně zábavné, jako pozorovat schnoucí barvu. Štěstí Johanka stereotypně marně hledá v různě závazném vztahu s některým z cca pěti příležitostných partnerů/kamarádů, vesměs sebestředných blbečků (jeden je žárlivý idiot, druhý se občas záměrně řízne do dlaně, další se objevuje stejně nečekaně, jako odchází), kteří vám zřejmě budou splývat stejně jako náplň a nálada jednotlivých scén filmu. Jediným rozumně uvažujícím, prakticky orientovaným mužem je tatík s manželkou a dvojicí synů. Nevím, zda si z toho vzít poučení, že cílevědomou bytost z vás udělá teprve rodičovství – zvlášť, když Johančina matka očividně v pohodě není. Je fajn, že s vypravěčskou monotónností a ladí barevně utlumená kamera s působivě „unavenými“, zpravidla statickými kompozicemi (více prosvětlené jsou akorát scény u babičky a jediná scéna v Laputě, kdy se zdá, že Johanka konečně nabrala správný směr), ale pokud filmu (a jeho postavám) chybí rytmus a tempo, nesejde na tom, jak věrně tuto absenci přenesete do obrazové stránky. 35% (11.10.2015)

Na Laputu sa celkom príjemne pozerá, možno je to ale len vďaka Voříškovej, inak keď sa človek začne zapodievať scenárom, tak zostáva po pozretí skôr pachuť na jazyku. Johanka má hipsterskú kaviareň, kde ale za barom sedia klasickí českí chcípáci s čapovaným pivom alebo vodkou. Johanka sa nevyzná nielen v tu prítomných chlapoch, ale ani sama v sebe. Prvú polovicu filmu sa rieši, kto sa s kým vyspal alebo kto by sa s kým vyspať chcel, respektíve s kým by kto chcel mať dieťa, alebo kto je s kým už dokonca ženatý. Celá zápletka je nakoniec ale iba o tom, či Johanka urobí z kaviarne-pivárne masážny salón, čo pôsobí vzhľadom na fakt, že má stále plno, ako úplne na hlavu postavený nápad. Nemám vôbec nič proti pocitovým filmom, ide ale o tak obtiažny filmový smer, že nakrútiť ho kvalitne je veľký kumšt a Šmíd na to zrejme nemá. (17.07.2020)

Mne to prišlo ako lepší študentský film, z ktorého nebola až tak cítiť amaterčina po technickej stránke, ale zároveň sa dejom chcel čo najviac dostať práve mladým pod kožu. Niekto sa v tom nájde, niekto asi nie. Rozhodne by som ale nad tým nelámal palicu, lebo to lepšie ako iné české žánrovky poslednej doby, Voríšková to držala, dialógy boli trefné a nie umelo vyrobené. Teda celkovo znesiteľné, len to treba pozerať s otvorenou mysľou. 2 z 5 (07.03.2016)

Komorní snímek o mladé bezradné generaci, která neví co chce a která zakouší sexuální dobrodružství stylem pokus omyl? No nevím, Voříšková jako barmanka, která má jen ten svůj studenstký bar, v jehož koutku má i svou postýlku. Nenáročný film, který se mi celkem líbil. Pro běžného diváka asi příliš jednoduché ve složitosti vztahů a pocitů hlavních hrdinů, ale zaujalo mne to, že jsem to chtěl dokoukat. Všechno, co má na hony daleko od Babovřesek si v českém filmu současnosti zaslouží tři hvězdy a tady jedna navíc za Terezu, ikdyž se tentokrát moc nesvlékla. (09.03.2016)

Kdyby měli v kavárně Laputa celoročně zavřeno, vůbec nic by se nestalo. Film totiž na ploše 90 minut nedokáže odvyprávět vůbec nic zajímavého. Nesympatická a hormonálně rozháraná Johanka (Tereza Voříšková) vede svoji kavárnu Laputa, která je zařízena v undergroundovém stylu, a stálá klientela z řad kavárenských povalečů se u ní střídá jak na baru, tak i v posteli. Aby řeč nestála, přidá se i nějaká ta historka ze života. O Johance se toho moc divák nedozví, přijede za ní sestra (Marika Šoposká), na okamžik i máma (Ivana Chýlková), babičkou (Johanna Tesařová) se nechá masírovat, jenže všechno to je zbytečné a z jednotvárné unylosti to nijak nevytahuje na příznivé světlo. Příběh je více zaměřen na "štamgasty" a ochotného souseda (Luboš Veselý) "všeuměla" rodinného typu, který zřejmě Johanku miluje, jen své city skrývá. Je očividné, že film pokukuje po nezávislých západních vzorech typu Kafé a cigára a Don´s Plum Bar, přičemž hlavním cílem má být generační výpověď prostřednictvím "femine" stylu. To je všechno pěkné, takový film patří k ojedinělým počinům v české kinematografii, jenže co je to platné, když se za celou dobu nedosáhne žádného progresu. Film má nesporné "festivalové" parametry, do kino distribuce nepatří. Někde na Čt2 by mu bylo fajn. Ve filmu není jediná zajímavá scéna, erotický rozměr, který by to snad zachránil, si dal vale, občas padne sexuální narážka, nic víc. Postavy se náhle objevují, stejně tak náhle mizí. Dohromady jen prázdně plkají. Plusem je, že herci, kteří je ztvárnili, nejsou tolik provaření (Orozovič, Hajlich, Stach, Gottwald aj.). Tereza Voříšková snaživá, jenže stejným dílem je i nesympatická, nebylo moc jasné, co by její postava dělala nejraději. Mezi její aktivity totiž nejčastěji spadal sex a nalévání drinků. Nejvíc to vypadalo, že si její postava neví rady se životem, stejně jako režisér Jakub Šmíd, který přecenil svůj tvůrčí záměr. Jak se dostala k provozování kavárny, to už si nechal film pro sebe. Do takové přisprostlé kavárny prostě host/divák, bažící po solidních filmových zážitcích, zcela jistě ani nepáchne. 3/10 (25.11.2017)