Božská Florence

Mít sifilis a být slavnou zpěvačkou v pokročilých letech, chce buď řádný kumšt a talent. Nebo - jak vás o tom přesvědčí paní Florence - mít spoustu peněz, konexe, nulovou sebereflexi a toho správného manžela. Meryl Streep podává další (po kolikáté už?) excelentní herecký výkon, aby nás přesvědčila, že pro úspěch a slávu člověk nemusí mít talent, ale pouze snahu. Výsledek sice zní doslova falešně a děsivě, ale i tak jsem její postavě fandil a nedělal si z ní přílišnou srandu, kterou si ostatně u mě skutečná Florence vysloužila. Dále si nepamatuji roli Hugh Granta, která by mu natolik sedla jako zde. Prostě vše dopadlo, jak mělo. A ač příběh nikde moc nepřekvapí, své kvality si u mě obhájil do samotného závěru. 75% (29.01.2017)

Nuže, těšila jsem se, trailer mě nalákal... Pro mě jako fanynku Meryl Streep to byla povinnost. A jak to u mě dopadlo? Meryl byla skvělá jako vždy, Hugh Grant příjemně sympatický a Simon Helberg roztomilý, ale čekala jsem, že film sám bude vtipnější a také jímavější. Bohužel mi v něm chyběla nějaká dramatická zápletka. Škoda. Ale na druhou stranu nepopírám, že u některých scén, zvláště u těch týkajících se milostného trojúhelníku, mi zatrnulo. (29.08.2016)

Božská Florence v podání božské Meryl, které dokonale sekunduje Wol..eee, Simon (místy ji až zastíní) a perfektní trojku uzavírá Hugh Grant (maskéři za 1 s *). Film neuvěřitelně rychle uteče a člověk při prvním titulku jen s otevřenou pusou hledí s nápisem na čele: "A to je jako vše?!" Tak nějak tomu filmu chybí více pozadí..snesl by s přehledem i nějaký pohled do Florenčina mládí, 15-20 minut navíc by neuškodilo, možná právě naopak.. (26.09.2016)

Takový dobře promazaný stroj. Nezklame, doveze, kam majitel potřebuje, ale pořád je to chladný kus, kterého za čas vystřídá nějaký nový. Pro nás diváky to bude jiný příběh. Britská stálice Stephen Frears (Špína Londýna, Královna) předkládá příběh o prachaté americké aristokratce, která má obrovskou základnu fanoušků, jenže její operní zpěv je otřesný a nevnímá to zřejmě jen ona sama. A pár nejvděčnějších. Životopisné filmy nám často cpou osobnosti, které ve svém oboru uspěly. Florence paradoxně patří mezi ně, protože umírá, aniž by si uvědomovala, že byla spíš pro smích. Tomu zuby nehty celé roky zabraňuje svými metodami s dobře zaplaceným publikem milující partner v dokonalém podání Hugha Granta. Tenhle recitující i tancující britský gentleman je znovu po letech k nakousnutí, škoda, že se nechal až příliš zaškatulkovat rolemi milovníků a víc si nevybíral poctivé role (Jak na věc, Hořký měsíc, nedávný The Rewrite). Jejich trochu podivné manželství bych nicméně hlouběji rozpitval a nabídl z něj „něco“ víc. Protože když to přeženu, tak jsme se zasekli na tom, že naše hvězda neumí zpívat a všechny tím zděsí. Ano, ona tím proslula, ale jaksi bych čekal i nějakou přidanou hodnotu. I třeba válečná realita do děje zasahuje poměrně povrchně. Kromě Granta potěší i Simon Helberg, který se coby její nový klavírní doprovod nejprve pitvoří, aby později umělkyni začal obdivovat. No, a samotná hvězda všech hvězd? Legenda Meryl Streep je samozřejmě velmi dobrá, ale výborná byla prostě jinde a jindy. Alespoň za mě. Frears nezklamal, ale nudě (jak už to v jeho filmech bývá) a chladu se nevyhneme. Takže tahle bublina o jedné pochybné slávě nakonec nečekaně rychle splaskne. (29.09.2016)

"Můžou říkat, že jsem neuměla zpívat, ale nemůžou říct, že jsem nezpívala." Bohatí lidé mohou být zkrátka čímkoli. Jejich peníze, a spolehlivý manažér typu Claira Bayfielda, jim vždy seženou oddané publikum, takže Bill Gates by klidně mohl nejlepším světovým boxerem, leteckým akrobatem či hráčem na fagot. Stačilo by chtít. A Florence chtěla. Mě tedy přitom bavil nejen obětavý korupčník pan Bayfield, ale i zmatený pianista McMoon a zejména brilantní dirigent Edwards, který si odměnu svým mistrovským řiťolezectvím určitě zasloužil. Nicméně zábavnost kvílení Florence měla své meze a dle názoru mých nedoslýchavých uší je překročila poměrně bezohledně. (06.06.2017)