Stanfordský vězeňský experiment

Chování účastníků mi přišlo naprosto absurdní vzhledem k tomu, že se jednalo o univerzitní experiment. Jako pitomci se chovali nejenom "bachaři", ale i "muklové", těžko říct, kteří mě štvali víc. A štvali mě i pokrytečtí profesůrci, kteří rozhodně nebyli nestranní, účastníky popichovali i deptali a do dění přímo zasahovali. O latentních negativních vlastnostech v každém z nás si coby léty poučený misantrop a pesimista nedělám žádné iluze, takže proměna studentů v sadistické tyrany mě ani nepřekvapila. Ale vím jistě, že já bych se takhle idiotsky (tak i tak) v nějakém školním experimentu určitě nechoval, přišli mi všichni (na obou stranách) jako v nějaké částečné amnézii. Otázkou samozřejmě je, jak by se v podobné situaci choval kdokoliv z nás v realitě. (13.05.2023)

Veľmi dobrý film, ale na podcenenú verziu z roku 2010 a fantastického Whitakera to nemá, verziu 2001 som zatiaľ nevidel. V tejto tretej verzii toho istého námetu však je určite oveľa lepšie zachovaná pôvodná atmosféra sedemdesiatych rokov a rovnako tak dobre poukazuje na to, že stačí ľuďom vnútiť nejaké role a ochotne ju plnia. Vlastne dnes vidíme v plandémii to isté. Ovčinec. (29.11.2021)

Stanfordský vězeňský experiment mě, nebojím se říci, fascinoval od chvíle, kdy jsem o něm poprvé slyšela. Vážně jsou obyčejní lidé bez jakýchkoli odchylek či úchylek schopni páchat tak nepěkné věci, stát se během pár hodin někým jiným, ačkoli celou dobu vědí, že je to "jen hra"? Těžko říci, možné to asi je, i když mi to asi hlava stále úplně nebere. Jak se vše přesně odehrálo, jestli to celé bylo "přirozené" nebo dozorci třeba byli trochu ponoukáni, konkrétněji instruováni k různým naschválům či krutostem a vězni zase svá zhroucení lehce přehrávali, ví asi jen samotní účastníci celé této akce. Už samotný nápad něco takového provést je ale jistě unikátní. A děsivý zároveň, zejména, když člověk sleduje, co pak jeho realizace dělala s jednotlivými aktéry v čele se samotným strůjcem nápadu. Billy Crudup hraje Philipa Zimbarda, neotřelého, originálního a trochu démonického psychologa, kterému jeho vize trochu začínají přerůstat přes hlavu, dokonale. Stejně jako se do svých rolí skvěle ponořili představitelé všech jeho spolupracovníků i vězňů a dozorců, díky čemuž měl pak člověk při sledování nejednu chvíli velmi nepříjemné tísnivé pocity, asi ne úplně nepodobné těm, které zažívali účastníci celého toho experimentu. Ty příjemné, které zřejmě minimálně chvílemi, ujímaje se svých pokusných rolí, měli někteří dozorci nebo Philip Zimbardo, jsem tedy nezažívala. A jsem za to ráda. Ale kdo ví, jak bych se chovala, kdyby mi někdo nabídl těch 15 dolarů, dal obušek, sluneční brýle a moc... 75 %. (04.02.2023)

Poměrně civilně pojatý snímek o známém vězeňském experimentu. Neznámí herci podávají slušné výkony. Jen prostě pro mě budou filmy s touto tématikou asi vždy na tři hvězdy. Nevím, co by se muselo stát, abych šel s hodnocením výš. Přitom toto zpracování bylo velice reálné. Možná větší vykreslenost postav. Co mne ale vyvádí z klidu, je koment jednoho ze zúčastněných "vězňů" po ukončení experimentu, který omlouvá chování nejkrutějšího "bachaře" s tím, že on tak krutý být musel, protože to byl jeho úkol a že za normálních okolností to může být normální a pohodový kluk. S tímto tvrzením a názorem nemohu nikdy souhlasit, protože dle mého názoru se jedná o typ osobnosti, který toto chování umožní nebo neumožní. Pokud by se po nějakém čase začali všichni "bachaři" chovat stejně (v tomto případě shodně krutě), chápal bych, že čas v nezvyklých a extrémních podmínkách všechny donutí takto se chovat. Pokud se ale v jedné skupině chová po dobu několika pár dní každý jinak, znamená to, že se projevují povahové rysy individuálních jedinců. Rozdíly v povahových rysech by byly smazány (pravděpodobně!) až po delším časovém úseku, což by potvrdilo mou teorii, že čas a systém všechny semele. Jenže experiment, jak známo, trval jen pár dní. (01.04.2016)

Tak táto nízkorozpočtovka ma zaujala viac myšlienkami v širších súvislostiach, než tým, čo experiment ukázal na konkrétnom prípade. Čiže v podstate nič nové, nič, čo by sme nečakali. Ale zamyslime sa nad tým, že v podobnom područí sme voči politikom. A prečo sú takí, akí sú. Asi teda veľmi verné realite, ale nie príliš vťahujúce a relatívne chladné a strohé. Čo ale môžeme taktiež považovať za kladnú stránku a pridanú hodnotu. (15.08.2018)