Tiché místo

Skvělý nápad, který trošičku pocukroval hororové vody roku 2018. Film, ve kterém se toho moc nenamluví, protože se odehrává v dystopickém světě, ve kterém žije mimozemská civilizace, která ničí vše, co promluví. Má to celou řadu nelogičností, ale jednoduchost a nápaditost tu vítězí nad obsahem. Napětí z filmu doslova stříká a manželský pár Emily Blunt a John Krasinski si toto rodinné hororové drama vysloveně užívá. Ostatně stejně jako divák. Jen z trochu jiného úhlu pohledu. (11.10.2018)

Otravné hnidopichy upozorňuji, že tento komentář možná obsahuje přítlačná křídla. Takže, závěr ala Mars útočí to úplně zabil. To mi vážně chtějí tvrdit, že v celé lidské civilizaci, vyznačující se tak širokým spektrem zvuků, nikdy nikoho nenapadlo obrátit zvuk proti útočníkům? A údajně nezničitelný emzák lehne po jedné ráně? A zase jste tam museli rvát ten už vážně opruzující feminismus v té podobě, že otec se sice může hrdinně obětovat, to je dovoleno, ale nedej sufražetka, aby to náhodou byl on, kdo rodinu nakonec ubrání a zachrání. Zkrátka závěr, ano, od toho místa, které zmiňuje kolega DaViD´82, je na hlavu padlý, laciný a otravný. Když něco takového vidím v průměrně blbém filmu, jen nad tím pokrčím rameny, ale když mi to někdo předestře po tak nadějně rozehraném začátku, je to k uzoufání. P. S. Taky jsem si vzpomněl na Znamení, které je lepší právě proto, že konec nezazdí začátek, navíc v něm hrají sympatičtější děti. (04.05.2018)

Tiché místo je předně nepřiznanou vykradačkou Malermanovy prvotiny V pasti, včetně těhule ve středu dění a intenzivního porodu coby katalyzátoru událostí, jen namísto (ne)viděného se zde pracuje se (ne)slyšeným. Nutno ale podotknout, že vykradačkou výbornou. Johnovi Krasinskému se podařilo vytvořit skvostnou atmosféru, kdy důmyslným střídáním absolutního ticha se zneklidňujícími zvuky produktivně drží diváka v konstantním napětí a díky skvělým hereckým výkonům a Beltramiho melancholické hudby ho rovněž nechává plně prožívat (tichá) traumata svých postav. Celkové tísnivosti, ať už té vnitřní emocionální či oné vnější z neznáma, výrazně napomáhá i rozdělení filmu do tří v podstatě samostatně fungujících segmentů, přičemž každý z nich si udržuje vlastní tempo s postupnou gradací a důrazem na odlišné významy. Zamrzí snad jen to, že Krasinski nezůstal u tíživějšího (diváckého) strachu z neznáma a neviděné hrozby mnohem déle, ale že naopak odhaluje své tvory až příliš brzy. (04.05.2018)

Co je v první půli (do ohňostroje) pravidla nastavující vnitřní tenzí dopované spielbergovské drama jedné rodiny s jasným konceptem, to je v druhé polovině (od sprchy) hloupé survival béčko s lacinými lekačkami ona pravidla soustavně porušující, s jedním logickým lapsem za druhým a jedoucí dle žánrových klišé osnov. Shyamalanovsky (z časů Znamení) zvolna budované napětí versus pozlátko a tupě se chovající postavy tlačené jako loutky z jedné adrenalinové eskapády do druhé. První polovina výtečná, druhá solidní. Jenže vzájemně jsou neslučitelné a jdou proti sobě. Tohle měla být celou stopáž buďto tichošplápková kočka či uštěkaný pes a nikoli mrouskající kočkopes. Ve výsledku je na tom vůbec nejpůsobivější prolog, který plně obstojí jako soběstačný kraťas. (01.05.2018)

Takový pravověrný křesťan se prostě na ty kozy nevyprcá, i kdyby mu měl hnusně zmutovaný predátorek s přecitlivělým sluchem požrat zbytek Klapzubovic famílie. Ne, on raději v tom hostilním tichu za potlačovaného unylého funění subtilně nasmrká Emilce♥ do gramofonu, aniž by si pořádně zapřirážel, protože jakékoliv hlasitější zapleskání či hek mohou mít za následek rozmrdání na kusy. Pěkně ostrými klepety. Ovšem i bez toho kafilerního vyvrcholení je to u kudlanek běžný standard, a navíc Pyjus I. přece zakázal pod trestem eternálně zaražených rozžhavených vidlí v prdeli šprcky, tudíž ten postapokalyptický otec roku patrně nechráněně zanořil jen proto, že je dement, nebo aby si všichni, i spolu s námi, šmíráky, užili trochu toho lidožravého adrenalinu. Tak či tak dobře udělal!!! Až na tu diskutadebilní premisu, jen aby to mělo o čem být, se totiž jedná o nejlepší hororový počin od dob Štefanovy Mlhy. Strhující, napínavý a zábavný výlet plný roztomilých hluchoněmých vyfikundací do vysněného světa nejednoho pod jhem trpícího domestikovaného samce, světa, kde by ta kráva konečně zavřela hubu a nemohla pičovat kvůli každé prkotiny, ani vztekle třískat dveřma nebo nádobím. (08.05.2018)