Úsměvy smutných mužů

Reziser Dan Svatek doteraz tocil veci dost o hovne, teraz natocil tymto svoj najlepsi film. Tema je silna - alkoholizmus a priciny alkoholizmu, no najma vsak nicive dosledky na rodiny, pracu, alea aj na okolie. Herci ako David Svehlik /Pravidla Lzi, Ve Stinu/, dalej Jaroslav Dusek /Pelisky, Musime si Pomahat, Sileni 2005/, dalej Ondrej Malý /Pouta 2009, Fair Play a Bezva ženská na krku/ to vyborne zvladali, fakt som im veril herecke vykony. CR v poslednych rokoch vyraba filmy tak akurat na jedno pozretie /nemusim daleko chodi, staci spomenut Vieweghove "veldiela". ktore tu particka rozumbradickych filmovych teoretikov vynasa do nebies alebo "kulty" Karla Janaka/ - to sa fakt da len raz pozriet, pri druhom pozerani uz riskujem ujmu na mojom dusevnom zdravi! . No a vynimocne sa nasla vynimka - fakt rezisersky na urovni, Dan Svatek sa evidentne vyzna. nechyba pohlad na postavy zvnutra, ale aj zvonku. Za seba davam vysoke hodnotenie . 75 % (09.12.2018)

Já jsem čistokrevný alkáč, paní primářko. A já jsem čistokrevný sucker pro sviňsky těžké filmy, kde až do poslední minuty nevěříte, že by se objevilo světlo na konci tunelu. Oči klesají, temnota si pochutnává na duši, srdce puká. Krok vpřed, tři nazpět. Stůj, pal, uteč. Černá díra pohlcující vše, co barvu v sobě nese. Usměj se, ač snad jen smutně. Vezmi tu bolest a ubliž ji, ať též ochutná to, co způsobuje. Ve svém stavu si to můžeš dovolit. Protože níže klesnout snad už ani nemůžeš. Nesmíš. A vy, pane Stypka...ten kříž jste si sbalil příliš brzy. (23.01.2021)

Tu treba pochváliť mimoriadny herecký výkon pána Švehlíka, málokto by uveril, že toho zlomeného človeka s hlbokým alkoholizmom len hrá. Film je komédiou tak z 2%, všetko ostatné je len súbor rôznych situácií, ktoré donútia človeka rozmýšľať. Film rieši problém s alkoholizmom, škoda že sa viac nevenoval tomu, ako sa ten človek vlastne alkoholikom stal. Všetko inak chvályhodné, len ten súcit s alkoholikmi ja žiadny nemám. Kým sú slobodne na ulici tak zvyšujú len kriminalitu a keď sa konečne nechajú liečiť, mesačne štát ich liečba vyjde na niekoľko tisíc eur. Naozaj netuším, prečo by sa na tieto trosky mali skladať slušní ľudia, ktorí sa dokážu ovládať a pijú si v tichosti potajme doma. (01.12.2018)

Po Dobrých holubech a Ikarovu pádu tu máme další film o alkoholismu. Je to o té poslední úrovni, když už člověk o sobě nerozhoduje, kdy tělo potřebuje drogu za jakoukoliv cenu, kdy když na to přijde je člověk schpný pít i vodu po holení nebo benzín... Kdo si to nezažil na vlastní kůži nebo jako někdo blízký závislého asi jen těžko může ohodnotit herecké výkony či váhu filmu. Pro takové lidi je to asi o něčem jiném než pro nás co si tím bohudík neprošli. A tak hodnotím jen laicky. Švehlík byl skvělý, skvělý byl i Jarda Dušek a jsem moc rád, že pan Malý zase dostal pořádnou charakterní roli. Mám totiž dojem, že po Poutech, kde se mi zjevil poprvé jak přízrak a já jím byl ohromen pak všechny další filmy a seriály resp. jeho role v nich nestály za nic. Tak konečně! Tohle je dost smutný film. Naděje vždycky je, ale u stoprocentních alkáčů je fakt maličká. 4 flašky ginu. * * * * (28.12.2018)

Bohužel, Úsměvy smutných mužů jsou pouze slušným filmem z protialkoholické léčebny. Původní text je zřejmě považovaný za svou syrovou autenticitu, filmový přepis mu v tomto nezůstává nic dlužen. Nicméně žádný přesah tu nemá smysl hledat. Alkohol je metla lidstva a postižení jedinci jím ničí nejen sebe, ale i své rodiny. Dušek nic nového nepředvedl, ten ostatně stagnuje už celé roky, a ani všichni ostatní nepřekročili ani v nejmenším svůj standard. O dekádu starší Pravidla lži zůstávají nepřekonány, pro fajnšmekry jsou stále k dispozici takové pecky jako Dobří holubi se vracejí (1988) nebo Dnes naposled (1958). (08.09.2019)