Jan Palach

Začnu citátem: Člověk musí bojovat proti tomu zlu, na které právě stačí. Film má silné scény, ale i slabé chvilky. Robert Sedláček je takový rozporuplný tvůrce občas umí a občas ne. Viktor Zavadil mi pro roli Jana Palacha (naivního idealisty levicového zaměření) přišel jako dobrá volba. Asi mám rád historické filmy s silným příběhem, takže trochu přimhouřím oko a dávám 4. (21.01.2019)

Film neprovokuje ani obsahem, ani tvarem. Ale film má smysl kvůli hrdinově neuchopitelnosti. Mohl klidně v vzniknout mramorový blíženec Mirka Dušína, nebo mesiášská postava a blouznivec. A je to neokoukaná tvář i když působí až moc vzorově. Ve filmu je až moc dobových vysvětlivek. Film Jan Palach je bezpečný, střízlivý, skoro usedlý. Ale poctivý po stránce řemesla i v přiznání hrdinovy trvalé neuchopitelnosti. Tipoval bych, že film dostal Českého lva za nejlepší zvuk, protože na mě hodně působila směsice autentických vět z rádia, střelby, stíhaček, hymny... (01.07.2019)

Jan Palach v sobě skýtá hutný námět, avšak svým zpracováním mi už tak silný a úderný nepřišel. Nejpůsobivější scény ve filmu byly pro mě osobně ty s příjezdem sovětských vojsk, zatímco sekvence týkající se života a smýšlení hlavní postavy mi přišly spíš průměrné - jedinou výjimku tvořily některé scény se Zuzanou Bydžovskou. Jelikož jsem věděl, kam to bude celé směřovat, tak jsem si od závěru sliboval možná trochu víc. Samozřejmě u toho člověk zamrazí, avšak moje očekávání byla poněkud jiná. (05.04.2020)

Viktor Zavadil a Robert Sedláček odvedli skvělou práci, aby nám ukázali konec jednoho idealistického studenta, který se rozhodl zaplatit nejvyšší cenu, aby zburcoval apatický národ. Bohužel se mu to povedlo asi na týden, ale to už je zase o něčem jiném. Film každopádně lepší, než jsem na toto téma vůbec čekal. (13.01.2019)

Zoufale přihlížel tomu, jak se společnost ubírala k rezignaci, jak se smiřovala se znepokojivou politickou situací. V lednu 1969 napsal své matce prostý vzkaz, vhodil do poštovní schránky dopisy, v horní části Václavského náměstí v Praze se načichal přineseného éteru, polil hořlavinou a škrtl sirkou. Tragický čin, který po následující dny, roky a nakonec i dekády nutil přemýšlet o stavu společnosti i hledání příčin. Živá pochodeň, kus historie. Výročím se nevyhneme, navíc rostoucí nechuť k představitelům země je pokaždé aktuální. Divák od začátku ví. Soustředí se tak na detaily, aby pochopili, proč se vysokoškolák ke svému činu odhodlal. Režisér Robert Sedláček vsadil na dobovost a absolutní přirozenost (bohužel je emočně prostý), nijak formálně neexperimentuje, chce, abychom mladíka vnímali jako stydlivého a naivního hrdinu, nikoliv coby nějaké fanatického blázna. Svá tajemství si přesto ponechal, tvůrci vychází ze vzpomínek, z toho, co se povídá, z toho, co se dochovalo. Přesto velká poklona před Viktorem Zavadilem v titulní roli, který emoce dokonale nese v očích. Silný je i jeho vztah s matkou, výtečně zahranou Zuzanou Bydžovskou, ač opakovaně poukazuje na její otevírání jeho pošty, přesto s tím vždy tak nějak počítá. Prostě k sobě mají hlubokou úctu. A my bychom měli mít úctu k lidem, kteří „něco“ udělali. (10.02.2019)