Donbas

,,PODÍVEJTE, JAK TU ŽIJEME.…“ /// Místa a města, kde se čas zastavil. A teď do nich navíc přišla válka… Novodobej středověk předvedenej místy až dokumentárním způsobem. Napadaj mě takový ty myšlenky, jako proč tam nejde světový strážce míru udělat pořádek…. Ale pak si říkám, nakolik je tohle všechno filmová propaganda? Zajímal mě pohled na problémy týhle oblasti. Dostal jsem málo. Třeba ta debilní svatba – ty vole, sice ano, takhle tam asi žijete, ale jinak je to úplně vo hovně! Výpovědní hodnotu upozaďujou věci, kterým nerozumím nebo mě neberou… /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Spasí mě prej jen Čurila Plenkovič. 2.) Chystám se do Novoruska. 3.) Thx za titule „need4seed“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (22.10.2019)

Víc než o filmové umění tu jde o cílenou propagandu, kdy  bratrovražedný ukrajinský konflikt je líčen optikou jen jedné strany, není ani třeba dodávat, které. I když je scénář nepochybně od začátku až do konce smyšlený, jistě vychází i z reálií, které v daném prostředí skutečně existují. Jen není třeba podlehnout dojmu, že na druhé straně je něco jinak. Obyčejní lidé jsou zkrátka na obou stranách obětí politických manipulací, za nimiž stojí nejen zájmy ukrajinských oligarchů a zkorumpovaných "elit" z obou částí rozdělené země, ale jde i o širší globální zájmy a motivace.  Jen abychom si tamní mentalitu a evidentně nekompatibilní civilizaci s tou naší nechtěli nakonec opravdu dotáhnout až do EU. Špinavá válka na Ukrajině není fotbalový zápas, jak si mnozí zdejší "vlajkonoši" asi představují - čím dřív nám to dojde, tím líp především pro nás. Kouzlem nechtěného k tomu možná může paradoxně přispět i tento až naturalisticky odpudivý filmový pamflet. Samostatnou kapitolou jsou pak amatérské herecké výkony, často až do úrovně parodie, a ještě mizernější český dabing. (16.06.2022)

Nejedná se o příliš objektivní obraz okupované části Ukrajiny proruskými separatisty (čtěte Ruskou armádou) nicméně s sebou nese několik výjevů, které se skutečně v téhle džungli plné zmanipulovaných vymaštěnců a nedovzdělanců mohou dít na denní bázi. Jestli vám tenhle film má něco dát, pak to bude vděk, že jste se narodili mnohem dál na západ od týhle prašivý zkorumpovaný díry. (01.09.2019)

Východní Ukrajina okupovaná ruskou armádou po neslavné události na Majdanu. Všudypřítomná propaganda manipuluje s lidmi tak jak má, čímž se společnost začne nelichotivě rozkládat. Takovou atmosféru přináší artový snímek režiséra Sergeje Loznica plný naprosto reálné absurdity, kterou se mu výborně podařilo odlehčit ironií, satirou a místy snad i grotesky. I když divácký úsměv to snad ani vyvolat nemůže. Ve svém poselství je ale snímek zcela jasný, i když neinformovaný divák může mít u mnohých scén problém pochopit co, kdo, kde a proč. Vojenská skupina, separatistická skupina, zkrátka to všechno jaksi nějak vzplývá. Taková je však syrová realita. Syrová realita ční i z každičkého záběru, že to až vypadá, že se jedná o publicistický dokument než o film. Děj je epizodický, což v podstatě každičkou scénou s určitého místa či prostředí vyvolává dojem povídkového filmu. Každá ale taková scéna, či dejme tomu povídka, o něčem vypovídá. Po umělecké stránce tomu dopomáhá i naprosto výborná kamera kombinující různé styly. Nejčastější je dokumentární styl, ale použit je i tzv. found footage a samozřejmě, v artových filmech nejpoužívanější, statický, který je svým dojmem záběru z bezpečnostní kamery asi nejrealističtější. O hereckých výkonech nemá cenu ani diskutovat. Herci své role nehrají. Herci své role doslova a do písmene žijí. Realita války a takovéto autentické filmové zobrazení se od sebe v podstatě ničím neliší. Snímek tedy obsahuje spoustu lidských osudů, o jakých nemáme ani ponětí, že se takové podobné na Ukrajině skutečně dějí. “Proč nejsi v armádě?” ptá se důstojnice mladíka během prohlídky cestujících v autobuse. “Protože je matka nemocná,” odpoví. “Vlast je stejně nemocná,” reaguje důstojnice opovržlivě. Nejšokující je ale asi scéna veřejného lynče staršího chlapíka, který se dal na stranu fašismu. Chování lidí na principu zdivočelého stáda s takovou krutostí, že až divákovi zatrne, takže ho zabolí nejen viděná každá rána pěstí, ale i každičké nenávistné slovo. Tento film je po obsahové stránce fikce, ale plný skutečného realismu. Scény z ulice, z krytu, z politického jednání, je tu dokonce i svatba. A samozřejmě nečekané útoky. Pokud má film šokovat, daří se. Po zhlédnutí na něco takového dlouho mnohý soudný divák nezapomene. (16.06.2022)

Je úplně jedno, které straně fandíte, situace v Donbasu byla po léta složitá a vyvrcholila letos válkou na Ukrajině. Jenže film Donbas má problém, že nám servíruje scénky, které se v tamní části země odehrávají. Nejedná se ale o ucelený příběh a hrdinové tedy moc nevysvětlují, takže při neznalosti problematiky - a to se týká skoro každého, neboť orientovat se v tom chaosu není snadné, je opravdu těžce pochopitelné, co právě sledujeme. Navíc je to pár dnů, co Andor Šándor prohlásil, že i západ používá propagandu, abychom se nechali vyvést z omylu, že tohle je věc čistě východních věcí. A pak se v tom vyznejte. Těžko chápat, co se na místě vlastně děje, kdo za koho bojuje apod. A taky to, čemu se vlastně věřit dá a čemu ne. Obě strany budou ukazovat prstem na druhou a říkat, že dělá špatné věci a říkat, že to dělají ti druzí. O to horší to je, že někteří vojáci obou armád převlékají kabáty. (06.04.2022)