Sestup Orfeův

Výborné herecké obsazení. Marlon Brando i Anna Magnani nezklamali. Joanne Woodward mi tu moc neseděla, ale je to asi dáno rolí. Manželka majitele obchodu a dívka lehčích mravů mají obě zálusk na tuláka, který se objevuje v jejich městečku. Zpracováni divadelní hry za zasloužené čtyři hvězdičky. Dobrý závěr filmu. (26.09.2011)

Nikdy se neohlížej zpět. Zastavárna lidských pohnutek, uchopení hořkého kalichu morality pozemských kejklů, přehmatů všedních dnů, vzdušných polibků zhoubné líbeznosti, v letargickém vnějšku "člověčenství." Dýmka míru svému minulému životu, skrytý absint okoralých citů. Zasněžené srdce, které se pomalu "uzdravuje." Cizinec, narušitel, životem ošlehaný mladý lev Marlon Brando (přivandrovalec z nemanic) "rozrazil" svou umírněností, nerozpoznatelným podivínstvím a usměrňujícím pozorovatelstvím, brány krámku i zábrany dosud nepoznané vyprávěcí "romeovskou terapií." Vyděděnec v salonu přehlížené krutosti. Marlon Brando je žádaný artikl přítomných dam - místní flámující tulačky s pusou prořízlou, vyznavačky nočních podniků, Joanne Woodward, kokety hazící očkem nemravným, hledající krátké povyražení a zralé ženy, apatické vdané paní s postupně osmělující se svůdností v rouchu, které do té doby zakrývalo to, co má být šeptem sděleno, Anny Magnani. Zlo nahoře podřimující vytáhne svou zbraň a navždy umlčí to nejlepší v nás. Zmrzačené city vypěnily. Byly zality do betonového srdce a vyústily destruktivní zlostí do nenávratna. (08.10.2014)

Neveselé milostné drama o "vandrákovi", který se jako přesycený vlastním nespoutaným životem pokusí najít pevnou půdu pod sebou, kdesi hluboko na jihu USA. Tolik mi to nesedlo, utahané a příliš utrápené, včetně (však naprosto příhodných) hereckých výkonů. Prostě mimo mě, nebo jen mé momentální rozpoložení, nevím. (25.08.2011)

Tak to dopadá, keď nenávisť, závisť a predsudky prevýšia zdravý rozum a triezvy pohľad na svet. Nič nie je spoločensky nebezpečnejšie ako hlúpy fanatizmus. Marlon Brando si to tu opäť raz strihol vo fantastickej postave, ktorú nielenže bravúrne stvárnil, ale ešte na mňa ako diváka aj hypnoticky zapôsobil. Val Xavier sa tu v jeho podaní nenápadne, ale isto prepadá do osídiel ľudskej zloby a čistej esencie zla, pričom všetko vrcholí smutným tragickým finále, v ktorom pochopí, že na útek je aj tak už neskoro, pred ľudskou hlúposťou niekedy niet úniku. Nádhera. 85/100 (29.03.2016)

Sidney Lumet byl mistr v adaptování divadelních her nebo předloh s převahou mluveného slova. Vždy ale dokázal vhodně zvoleným stylem dodat filmu požadovaný rytmus, aby se nezvrhl v unavující proud divadelního textu. Právě proto jsem překvapený, že právě tohle se stalo v adaptaci divadelní hry Tennessee Williamse. Žadné kamerové hrátky jako v Pahorku, úderny střih ve stylu Dvanácti rozhněvaných mužů nebo satirický odstup Networku. Jedná se o solidně odehraný sled divadelních obrazů snimaných v dlouhých záběrech s jasně patrným původem materiálu (zřetelné rozdělení do jednotlivých aktů). Při znalosti nekonvenčně a moderně působící Lumetovy filmografie nenacházím v Orfeovi nic výjimečného ani zapamatováníhodného. (14.09.2013)